Č. 3162.

Živnostenké právo. — Zdravotnictví: Kterak jest
zjišťovati místní potřebu při vyřízení žádosti za povolení pobočky živnosti zubotechnické.
.(Nález ze dne 23. ledna 1924 č. 1158).
Věc: Vilém H. v Brně (adv. Dr. Frant. Cihlář z Prahy) proti ministerstvu obchodu o zřízení pobočky při živnosti zubotechnické.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Zsp v Brně nevyhověla výnosem z 19. června 1922 žádosti st-lově, aby mu povolena byla pro Z. pobočka živnosti zubotechnické, již provozuje v Brně, poněvadž místní potřeba zřízení žádaného pobočného závodu nevyžaduje, neboť v Z. provozuje se jedna zubotechnická koncese a mimo to tam vykonává jeden lékař odbornou zubolékařskou praxi. Nař. rozhodnutím min. rozhodnutí I. stolice potvrdilo v pořadu instančním z týchž důvodů.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí dovolává se důvodů uvedených v rozhodnutí zsp-é, jest tedy založeno na skutkovém předpokladu, že místní potřeba povolení žádané odbočky nevyžaduje.
K odůvodnění tohoto úsudku poukázala I. stolice zvláště k tomu, že se v Z. provozuje jedna zubotechnická koncese a mimo to tam vykonává jeden lékař odbornou zubolékařskou praxi.
Jestliže stížnost naproti tomu uvádí, že Z. má 6000 obyvatel a že jest to místo průmyslové, jest k tomu podotknouti, že tyto okolnosti sluší pokládati za úředně známé a jest tedy míti za to, že úřad posuzuje místní potřebu, k nim jako především pro otázku místní potřeby závažným přihlédl.
Okolnost stížností zdůrazňovaná, že v Z. není usazen žádný odborný zubní lékař, nevyvrací o sobě správnost úsudku úřadu o místní potřebě, neboť úřad mohl, uvažuje o místní potřebě živnosti zubotechnické, právem míti zřetel také k tomu, že zubolékařskou praxi tam provozuje lékař, třeba nebyl zubním specialistou.
Bez významu jest také prohlášení firmy B., st-lem již v řízení správním předložené, že zaměstnanci její jsou nuceni dojížděti do odlehlých míst, poněvadž není v Z. zubního atelieru, neboť toto prohlášení vztahuje se zjevně na dobu, než udělena byla zubotechnická koncese Č-ovi resp. než začal ji provozovati. K tvrzení stížnosti, že Č. živnost v Z. neprovozuje, nss zřetel míti nemohl, ježto tvrzení takové st-1 v řízení správním neuplatnil (§ 6 zák. o ss).
St-1 však již ve svém odvolání vytkl, že ani v okolí Z. není zubního odborníka. I tato okolnost, je-li ve shodě se skutečností, mohla by ovšem za určitých předpokladů býti závažnou pro posuzování místní potřeby v Z., zejména kdyby se zjistilo, že obyvatelstvo okolí Z. ať již v důsledku místních poměrů nebo ze zvyku obrací se, potřebuje-li výkonů náležejících do oboru zubotechnického, do Z.
Ani ze spisů správních, ani ze znění nař. rozhodnutí není však patino, že úřady okolnost tuto zjišťovaly, žal. úřad pak ve svém rozhodnutí se oním tvrzením st-lovým vůbec nezabýval. V tom shledal nss podstatnou vadu řízení a zrušil nař. rozhodnutí podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 3162. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 402-403.