NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 4848.

O žalobě, že hraniční zeď jest ve společném vlastnictví obou sousedících stran a že jsou oprávněny užívati ji každá se své strany až do polovice, jest jednati pořadem práva.
(Rozh. ze dne 26. března 1925, R II 74/25). Žalobě o zjištění, že hraniční zeď mezi domem žalobkyně a domem žalovaných jest společným vlastnictvím obou stran a že každá ze stran jest oprávněna výhradně jí užívati do polovice, — procesní soud prvé stolice vyhověl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením a odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, by, nehledě k předpokládanému důvodu zmatečnosti, o odvolání žalovaných znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud mylně si vykládá žalobu, maje za to, že předmětem sporu jest úprava hranice mezi domy obou stran, která se stala spornou. Jeho právní názor nemá opory v žalobě a jest jen důsledkem nesprávného skutkového pochopení předmětu sporu. Žalobkyně v žalobě prostě tvrdí, že hraniční zeď byla společným vlastnictvím obou stran již od původního rozdělení jednotného domu v roce 1885, že jí do polovice bylo užíváno oběma sousedy, že obě strany ji vzájemně opravovaly, každá svou polovici udržovala, že při stavbě plotu a parganu 1914 bylo ve dvoře přesně dbáno starých hranic a že žalovaní teprve v poslední době, na jaře 1924, opravujíce svůj dům, stloukli omítku nejen z celého domu, nýbrž zasáhli i do její stěny přes polovinu společné zdi a to tak, že otloukli z části její »sokl«, smazali zalíčení zdi a posunuli dešťovou rouru do její poloviny společné zdi, takže osobují si nyní právo užívati společné zdi přes polovici. Konečným návrhem domáhá se žalobkyně mimo jiné, by bylo uznáno, že hraniční zeď jest společným vlastnictvím obou stran a že tyto jsou oprávněny užívati společné zdi každá se své strany až do polovice. Žalovaní netvrdí, že jim přísluší výhradné právo vlastnické к celé zdi, nýbrž jen, že jim přísluší právo vlastnické ve větším rozsahu, než do polovice tloušťky zdi. Nesporno jest, že oba sousedící domy tvořily původně celek a že byly rozděleny roku 1885, takže sporná zeď zůstala hranicí mezi oběma realitami. Již z toho jest vidno, že nejde o obnovu neb opravu hranic, po rozumu §§ 850 až 853 obč. zák. v doslovu II. novely a že řízení nesporné nepřichází tu vůbec v úvahu. Jde naopak o právo spoluvlastnické k přepážce po rozumu §§ 854 až 858 obč. zák. Sporná zeď je nepochybně jednou z přepážek, jak jsou vyjmenovány v §u 854 obč. zák. a jest dokonce nesporně ve spoluvlastnictví obou stran podle téhož §u, protože žalovaní neuplatňují žádné ze zákonných domněnek §u 857 obč. zák., podle níž by byli výhradnými vlastníky zdi. Pro takový případ stanoví § 855 obč. zák., že mohou oba sousedé užívati společné zdi až do polovice její tlouštky. Avšak zákon stanoví v §§ 854 a 855 obč. zák. jen právní domněnku, že hraniční zeď jest stejným dílem ve spoluvlastnictví sousedů a že tedy každý z nich může jí užívati až do polovice její tlouštky, nevylučuje však protidůkazu, že poměr spoluvlastnický jest jiný, a poukazuje sám v §u 854 poslední věta obč. zák. na pomůcky, které zakládají opačnou domněnku. A o takový případ tu právě jde a to jest vlastním předmětem sporu, neboť žalovaní tvrdí skutečnosti a označují pomůcky, z nichž vyvozují, že hraniční čára nejde středem tlouštky zdi, nýbrž v oné polovině tlouštky, která jest na straně domku žalobkyně. Správně tedy podjal se první soud řešení sporu ve věci samé, kdežto odvolací soud, vycházeje z názoru, že jde o určení sporných hranic, které dlužno vyříditi předem v cestě nesporné, řízení jako zmatečné zrušil a žalobu pro nepřípustnost pořadu práva odmítl. Ježto názor ten neobstojí, bude nyní odvolání ve věci vyříditi.

Citace:

č. 11058. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 291-292.