NPD documents search: Váž. tr., 13 (1931)

Čís. 8241.

Řízení ve věcech směnečných.
Námitka obmyslnosti je samostatnou námitkou. Musí proto býti vznesena včas.
(Rozh. ze dne 23. srpna 1928, Rv I 1266/28.)
Procesní soud prvé stolice ponechal k námitkám žalovaných směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Žalovaní spatřují nesprávné posouzení věci po stránce právní pouze v tom, že první soud námitku obmyslnosti při ústním jednání vznesenou pokládal za vznesení nové námitky a že proto dospěl k lichému názoru, že tento přednes jest opozděn. Jest tedy jedině řešiti otázku, zda tu jde skutečně o novou námitku, která by podle §§ 550 druhý odstavec, 557 a 559 c. ř. s. byla podána opozděně, či zdali tu jde jen o doplnění námitek písemných včas vznesených, jak — Čís. 8241 —
míní žalovaní. Soud odvolací souhlasí úplně s názorem prvního soudu, který má za to, že tu jde o novou námitku řízenou proti straně žalující, o které se při podání písemných námitek žalovaní ani slovem nezmínili a kterou se vyslovuje, že žalující banka byla při nabývání směnek obmyslnou. Není to pouhé dovozování původních námitek, nýbrž uplatňování nových skutkových okolností, jimiž má býti prokázáno, že žaloba jest neoprávněna. První soud se proto vším právem dodatečným tímto přednesem žalovaných nezabýval a důkazy nepřipustil. Neobstojí tedy ani odvolací důvod nesprávného posouzení věci ani odvolací důvod vadnosti a kusosti řízení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání vytýká rozsudku odvolacího soudu především rozpor se spisy (§ 503 čís. 3 c. ř. s.), který spatřuje v tvrzení odvolacího soudu, že námitka obmyslnosti žalující banky při nabytí žalobních směnek byla vznesena opozděně. Ve skutečnosti čelila prý proti žalobkyni již námitka prvého odstavce písemných námitek, kde se praví, že žalovaní nedluhují žalobkyni částku žalobou vymáhanou, poněvadž směnky byly splátkami na kupní cenu za zakoupené velkostatky, kterážto pohledávka byla již žalovanými prodateli zaplacena — kterážto námitka byla pak při ústním jednání dne 9. května 1928 jen doplněna tvrzením, že žalobkyně o veškerých jednáních uvedených v písemných námitkách byla uvědoměna, že tedy byla obmyslná. Rozvedení včas podaných námitek jest však vždy přípustno. Vycházeje z tohoto spisům odporujícího předpokladu, dospěl prý odvolací soud k mylnému právnímu posouzení věci, že jest žalující banka oprávněna požadovati na žalovaných částku 200000 Kč, ač byla jimi již dávno zaplacena. Tím jest prý opodstatněn dovolací důvod § 503 č. 4 c. ř. s. S těmito výtkami vypořádal se již odvolací soud, vyřizuje odvolání v podstatě téhož obsahu, a stačí poukázati k správným a výstižným důvodům napadeného rozsudku, které nebyly dovoláním vyvráceny a k nimž dlužno ještě dodati, že prvý odstavec písemných námitek neobsahuje nic jiného než námitku placení, která by jako taková mohla býti s účinností vznesena jen proti prodatelům velkostatku, jimž prý bylo placeno (čl. 82 sm. ř.), proti žalobkyni, na kterou přešly směnky indosací, tedy směnečně, však jen tehdy, kdyby bylo bývalo včas, totiž v písemných námitkách tvrzeno, že v době nabytí směnek banka věděla, že žalovaní mají proti jejím bezprostředním předchůdcům odůvodněné námitky, zejména, že směnečná suma byla již zaplacena, takže, převedla-li se na směnky, by jich použila, jednala obmyslně (exceptio doli). To jest však nová, podstatně odlišná námitka, která, byla-li učiněna teprve při ústním jednání, jest zřejmě opozděna (§ 550 druhý odstavec a 557, 559 c. ř. s.). Nejde tu o pouhé doplnění nebo provedení námitky vznesené včas, které by jinak podle § 179 c. ř. s. až do konce ústního jednání bylo přípustné.

Citace:

č. 8241. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1929, svazek/ročník 10/2, s. 88-89.