Čís. 756.

Předražovaní (zákon ze dne 17. října 1919, cís. 568 sb. z. a n.).
Lhostejno jest pro trestnost řetězového obchodu, že pachatel byt činným jako pouhý posel, a pro trestnost předražovaní, že požadoval přemrštěnou cenu v zastoupení jiného.
(Rozh. ze dne 4. března 1922, Kr II 670/21.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku lichevního soudu při krajském soudu v Novém Jičíně ze dne 17. června 1921, pokud jím byla obžalovaná podle § 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin dle § 11 čís. 4 zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. a pro přestupek podle § 7 odstavec prvý téhož zákona, zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Oprávněná jest stížnost, pokud z důvodu čís. 9 lit. a) § 281 tr. ř. napadá výrok nalézacího soudu, jako právně mylný. Příčí se především správnému výkladu zákona o pojmu řetězového obchodu, odmítá-li nalézací soud podřadění zjištěné činnosti obžalované pojmu řetězového obchodu z důvodů, že obžalovaná jednala pouze jako poslice svého muže, od něhož cigarety dostala a jemuž jí bylo peníze odvésti, takže při tom výdělku vůbec míti nemohla, že nikoliv ona, nýbrž její manžel vsunul se jako zbytečný mezičlánek mezi spotřebitele a výrobce, by si osvojil nepatřičný zisk. Neboť skutková podstata řetězového obchodu nevyhledává zištného úmyslu pachatelova a nepožaduje ani, by pachatel zasáhl do přechodu zboží jako překupník, jednající na vlastní účet; zákon vůbec nerozeznává, v které fási a v které roli pachatel zasáhl do jednání směřujícího k protizákonnému nakládání se zbožím; stačí, byl-li pachatel vědomě jakkoliv spolučinným za tím účelem, aby způsobem rozmnožujícím počet činitelů při přechodu zboží z výroby do spotřeby hospodářsky nutných a účelných o další zbytečný mezičlánek — zboží se dostalo do rukou třetí osoby zdražené o výlohy, náklady a zisk neužitečného překupníka, byť jím nebyl pachatel, nýbrž jiná osoba, jíž pachatel byl nápomocen, nebo dodavatel této osoby. Je proto právně bez významu, že obžalovaná byla pouhou poslicí, neberoucí osobního zisku; nerozhodným je jedině, věděla-li, že její přikazatel-manžel byl zbytečným mezičlánkem. Při přestupku dle § 7 čís. 1 zákona o vál. lichvě sprošťuje nalézací soud obžalovanou z obžaloby z důvodů, že obžalovaná požadovala jen cenu manželem jí uloženou a že peníze svému manželi odvedla. I tyto důvody jsou právně mylny. Mimořádných poměrů válkou vyvolaných využitkuje i ten, kdo požaduje zřejmě přemrštěnou cenu v zastoupení, v zájmu a ve prospěch jiné osoby, což vyplývá jasně ze slov »dává ji (přemrštěnou cenu) sobě nebo jinému poskytnouti nebo slibovati«, v § 7 zmíněného zákona použitých; rozhodným je jedině, byla-li si obžalovaná zřejmé přemrštenosti ceny, jí — byť z příkazu manželova, — požadované vědoma, což není vyloučeno tím, že cenu stanovil manžel.

Citace:

č. 756. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 137-138.