NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 6620.

S hlediska §u 525 obč. zák. se nevyhledává, by uvedení do dřívějšího stavu bylo úplné a přesné, stačí, když se znovuzřízení stane takovým způsobem, že služebnost může býti znovu vykonávána. Nejde o úplné přetvoření služebné budovy, byl-li výměnkářský domek přestaven v hospodářské stavení.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1926, Rv II 785/26.)
Na usedlosti žalovaného vázlo ve prospěch žalobkyně právo bydlení, výměny a užívání, po dobu jejího svobodného stavu a po smrti rodičů, jež jí bylo smlouvou ze dne 12. června 1899 vyhraženo ve výměnkářském domě na levo od vchodu do dvora usedlosti. Jelikož se žalovaný sám nastěhoval do výměnkářského domu, jejž přestavěl v hospodářské stavení, a zdráhal se plniti své povinnosti vůči žalobkyni, domáhala se na něm žalobou, by byl uznán povinným vykliditi výměnkářský dům na levo od vchodu do dvora nemovitosti a vydati jej do užívání žalobkyně. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalobce uvádí, že smlouva o výměnek ze dne 12. června 1899 míněna byla a jest ji vykládati rebus sic stantibus, tehdy stálo malé tedy výměnkářské stavení v levo od vchodu. Stavení toto však žalovaný roku 1900 přestavěl a přeměnil ve stavení hospodářské a sám jako hospodář tam se usadil, kdežto rodiče a s nimi i žalobkyně bydleli ve starém stavení dříve hospodářském. Změna ta stala se za souhlasu žalobkyně mlčky projeveného tím, že mu při přestavbě výměnkářského domku ve stavení hospodářské pomáhala. Její souhlas se záměnou výměnkářských místností shledávati jest také v tom, že již po 16 let bydlí v nynějších místnostech dřívějšího stavení hospodářského. Stav, jaký byl při uzavření smlouvy, byl tedy za souhlasu žalobkyně úplně a podstatně změněn a nemůže ona již dřívějšího stavu se dovolávati. Rozhodl-li tedy první soudce jinak, jest to nesprávným posouzením po stránce právní. Účelu opatřiti žalobkyni výměnek po dobu svobodného stavu plně vyhověno tím, že má nyní byt lepší a větší, než v původním stavení výměnkářském. Než v uvedeném nelze shledávati uplatňovaných důvodů odvolacích. Soud zcela správně hodnotil výsledky průvodního řízení, zjistiv, že žalobkyně dle smlouvy má právo na výměnkářský domek výslovně na levo od vchodu do dvora. Správně z toho první soudce usuzuje, že žalovaný nemůže o své újmě toto právo služebnosti bytu měniti a svémocně na jiný objekt je přenášeti. Rovněž správně první soudce podotýká, že zcela nerozhodnou jest otázka, zda poskytování jiných než upsaných místností výměnkářských je pro žalobkyni na prospěch či neprospěch a zda jsou náhradní místností větší, či menší, než původní místnosti výměnkářské. Z toho jedině, že žalobkyně při přestavbě domku pomáhala, nelze nikterak ani logicky ani právem dovozovati její souhlas se změnou písemného ujednání o výměnku. Vždyť domek přestavbou nestal se nezpůsobilým k obývání výměnkářkou, naopak nový byt byl rozšířen a zajisté lépe a vhodněji upraven k obývání, tak že — Čís. 6620 —
1944
žalobkyně neměla příčiny, by s přestavbou nesouhlasila a proti ní se ohražovala. Hodlal-li však žalovaný přestavbu provésti jen v předpokladu, že se tam sám usadí, a žalobkyni, až právo jejího výměnku nastane, dá za výměnek domek druhý, bylo by rozumným a opatrným bývalo se žalobkyni zřejmě a přímo o tom si promluviti a její výslovný souhlas si zajistiti. Měl-li skutečně za to, že v jejím jednání možno shledávati tichý souhlas, mohl a měl tím spíše přímo se jí na to zeptati, když denně, ba neustále se s ní stýkal. Neprávem dovolává se žalovaný dále toho, že žalobkyně po 16 let ve starém hospodářském stavení bydlí, čímž prý rovněž projevila souhlas s nynějším stavem. Žalovaný přehlíží, že žalobkyně dosud bydlela u rodičů a že její nárok na vymáhaný výměnkářský byt nastal dle smlouvy teprve smrtí matčinou v květnu 1926. Teprve tu mohla žalobkyně žádati, by jí žalovaný odevzdal výměnkářský byt podle uvedené smlouvy, což také učinila. Žalovanému nepodařilo se prokázati, že původní nesporná smlouva o výměnek dodatečně byla změněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud nedbal toho, že dovolatel, když nabyl nemovitosti, zapsané ve vložce čís. 34 pozemkové knihy pro katastrální obec Κ., přestavěl domek na levo od vchodu do dvora, který byl malý а k obývání špatně způsobilý v hospodářské stavení, že se tím toto stavení změnilo úplně, že žalobkyně má nyní větší a lepší byt ve starém stavení hospodářském, ve kterém bydlela šestnáct roků se svou matkou a který nyní obývá úplně sama, neboť dovolatel bydlí v novém stavení hospodářském. Že žalobkyně byla oprávněna a měla také činiti námitky při komisionelním řízení stavebním, na jehož základě dosáhl stavebního povolení, by místo starého domku postavil novou budovu hospodářskou, že však tak neučinila, jelikož měla dostatečný byt v hospodářském stavení, tedy se tím vzdala práva bytu ve starém stavení. Těmito vývody nejsou vyvráceny správné, věci i zákonu vyhovující důvody odvolacího rozsudku. Podle §u 525 obč. zák. staví se sice zkázou služebního nebo panujícího pozemku služebnost, jakmile však jsou pozemek, nebo budova uvedeny do dřívějšího stavu, nabude služebnost znovu platnosti. Není zapotřebí, aby uvedení do dřívějšího stavu bylo úplné a přesné, postačí, když se znovuzřízení stane takovým způsobem, že může býti služebnost vykonávána znovu. V souzeném případě byl domek původně výměnkářský, jehož používání (§ 521, třetí věta obč. zák.) se žalobkyni dostalo po smrti obou rodičů, přestavěn, ovšem podle dovolatelova přednesu zvětšen a zvýšen, jakož i proměněn z výměnkářského domku v hospodářské stavení. Nelze tedy mluviti o úplném přetvoření služební budovy, jaká by podle okolností mohla býti kladena na roveň »zániku« služební budovy. Jinak právem druhá stolice zdůraznila, že právo žalobkyně vzniklo podle smlouvy teprve matčinou smrtí v květnu 1926, že teprve tehda mohla se žalobkyně domáhati odevzdání požívání přesně popsaného služebního domku. Nejde tedy o změnu původní smlouvy způsobem v §u 863 obč. zák. uvedeným a dovolatel nemůže nijak těžiti ani z mlčení žalobkyně při komisionelním řízení stavebním, na jehož základě dosáhl stavebního povolení, by místo starého domku postavil novou budovu hospodářskou, ani z toho, že, dokud jí právo bydlení nepříslušelo, bydlela po 16 roků se svou matkou ve starém stavení hospodářském.

Citace:

č. 6620. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 907-909.