NPD documents search: Váž. tr., 11 (1929)

,349
Čís. 2024.

S hlediska §u 187 tr. zák. dlužno nahraditi i náklady revise.
»Vrchností« jest i okresní politická správa.
Prohlášení pachatelovo, že svoluje, by revisí zjištěný schodek byl vtělen v pozemkové knize na jeho majetek, nestačí k beztrestnosti ve smyslu §u 187 tr. zák.
(Rozh. ze dne 18. června 1925, Zm II 195/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Jihlavě ze dne 15. prosince 1924, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ů 181, 182 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Právní posouzení věci, pokud jde o odepření dobrodiní podle §u 187 tr. zák., jest ve shodě se zákonem (čís. 9 b) §u 281 tr. ř.). Zjištěno je, že na obžalovaného bylo dne 8. února 1924 učiněno u okresní politické správy oznámení pro zpronevěru a že okresní politická správa předala oznámení to dne 12. února 1924 četnictvu k vyšetření. Již před tím byla však zemským výborem nařízena revise obecního hospodářství orgánem zemského výboru. Za jejího průběhu byl již dne 25. ledna 1924 zjištěn schodek 12244 Kč 48 h, jejž obžalovaný uznal a dal svolení, by byl zajištěn v pozemkové knize na jeho majetku. Podobné uznání a souhlas dal obžalovaný dne 1. a 2. února 1924 k zajištění schodku, jehož výše do tohoto dne byla zjištěna 14980 Kč 36 h. Leč ani tato částka nebyla konečná; ukázalo se dne 22. února 1924, že schodek je ještě vyšší a činí 16176 Kč 71 h. I správnost tohoto schodku uznal obžalovaný a dal souhlas k jeho knihovnímu vtělení na svých nemovitostech. Ze zjištění těch plyne, že v době, kdy na obžalovaného bylo u okresní politické správy (vrchnosti) učiněno oznámení pro zpronevěru (8. února 1924), pokud se týče, kdy oznámení to bylo předáno četnictvu (vrchnosti) k vyšetření (12. února 1924), tudíž v době, kdy vrchnost o zavinění obžalovaného měla již vědomost, nebyla veškerá škoda obžalovaným nahražena, poněvadž se dodatečně ukázalo, že zpronevěra je o 1196 Kč 35 h větší; k tomu přičítati dlužno ještě 500 Kč útrat revise, k nimž dříve přihlíženo nebylo, jež však padají též k tíži obžalovanému, přivoděný byvše jeho protiprávním jednáním. Ježto ustanovení §u 187 tr. zák. činí beztrestnost odvislou bezvýjimečně od toho, aby nárada veškeré škody stala se dříve, než soud anebo jinaká vrchnost zví o pachatelově provinění, je nepochybno, že beztrestnost ve smyslu §u 187 tr. zák. byla odepřena právem. Na tomto stavu věci nemůže změniti ničeho okolnost, že obžalovaný dne 25. ledna 1924 učinil prohlášení, že v tom případě, bude-li revisí zjištěn ještě další schodek, dává svolení, by i tato pohledávka byla v pozemkové knize na jeho majetku vtělena. Neboť v prohlášení tom lze spatřovati jen ochotu, pokud se týče všeobecný, číselně neurčitý slib, v budoucnu vyšetřenou škodu další nahraditi, kteréžto prohlášení nelze na roveň klásti náhradě škody ve smyslu §u 187 tr. zák., jíž jest jen skutečná náhrada škody; v takovém případě zůstává jen při pouhé dobré vůli, škodu nahraditi, ale bez skutečné náhrady, která jest podle zákona nezbytnou podmínkou beztrestnosti.
Bezdůvodně popírá stížnost, že dne 8. února 1924, případně 12. února 1924 nebyl obžalovaný vrchnosti označen jako pachatel. Uvádíť se v oznámení na okresní politickou správu ze dne 8. února 1924 výslovně jméno obžalovaného jako starosty, mluví se tam o zpronevěře obecního majetku a žádá se za neodkladné nařízení trestního řízení. To stačí dle zákona úplně, by odůvodnilo podezření úřadu proti obžalovanému a vyloučilo použití §u 187 tr. zák., zvláště když dle zákona, jak ze souvislosti s §em 188 tr. zák. vysvítá, není zapotřebí, by vrchnost měla jíž určitou vědomost o vině pachatelově, že naopak stačí pouhé půtahy odůvodněné podezření. Již z hořejších úvah jest vyloučeno přiznání dobrodiní §u 187 tr. zák. obžalovanému a není třeba obírati se dalšími otázkami, zejména tou, že škoda obci způsobená dochází plné úhrady z majetku obžalovaného a že v důsledku toho není správný výrok soudu, že náhrada škody prohlášeními obžalovaného není plně zajištěna, atd. Z úvah těch vyplývá také oprávněnost zamítnutí návrhu obhajoby, by s rozhodnutím o trestní věcí bylo vyčkáno až do exekučního prodeje nemovitostí obžalovaného, by se tak zjistilo, že veškerá škoda byla skutečně kryta; neboť ani za tohoto předpokladu nebylo by lze rozhodnouti ve prospěch obžalovaného, ježto, jak dovoděno, nestala se náhrada veškeré škody včas.

Citace:

č. 2024. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 361-363.