Č. 11661.
Zaměstnanci veřejní: 1. Pouhý ústní slib na přiznání diet nezakládá pro státní zaměstnance právního nároku na diety takové, i když byl dán příslušným k tomu úředním orgánem. — 2. O nároku soudců na »normálně náležející náhradu« podle § 46 odst. 3 zák. č. 217/1896 ř. z. — 3. O preklusi nároku na diety podle § 151 odst. 6 zák. č. 103/1926 Sb.
(Nález ze dne 11. ledna 1935 č. 8178/33.)
Prejudikatura: ad 1: srov. Boh. A 1260/22, 2579/23, 9248/31; ad 2: Boh. A 7840/29; ad 3: Boh. A 7743/29, 8653/30, 8974/31, 9300/31, 9331/31, 9497/31, 9509/31, 9703/32.
Věc: Dr. Karel D. v Bratislavě proti ministerstvu spravedlnosti o odškodné podle § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. a o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Výrok: Nař. rozhodnutí ze dne 16. dubna 1932, pokud odmítá rozhodovati o částkách likvidovaných za červen a červenec 1931, zrušuje se pro vadnost řízení. Jinak se stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Výnosem min. sprav. z 27. března 1923 přidělen byl st-l jako rada vrch. zem. soudu 5. hodn. třídy od zem. trest. soudu v Praze k soudní tabuli v Bratislavě, kde nastoupil službu dne 16. dubna 1923. Opatřením presidia soudní tabule v Bratislavě z 16. dubna 1923 č. j. 1923 byly mu dnem 17. dubna 1923 počínajíc poukázány diety denních 51 Kč podle bodu 2-D-2 Zásad, usnesení min. rady z 27. července 1920, což potvrdil st-l na spise svým podpisem. Rozhodnutím presidenta republiky z 27. dubna 1926 jmenován byl st-l tabulárním soudcem ad personam u soudní tabule v Bratislavě. Dekret o této stabilisaci na Slov. byl mu doručen dne 30. dubna 1926, načež mu byly opatřením presidia soudní tabule v Bratislavě ze 4. května 1926 na základě ustanovení 3. odst. usnesení min. rady z 27. července 1920 pobírané diety denních 51 Kč dnem 30. dubna 1926 zastaveny s podotknutím, že případný nárok na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti (2-D-2 cit. usnesení min. rady) třeba řádně prokázati. Podáním ze 13. května 1926 domáhal se st-l povolení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, načež mu výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě ze 14. května 1926 byly od 1. května 1926 povoleny na základě ustanovení odst. 2-D-2 usnesení min. rady z 27. července 1920 diety denních 51 Kč, kteréž byl vyzván účtovati koncem každého měsíce cestovním denníkem.
Žádostí ze dne 24. července 1931 domáhal se st-l za dobu od 14. dubna 1923 do 31. května 1931 příplatku denních 30 Kč k dietám a doplatku na plné diety i s příplatkem denních 30 Kč za dobu svých řádných dovolených v letech 1925 až 1930, ježto mu podle nál. Boh. A 7840/29 přísluší jako soudci přidělenému podle § 46 odst. 3 zák. o org. s. č. 217/1896 ř. z. nárok na normální odškodné. Za toto prohlašoval nejen dosud mu vyplácené diety, nýbrž i příplatek denních 30 Kč. Dovolával se při tom výn. min. fin. ze 14. března 1925 a ze 4. dubna 1923, podle nichž příplatek denních 30 Kč k dietám náleží nejen při služebních cestách, nýbrž i při přidělení a tedy u soudců při přidělení podle § 46 org. zák. soud. č. 217/1896 ř. z. a v důsledku toho i po dobu vedení dvojí domácnosti a to, jak to vychází z nál. shora citovaného, i po dobu pragmatikální dovolené.
