NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 2151.

Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.).
»Pobuřuje« (§ 14 čís. 1 zákona), kdo úmyslně se snaží vyvolati silnějšími prostředky nepřátelský vztah proti statkům, v §u tom uvedeným, u jiných.
Pokud sem nespadá výrok opilého komunisty vůči četníku: »Vždyť to dlouho trvat nebude, jest nás více, my si uděláme pořádek sami, ani rok zakročovati nebudete.«
Nedostatek důvodů pro subjektivní skutkovou podstatu jest zmatkem čís. 5 §u 281 tr. ř.
(Rozh. ze dne 21. října 1925, Zm I 321/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. března 1925, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přečinem podle §u 14 čís. 1 zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti nelze odepříti oprávnění, pokud napadá výrok, odsuzující obžalovaného pro přečin podle §u 14 čís. 1 zákona na ochranu republiky. Rozsudek prvé stolice zabývá se nejprve zjištěním objektivní skutkové podstaty (výroků a příležitostí, při nichž byly proneseny), dále vyvrácením obhajoby, že čin byl spáchán ve stavu opilosti. Subjektivní stránce skutkové podstaty a právním vývodům jest věnován v důvodech rozsudku toliko odstavec tohoto znění: Výrok »vždyť to dlouho trvat nebude, jest nás více, my si uděláme pořádek sami, ani rok zakročovati nebudete«, pronesen byl, jak-má soudní dvůr svědeckými výpověďmi svědků .... za prokázáno, asi před 40 lidmi na náměstí, tedy nejen před více lidmi, ale i veřejně a obsahuje sám ve znění a ve spojení s ostatními výroky obžalovaného očividně pobuřování proti demokraticko-republikánské formě státní ve smyslu komunistického programu. Tyto vývody, pokud jde o zjištění skutková (úmyslu) postrádají jakýchkoliv důvodů. Volné přesvědčení soudcovské nemůže jíti tak daleko, by nedostatek důvodů byl nahrazen prostě slovem »očividně«. Právě zkoumání subjektivní skutkové podstaty při verbálních deliktech je věnovati zvláštní pozornost; zjištění objektivní skutkové podstaty nečiní tu zpravidla zvláštních obtíží. V naprostém nedostatku důvodů pro subjektivní skutkovou podstatu sluší spatřovati stížností uplatňovanou zmatečnost podle čís. 5 §u 281 tr. ř. Avšak odůvodnění rozsudku svědčí i o tom, že soud prvé stolice nebyl si ani náležitě vědom významu slova »pobuřování«. Pobuřuje ten, kdo úmyslně se snaží vyvolati silnějšími prostředky nepřátelský vztah proti statkům v §u 14 čís. 1 uvedeným u jiných. Leč není předně zjištěno, že obžalovaný byl si vědom, že pronáší výroky ty před jinými lidmi, dále není zjištěno, že je pronášel v úmyslu, by na ne způsobem shora uvedeným působil. Správno je, že pobuřování nemusí býti namířeno výslovně proti demokraticko-republikánské formě státní. Leč v případě, že tomu tak není, třeba uvésti důvody, proč soud má za to, že výroky byly namířeny proti demokraticko-republikánské formě státní. Tyto důvody nejsou rovněž v rozsudku uvedeny. Prohlašuje-li soud, »že jde o očividné pobuřování proti demokraticko-republikánské formě státní ve smyslu komunistického programu«, nelze to označiti u podnapilého člověka než za logický skok, rovnající se nedostatku důvodů vůbec (čís. 5 §u 281 tr. ř.). Vzbuzuje-li výrok, použitý v tomto případě již po stránce objektivní pochybnosti, zda je namířen ve skutečnosti proti demokraticko-republikánské formě, vzbuzuje tím více pochybnosti po stránce subjektivní, zejména zda byl si obžalovaný vědom a chtěl pobuřovati proti republikánsko-demokratické formě. Pokud jde o případné podřadění výroků, hanobících republiku, pod § 14 čís. 5, dlužno poukázati na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. června 1925, Zm I 201/25, sb. n. s. č. 2017, zejména na vývody, týkající se způsobilosti, ohroziti obecný mír. Z toho, co uvedeno, vychází, že v rozsudku nejsou zjištěny skutečnosti, které by při správném použití zákona měly mu za podklad sloužiti, důsledkem čehož bylo zmateční stížnosti vyhověti, rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc v rozsahu zrušení vrátiti soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.

Citace:

č. 2151. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 605-606.