NPD documents search: Váž. tr., 6 (1924)

Č. 2949.

Domovská příslušnost — Státní občanství: O vzájemné souvislosti státní a domovské příslušnosti.
(Nález ze dne 3. prosince 1923 č. 20 346.)
Věc: Ladislav Sz. v Ch. proti županu bývalé župy nitranské o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Slúžnovský úřad v Piešťanech výnosem z 10. března 1922 prohlásil domovský list vydaný dne 19. dubna 1921 obcí Ch. Ladislavu Sz., lékárníku v Ch., kterým jmenovanému bylo potvrzeno, že má v oné obci od 1. května 1912 domovské právo na základě § 10 uh. zák. čl. XXII : 1886, za neplatný podle ústavního zákona 236/20. Toto rozhodnutí jest odůvodněno v ten rozum, že podle § 9 cit. zákona osoby, které nabyly domovského práva v území někdejšího mocnářství rak.-uh., náležejícího nyní k čsl. republice, po dni 1. ledna 1910 a příslušely před tím domovským právem do některé obce ležící v území bývalé říše rak.-uh. mimo nynější území čsl. republiky, musí v propadné lhůtě, stanovené v čl. 1 vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb., t. j. do dne 31. prosince 1921 u příslušného politického úřadu prvé stolice podati žádost za přiznání státního občanství. V tomto případu lékárník Sz. podle domovského listu nabyl domovského práva v uvedené obci v roku 1912 a měl před tím domovské právo v S., ležící v nynějším území Jugoslávie, měl tudíž po rozumu cit. zákonných ustanovení do dne 31. prosince 1921 podati si žádost za přiznání státního občanství, což se však nestalo, pročež podle § 9 cit. zákona nemůže býti považován za čsl. státního občana, což má v zápětí neplatnost domovského listu.
Apelaci, kterou proti tomuto rozhodnutí podal L. Sz., župan župy nitranské rozhodnutím z 21. srpna 1922, proti němuž směřuje stížnost, k nss podaná, zamítl a rozhodnutí slúžnovského úřadu z jeho správných důvodů potvrdil.
Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
V nálezu Boh. 823 vyslovil nss názor, že jedinec nemůže náležeti k některé z nejnižších organických jednotek čsl. státního svazku, totiž k obci, a býti jejím členem, aniž je zároveň členem státního útvaru tvořícího souhrn těchto jednotek, takže tyto právní svazky obého druhu, jak domovská příslušnost, tak i státní občanství jsou ve spojení tak úzkém, pojmově nerozlučném, že samostatná existence jednoho bez druhého není myslitelná, nýbrž že naopak doplňujíce se předpokládají vzájemně svou existenci, kteréžto stanovisko došlo právního výrazu i v zákonech, upravujících domovskou příslušnost a státní občanství podle maďarského práva. Na tomto svém názoru trvá nss i tuto. Z tohoto právního názoru vyplývá pro daný případ nutně závěr, že st-lova domovská příslušnost k obci Ch. v době vydání nař. rozhodnutí nemohla existovati, nebyl-li tehdy st-l čsl. státním občanem a že, nebyl-li jím, úřad po právu prohlásil neplatným domovský list, tuto domovskou příslušnost dokumentující.
Na sporu byla tu právě jen otázka, byl-li st-l v oné rozhodné době čsl. státním občanem čili nic, a v tom směru nař. rozhodnutí dospělo k úsudku, že jím nebyl, kterýžto úsudek žal. úřad opřel jediné o právní názor, že st-l nejsa — (jak nesporno) — čsl. státním občanem přímo z nějakého předpisu zákona č. 236/20 Sb., mohl tohoto státního občanství nabýti jen aktem přiznání podle § 9 tohoto zákona a v základě žádosti podané v propadné lhůtě, určené čl. 1. vl. nař. z 30. října 1920 č. 601 Sb. do konce prosince 1921, jednak o skutkový předpoklad, že taková žádost nebyla st-lem podána.
Stížnost v prvém svém bodu namítá nesprávnost vysloveného úřadem právního názoru, že se mohl st-l státi čsl. státním občanem jen v důsledku přiznání státního občanství po rozumu § 9 zák. z. 236/20 Sb., neboť stal prý se občanem čsl. státu již tím, že dne 28. října 1918 měl domovskou příslušnost k obci, připadnuvší do území čsl. republiky. Stížnost jest tu bezdůvodná, ježto podle § 1 č. 1 zákona č. 236/20 domovské právo v takové obci zakládá čsl. státní příslušnost jen v případu, bylo-li získáno nejpozději dne 1. ledna 1910, kterýžto předpoklad tu — jak nesporno — není......

Citace:

č. 2949. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1130-1131.