Presidium vrch. soudu v Bratislavě výměrem z 20. října 1931 nevyhovělo nároku st-lem uplatňovanému za poukázání příplatku denních 30 Kč k odškodnému podle § 46 odst. 3 org. zák. soud. z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z., které pobíral po dobu přidělení k vrch. soudu v Bratislavě od 16. dubna 1923 do 30. dubna 1926, a k dietám z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. května 1926 do konce května 1931, jakož i nároku za poukázání celých diet s příplatkem 30 Kč denních po dobu pragmatikálních dovolených v rocích 1925 až 1930.
Dále byl výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě z 15. října 1931, jejž st-l jako přílohu stížnosti připojil, upraven cestovní účet, — v němž st-l účtoval diety z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. června 1931 do 19. července 1931, — s podotknutím, že účtované diety byly sníženy z důvodů uvedených účtárnou v poznámkovém sloupci cestovního účtu.
V odvolání z 2. listopadu 1931 napadl st-1 rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě: 1. z 20. října 1931, 2. z 15. října 1931. V odvolání tom uplatňoval st-l nároky, které uvedl ve svém podání z 24. července 1931, ale i nároky za měsíce červen a červenec 1931.
Odvolání zamítlo min. sprav, výnosem ze 16. dubna 1932, pokud st-l brojil proti rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě z 20. října 1931 o příplatku k dietám a výplatě celých diet po dobu řádných dovolených, vyslovivši, že vzhledem k tomu, že st-l nárok na doplatky uplatnil teprve žádostí z 24. července 1931, postihuje tříletá preklusivní lhůta § 151 odst. 6 plat. zák. č. 103/1926 Sb. nároky uplatňované za období do 24. července 1928. Žal. úřad neobíral se proto dále oprávněností uplatněného nároku za toto období. Pokud pak jde o období od 24. července 1928 do 31. května 1931, odůvodnil žal. úřad svoje rozhodnutí v podstatě takto: V období tomto měl st-l podle rozhodnutí presidia soudní tabule v Bratislavě ze 14. května 1926 diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle bodu 2-D-2 usnesení min. rady z 27. července 1920. Bod 2-D-2 a bod 3 odst. 1 případně 2 č. 1 stanoví výši diet, omezuje je na výši diet normálních a na příplatek za noc podle vl. usnesení ze 4. června 1920, takže nelze do diet z důvodu vedení dvojí domácnosti zahrnouti i jiné příplatky a zvláště nikoliv příplatek určený při služebních cestách na Slov. Pokud st-l opírá svůj nárok na příplatek též o výnosy min. fin., nezakládají výnosy ty pro st-le žádných práv, ježto výnosy tyto byly vydány jako rozhodnutí konkrétních případů a nebyly nikde vyhlášeny a st-li úředně sděleny. Jest proto základem nároku st-le na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti jedině usnesení min. rady z 27. července 1920, kteréž však doznalo změny usnesením ministerské rady z 20. března 1925 v tom směru, že po dobu zákonité dovolené se poskytují diety z důvodu vedení dvojí domácnosti ve výši jedné čtvrtiny a nejdéle po dobu 4 týdnů. Tím byly zasaženy celé diety stanovené v bodu 3 odst. 2 č. 1 usnesení min. rady z 27. července 1920 a tudíž normální diety jakož i příplatek za noc. — Pokud v odvolání žádal st-l za přiznání obnosů, jak uvedeny jsou v jeho likvidaci za měsíce červen a červenec 1931, vyslovil žal. úřad, že tato likvidace nebyla předmětem napadnutého rozhodnutí presidia vrch. soudu, a že nemá proto min. sprav, možnosti, aby v rámci odvolání o tomto nároku rozhodovalo.
Proti rozhodnutí tomuto čelí prvá stížnost.
