NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Č. 7905.

Církevní věci (Slovensko): * Nárok duchovního na Slov. na státní doplňky platové před účinností kongruového zák. č. 122/26 je podmíněn čsl. státním občanstvím.
(Nález ze dne 26. dubna 1929 č. 8150.)
Věc: Jiří W. v L. proti ministerstvu školství a národní osvěty, referátu v Bratislavě o státní příplatky.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-l, evangelický farář v L., zažádal 30. října 1926 za doplacení státních příplatků za roky 1921 až 1926. Žal. úřad nař. rozhodnutím vyslovil, že st-l má poukázanou zvýšenou zálohu na kongruu ve smyslu zák. č. 122/26 od 1. ledna 1926, že však nemá nároku na požitky před 1. lednem 1926 vzhledem k § 6 zák. čl. XIV:1898, poněvadž mu bylo státní občanství čsl. uděleno až v roce 1925 a přísahu složil teprve v prosinci 1925.
Do tohoto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss takto uvážil: —
Na sporu je, zda st-1 má nárok na státní příplatky za dobu od svého ustanovení evang. farářem v L. do konce roku 1925, t. j. do účinnosti nového kongruového zákona č. 122/26 (působícího od 1. ledna 1926). St-l domáhal se ve své žádosti z 30. října 1926 jednak věkových a drahotních přídavků, šatného a nouzové výpomoci, jednak též kongruy. Nárok duchovních na tyto požitky byl na Slov. ve sporné době upraven pokud jde o doplněk kongruy zák. články XIV:1898 a XIII:1909, pokud jde o rodinný přídavek zák. článkem XXXVIII:1913, pokud jde o věkové přídavky zák. čl. IX:1917, pokud jde o šatné min. výnosem z 1. června 1918 č. 2500 M. E., kdežto drahotní přídavky a nouzové výpomoci byly zavedeny singulérními výnosy min. škol. na základě resolucí Nár. shromáždění. Veškeré uvedené požitky mimo vlastní doplněk kongruový jsou dodatkem a doplněním kongruy, jak hlavně stran rodinného přídavku plyne ze znění § 1 zák. čl. XXXVIII:1913. O veškerých těchto požitcích platí tedy základní předpisy platné pro vlastní doplněk kongruový.
V příčině doplňku kongruového však stanoví § 6 zák. čl. XIV:1898, který zák. článkem 13:1909 po té stránce pozměněn nebyl (arg. § 3 zák. čl. XIII:1909), že »doplněk kongruy může dostati jen takový duchovní (§ 1 a 2), který prokáže uherské státní občanství«. — Na místo »uherského« státního občanství nastoupilo od převratu podle zák. z 28. října 1918 č. 11 Sb. a § 1 zák. z 23. července 1919 č. 449 Sb., resp. podle § 4 úst. listiny z 29. února 1920 č. 121 Sb. a zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. státní občanství čsl.
Bezdůvodně vytýká tedy stížnost, že poukaz státních příplatků pro st-le — poněvadž byl farářem ustanoven doživotně — není závislý na státním občanství čsl. Proto tu taky nemá významu, zda st-1 ať právem nebo neprávem na jiném místě (v T.) a zda předchůdce st-lův v L. státních příplatků požívali. Že by st-li náležely příplatky na základě uděleného státního občanství za dobu kratší (po př. od data výnosu min. vnitra, kterým ct-li bylo státní občanství uděleno anebo ode dne složení přísahy státoobčanské), stížnost netvrdí. O kongruu od 1. ledna 1926, která se řídí již předpisy nového zákona kongruového č. 122/26, v daném sporu nejde.

Citace:

č. 7905. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 665-666.