NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 2

Čís. 10390.

Nebylo-li rozhodnuto prvým soudem o věcném nároku neb o návrhu ve věci samé, lze se domáhati nápravy i odvoláním i návrhem na doplnění rozsudku podle § 423 c. ř. s.
Této zásady jest podle §§ 430 a 514 c. ř. s. a § 78 ex. ř. použíti obdobně i tehdy, nevyřídil-li exekuční soud v rozvrhovém řízení všechny věcné návrhy a nerozhodl o všech námitkách věcných, o nichž měl rozhodnouti rozvrhovým usnesením.
(Rozh. ze dne 11. prosince 1930, R II 351/30).
Firma K. podala rekurs proti usnesení, jímž bylo rozvrženo nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost, ježto jí nebyla podle § 222 ex. ř. stanovena náhrada 589 Kč, o něž by byla dostala více, kdyby se bylo rozdělení stalo podle poměru všech nemovitostí, které ručí za pohledávku. Rekursní soud rekurs odmítl. Důvody: Stížnost byla odmítnuta, poněvadž prvý soud přes návrh stěžovatelky o náhradním nároku vůbec nerozhodl, tento návrh tudíž ani nezamítl ani mu nevyhověl, k čemuž se podotýká, že dosud nebyl ani učiněn návrh na doplnění podle §§ 430, 423 c. ř. s. a 78 ex. ř. Není tu tudíž usnesení, o němž by mělo býti rozhodnuto rekursním soudem.
Nejvyšší soud zrušil usnesení rekursního soudu a uložil mu, by o rekursu firmy K. znovu rozhodl.
Důvody:
Rekursní soud odmítl rekurs proto, že, an exekuční soud nerozhodl o návrhu rekurentky, v rozvrhovém řízení, by jí podle § 222 ex. ř. byl ustanoven náhradní nárok, nebyl učiněn návrh na doplnění usnesení prvého soudu. Rekursnímu soudu nelze přisvědčiti § 423 c. ř. s. jedná o případu, kde rozsudkem byl pominut nárok, o němž podle skutkové podstaty rozsudečné mělo býti rozhodnuto, nebo, že nebylo rozhodnuto o náhradě nákladů, stranou žádané, nebo bylo rozhodnuto o nich neúplně. Podle § 496 čís. 1 c. ř. s. má odvolací soud věc vrátiti prvému soudu pro vadnost rozsudku, nebyly-li konečným rozsudkem úplně vyřízeny návrhy ve věci samé (na rozdíl od návrhů útratových nebo formální stránky se týkajících). Ze srovnání obou míst zákona plyne, že nebylo-li rozhodnuto prvým soudem o věcném nároku, neb o návrhu ve věci samé, lze se domáhati nápravy i odvoláním i návrhem na doplnění rozsudku a že uplatnění onoho nedostatku rozsudku nebrání, že nebylo žádáno o doplnění rozsudku podle § 423 c. ř. s. Téže zásady jest podle § 430 a 514 c. ř. s. a § 78 ex. ř. použíti i v případě, že exekuční soud v rozvrhovém řízení nevyřídil všechny věcné návrhy a nerozhodl o všech věcných námitkách, o nichž měl rozhodnouti rozvrhovým usnesením. Ježto tedy uplatnění neúplnosti rozhodnutí ve věci samé rekursem není vyloučeno, a náprava nečiní se závislou na podání návrhu na doplnění usnesení, odmítl rekursní soud rekurs neprávem z důvodu, že nebylo navrženo doplnění usnesení. Proto bylo rekursu vyhověti a naříditi, jak se stalo.

Citace:

Čís. 10390. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 840-841.