Opatřením presidia vrch. soudu v Bratislavě z 24. června 1929 byly st-li zastaveny diety z důvodu vedení dvojí domácnosti koncem června 1929 z důvodu, že diety tyto pobíral od 1. května 1926, že však si mohl za tuto dobu zaopatřiti přiměřený rodinný byt v Bratislavě, kdyby se byl o to náležitě staral, poněvadž již více státních zaměstnanců v téže době našlo si přiměřený rodinný byt, když se o to starali. Námitkám z 9. července 1929 z tohoto opatření vzneseným nevyhovělo presidium vrch. soudu v Bratislavě výměrem z 24. července 1929 z důvodů uvedených v napadnutém rozhodnutí. K odvolání st-lovu zrušilo min. sprav, výnosem ze 17. července 1930 napadené rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě z 24. července 1929 pro podstatné vady řízení. O tomto rozhodnutí byl st-l zpraven výměrem presidia vrch. soudu v Bratislavě ze 16. září 1930, a byl v důsledku toho odvolán výměr presidia z 24. června 1929.
Podáním z 24. července 1931 oznámil st-l řečenému presidiu, že od 20. července 1931 vede vlastní domácnost v Bratislavě. Na to byly st-li výměrem presidia z 29. července 1931 zastaveny dnem 19. července 1931 diety, pobírané z důvodu vedení dvojí domácnosti, 51 Kč denně vzhledem k tomu, že od 20. července 1931 vede v Bratislavě svou vlastní domácnost.
Z tohoto opatření podal st-l námitky z 26. srpna 1931, v nichž uvedl, že býv. president vrch. soudu v Bratislavě v roce 1926, když se jednalo o odvolatelově trvalém ustanovení na Slov., zajistil st-li, že mu ponechá po celou dobu, pokud bude na Slov. sloužiti, diety. Tento projev považuje st-l za zdroj svého subj. práva na diety a žádá proto, aby presidium své rozhodnutí o zastavení diet zrušilo.
Presidium vrch. soudu v Bratislavě nevyhovělo námitkám těmto výměrem ze 3. října 1931, v němž prohlásilo, že diety z důvodu vedení dvojí domácnosti příslušejí podle usnesení vlády z 27. července 1920 pouze za podmínek v tomto usnesení uvedených, a dále, že ve spisech není žádný zápis o tvrzeném slibu býv. presidenta vrch. soudu Dra F., a že tento slib ani jinak není presidiu znám. Slíbil-li skutečně býv. president vrch. soudu odvolateli diety, mohl tak učiniti pouze v předpokladu, že budou trvati podmínky nároku na ně. Správnost úsudku toho dovozovalo presidium vrch. soudu z toho, že již výměrem z 24. června 1929 zastavil president Dr. F. odvolateli vyplácení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti. Z toho lze souditi, že tvrzený slib vázal na splnění zákonných podmínek.
K tomu třeba dodati, že právě uvedené rozhodnutí presidenta Dra F. z 24. června 1929 bylo zrušeno v instanční cestě min. sprav, výnosem ze 17. července 1930 a odvolateli byly nadále ponechány diety z důvodu vedení dvojí domácností proto, že předpoklady usnesení vlády z 27. července 1920 ještě nepominuly.
Zamítavé rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě ze 3. října 1931 napadl st-l odvoláním z 23. října 1931, v němž vytýkal: 1. vadnost řízení, kterou spatřoval v tom, že presidium nezjistilo, že a jakým způsobem byly odvolateli diety jako ekvivalent za upuštění požadované vyšší částky stabilisačního přídavku skutečně zajištěny, a 2. pro případ, že i bez dalšího řízení bere se toto zajištění za zjištěné, neúplnost rozhodnutí, spočívající v tom, že výslovně nestanoví, zda vzniklo a může takovýmto zajištěním vzniknouti pro odvolatele subj. právo na diety; pro případ, že napadené rozhodnutí vznik takového práva odpírá, ač to výslovně neuvádí, vytýkal st-l jeho nezákonnost, poněvadž st-lem tvrzený závazek, kterým mu byly diety zajištěny po celou dobu činné služby, buď doplňuje nebo nahrazuje podmínky stanovené danými předpisy, na základě kterých se diety přiznávají, po případě stanoví nový titul jako nový pramen práva na diety.
Odvolání tomu nevyhovělo min. sprav, výnosem z 20. ledna 1933 z těchto důvodů: Není popřeno, že st-l měl do 20. července 1931 diety z toho důvodu, že vedl dvojí domácnost, že pramenem nároku na tyto diety bylo usnesení vlády z 27. července 1920 a že zastavení diet rozhodnutím z 29. července 1931 se stalo proto, že se st-l přestěhoval do Bratislavy a vedl od té doby nerozdvojený rodinný život, tedy pro odpadnutí předpokladu pro nárok na diety z důvodu rozdvojené domácnosti. V námitkách proti rozhodnutí o zastavení diet uplatnil st-l nárok na jich pobírání z jiného důvodu, než který byl právním základem jeho dosavadního nároku. Byly tedy námitky nikoliv popřením právní důvodnosti rozhodnutí o zastavení diet, nýbrž uplatněním nového nároku na jich přiznání. Presidium vrch. soudu v napadeném rozhodnutí obíralo se nově vzneseným nárokem na opětné přiznání diet z důvodu slibu presidenta Dr. F. Proto je nucena i odvolací stolice se obírati touto žádostí. Z výtek st-lových — které jsou svrchu seznamenány pod č. 1 a 2 — pokládá odvolací stolice za potřebné přihlédnouti toliko k druhé výtce a uvésti k ní, že jakýkoliv slib úředních orgánů státu, který nebyl vtělen ve formální správní akt vydaný příslušným činitelem, není pramenem stihatelného veřejnoprávního nároku a není zdrojem subj. práva. Opírá-li tedy stl. svůj nárok toliko o ústní slib býv. presidenta vrch. soudu v Bratislavě, nevznikl mu z něho nárok na diety a není za tohoto stavu nutno ani šetření o tom, byl-li vůbec slib dán a za jakých okolností a podmínek. Není tu tedy v napadeném rozhodnutí ani vad řízení ani nezákonnosti, jak se domnívá st-l a proto bylo odvolání zamítnouti pro bezdůvodnost.
Proti tomuto rozhodnutí čelí druhá stížnost.
Nss uvážil o stížnostech toto: Stížnost prvá napadá rozhodnutí ze 16. dubna 1932 pro vadu řízení z důvodu, že výrok výnosu toho, uvedený na konci důvodů, že min. sprav. nerozhodovalo o nároku na částky likvidované za měsíc červen a červenec 1931, ježto prý likvidace za tyto měsíce nebyla předmětem rozhodování napadnutého rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě, jest nesprávný, poněvadž presidium vrch. soudu v Bratislavě rozhodlo výměrem z 15. října 1931 a st-. podal dne 2. listopadu 1931 společné odvolání nejen z rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě z 20. října 1931, nýbrž i z rozhodnutí tohoto presidia z 15. října 1931.
Námitce této bylo vyhověti.
Jak patrno z děje a z výměru presidia vrch. soudu v Bratislavě z 15. října 1931, bylo o nároku st-lově na diety z důvodu vedení dvojí domácnosti za dobu od 1. června 1931 do 19. července 1931 rozhodnuto, a st-l podal z tohoto výměru dne 2. listopadu 1931 odvolání, v němž napadl nejen rozhodnutí presidia vrch. soudu v Bratislavě z 20. října 1931, nýbrž i výměr presidia z 15. října 1931. Odmítl-li proto žal. úřad v nař. rozhodnutí rozhodovati i o přiznání obnosů, jak uvedeny byly v likvidaci za měsíce červen a červenec 1931, z důvodu shora uvedeného, je patrno, že žal. úřad přihlédl při tomto výroku pouze k odvolání podanému z výměru presidia z 20. října 1931, v němž bylo ovšem rozhodováno o nároku st-lově až do konce května 1931, že však přehlédl, že st-l výslovně vznesl odvolání z 2. listopadu 1931 i do výměru presidia vrch. soudu v Bratislavě z 15. října 1931, upravujícího diety za dobu od 1. června 1931 do 19. července 1931. Je proto tento výrok žal. úřadu v tomto směru v odporu se spisy. V ostatním nebylo lze uznati prvou stížnost důvodnou.
St-l uplatňoval v řízení správním a uplatňuje i nyní ve stížnosti nárok na přiznání normálně příslušejícího odškodného po rozumu § 46 zák. o org. soudní z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z.
Odst. 1 § 46 cit. zák. stanoví, že při dovolených v čase soudních prázdnin nebo mimo tento čas, při povoláních ke cvičení ve zbrani, při onemocněních, při uprázdněních míst služebních, nebo za přechodného velkého návalu práce má předseda vrch. soudu zem. učiniti vhodná opatření tím, že přidělí soudce, kteří jsou jmenováni pro celý obvod vrch. zem. soudu. Je-li však při zastupováních nebo výpomocech třeba, aby přidělen byl úředník soudcovský, který úřad soudcovský má vykonávati samostatně, může se tak podle odst. 2 cit. §u státi toliko tím, že se použije dočasně soudcovského úředníka, který již vykonával samostatně úřad soudcovský ve smyslu § 49 odst. 2 zák. z 21. května 1868 č. 46 ř. z. Odst. 3 § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. pak stanoví, že přiděleny v odst. 1 a 2 dotčená mohou se státi toliko za normálně náležitou náhradu.
Obíraje se dosahem tohoto předpisu dospěl nss v nál. Boh. A 7840/29, vydaném ve věci stížnosti téhož st-le proti témuž žal. úřadu, k právnímu názoru, že předpisem § 46 odst. 3 zák. o organisaci soudní č. 217/1896 ř. z. založen byl úředníkům soudcovským v odst. 1 a 2 jmenovaným při přechodném přidělení jich na jiné místo služební v případech tam uvedených samostatný nárok na odškodné (diety), a že výrazem »normalmassig gebührende Entschadigung« zodpověděna jest otázka, jaké odškodnění (náhrada cestovních výloh, diety) úředníku takovému přísluší, a že výraz tento může míti jen ten smysl, že úředníkům těm přísluší ve všech uvedených případech odškodné takové, resp. v takové výši, jaké jinak normálně přísluší. V cit. nálezu vyslovil nss dále právní názor, že i výrazem »normalmássige Diaten« použitým v § 58 služ. pragmatiky mělo býti naznačeno, že zákon má tímto výrazem na mysli výši diet, nikoli však materielní předpoklady pro přiznání jich nebo formelní předpisy pro jich uplatnění.
Z pojmu »normálně příslušné odškodné« samotného neplyne však, že toto odškodné tvoří jeden jediný nedílný celek služebního příjmu, jehož splatnost vzniká pro percipienta až ukončením služebního poměru, z něhož tento služební příjem plyne. Opačný názor stížnosti je tedy mylný.
Nesprávným jest dále názor stížnosti, že by po celou dobu, po kterou se st-l domáhá normálně příslušného odškodného, šlo o přidělení po rozumu § 46 zák. č. 217/1896 ř. z.
Předpis tento zakládá samostatný nárok pro soudce na odškodné jen při jejich použití v případech odst. 1 a 2 § 46 zák. č. 217/1896 ř. z., to jest tehdy, bylo-li soudce použito na jiném služebním místě: 1. při dovolených v čas soudních prázdnin anebo mimo tento čas, 2. při povoláních ke cvičení ve zbrani, 3. při onemocněních, 4. při uprázdněních míst služebních nebo 5. za přechodného velkého návalu práce. Jiných případů odškodnění § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. nezná.
Ale pak lze mluviti u st-le o přidělení podle § 46 zák. toho jen v době od dubna 1923 do 30. dubna 1926, kterého dne byl mu doručen dekret o propůjčení trvalého služebního místa tabulárního soudce u soudní tabule v Bratislavě. Doručením tohoto dekretu stalo se po rozumu § 138 odst. 2 plat. zák. č. 103/1926 Sb., kterýž předpis platí podle §215 odst. 1 plat. zák. od 1. ledna 1926, propůjčení služebního místa tabulárního soudce u soudní tabule v Bratislavě účinným; st-l přestal tedy tímto dnem býti přidělen podle § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. a stal se tímto dnem členem grémia soudní tabule v Bratislavě.
St-l sám zahrnuje pod pojem: »normálně příslušné odškodné« za dobu od dubna 1923 do 30. dubna 1926 a od 1. května 1926 do 31. května 1931, pokud se týče do 19. července 1931, jednak diety denních 41 Kč, jak byly stanoveny v bodu 1 č. 2 usnesení min. rady ze 4. června 1920 (výn. min. fin. z 15. června 1920 č. 5034 pres. otištěný na stránce 89 atd. Věstníku min. sprav, z roku 1920) pro soudce 5. hodn. třídy, dále nocležné denních 10 Kč, jak bylo stanoveno v bodu 1 č. 3 cit. usnesení min. rady, a konečně příplatek denních 30 Kč k dietě na podkladě bodu 1 č. 4 cit. usnesení min. rady. Tím však uplatňuje st-l zřejmě přiznání určitých majetkových hodnot z titulu svého služebního poměru, to jest z důvodu přidělení z obvodu pražského k soudní tabuli v Bratislavě i po stabilisaci, čili příjmy ze svého služebního poměru, které mají na mysli ustanovení §§ 147 a 148 plat. zák. č. 103/1926 Sb. stran náhrady služebních výloh, pokud se týče služebních a osobních přídavků a jiných stálých výhod. Příjmy tyto dlužno pak podle právního názoru vysloveného v nál. Boh. A 7743/29 zahrnouti pod pojem »služební příjmy« ve smyslu § 151 plat. zák. č. 103/1926 Sb. přes opačné mínění st-lovo. Dopadá proto i na odškodnění podle § 46 odst. 3 zák. č. 217/ 1896 ř. z., jež i podle názoru st-lova pozůstává z diet, nocležného a příplatku k dietě, ustanovení § 151 odst. 6 plat. zák. č. 103/1926 Sb.
Podle prvé věty odst. 6 § 151 plat. zák. č. 103/1926 Sb. může zaměstnanec, byly-li mu vypláceny služební příjmy nižší, než mu podle vydaných výměrů příslušely, nebo nebylo-li včas učiněno z moci úřední opatření o zvýšení služebních příjmů, na něž zaměstnanec měl podle platných předpisů nárok, uplatňovati nárok na doplatek scházejících částek pouze do tří roků od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky. Z ustanovení tohoto je tedy patrno, že zaměstnanec může se domáhati správné výplaty již vyměřených služebních příjmů, pokud se týče výplaty služebních příjmů podle platných předpisů sice jemu příslušejících, jemu však správním úřadem, ač týž tak z moci úřední měl učiniti, dosud nevyměřených. Zaměstnanec neztrácí sice ani v prvém ani v druhém případě nároku na doplatek nesprávně vyplacených, avšak správně vyměřených služebních příjmů, pokud se týče na zvýšení služebních příjmů od termínu, jak se podává z platných předpisů, nemůže však v obou případech požadovati výplatu jemu příslušejících příjmů za dobu delší než tří roků počítajíc od splatnosti té které nesprávně vyplacené částky (viz Boh. A 8205/29). Ustanovení odst. 6 druhé věty § 151 plat. zák. stanoví pak v souvislosti s prvou větou tohoto odstavce, že »totéž platí«, pokud zvláštní předpisy jinak nestanoví, o nedoplatcích na služební příjmy, jestliže zaměstnanec svůj příslušný nárok, ač byl k tomu podle platných předpisů povinen, neuplatnil do tří roků od vzniku nároku. (Viz Boh. A 8653/30.) V nál. Boh. A 8974/31, 9300/31, 9331/31, 9497/31, 9703/32, 9509/31 a jiných vyslovil nss dále právní názor, že podle ustanovení § 151 odst. 6 plat. zák. jest prekludován nárok na doplatky aktivních služebních příjmů, ve příčině nichž lhůta ve smyslu § 151 odst. 6 plat. zák. uplynula ještě přede dnem, kdy zákon platový vstoupil v platnost, dále že preklusivní lhůtu tříletou jest čítati od vzniku nároku na služební příjem, třebas nárok vznikl před vyhlášením, pokud se týče přede dnem účinnosti plat. zák., to jest před 1. lednem 1926. Prekluse stanovená předpisem odst. 6§ 151 plat. zák. nastává tedy, jak se podává ze znění a smyslu tohoto ustanovení, a to jak v případech věty prvé tak i věty druhé, ježto následky prekluse podle věty prvé a druhé jsou vzhledem k zákonné normaci (»Totéž platí« .... v druhé větě odst. 6) úplně stejné a nastávají i tehdy, je-li nárok na služební příjmy sám po právu. Ale pak nelze shledati nějaké vady v tom, že nař. rozhodnutí neuvedlo, zda posuzuje preklusi podle věty prvé či druhé neb obou, a nezjistilo, zda diety, nocležné a příplatek k dietě měly býti poukázány z moci úřední či k přihlášce.
Aby prekluse stanovená v odst. 6 § 151 plat. zák. nastala, nutno, aby ta která scházející částka se stala splatnou. Splatnost služebních příjmů státních zaměstnanců a i soudců jest podle druhu služebních příjmů různá; viz na př. stran služebního platu ve smyslu §§ 8, 10, 38, 39 plat. zák. ustanovení §§ 139, 140 a 141 plat. zák. Stran vedlejších příjmů ve smyslu §§ 147 a 148 plat. zák. platí podle § 206 plat. zák. předpisy dosavadní.
St-l požaduje dietu denních 41 Kč, nocležné denních 10 Kč a příplatek denních 30 Kč k dietě, stanovené v usnesení min. rady ze 4. června 1920. Diety a příplatek k dietě jakož i nocležné uplatňuje za jednotlivé dny svého přidělení před i po stabilisaci. Podle cit. usnesení patří dieta 41 Kč úředníku státnímu 5. hodn. třídy za celé kalendářní dny, pokud se týče nocležné za každou noc , již byl úředník nucen ztráviti při služební cestě mimo úřední místo, a povolí se při služebních cestách na Slov., kromě diety, po případě příplatku za noc podle bodu 2 (a 3) poměrná část mimořádného měsíčního přídavku, jehož požívají místo diet úředníci přidělení prozatímně službou do oněch území. Příslušela by tedy dieta, příplatek k dietě a nocležné, předpokládaje, že zaměstnanec má na tyto služební příjmy vůbec zásadně nárok, za každý jednotlivý den či za každou jednotlivou noc, a staly by se příjmy ty splatnými tedy uplynutím toho kterého dne a té které noci. Ostatně plyne již z přirozeného významu: dieta, příplatek k dietě a nocležné, že jde o úplatu služební za určité dny a určitou noc (Boh. A 9497/31).
Pak ovšem tvoří jedna každá takováto dieta, příplatek k dietě a nocležné zřejmě samostatné majetkové hodnoty za ten který den či za tu kterou noc. Povahy denního platu splatného uplynutím dne či noci, za které se požaduje, neztrácí příjmy ty tím, že se příjmy ty neúčtují a nepoukazují v praksi denně, nýbrž za delší či kratší časové období, měsíčně a je také zcela nerozhodno, zda se poukazují z moci úřední či k přihlášce zaměstnancově.
Není proto vznik nároku na sporné služební příjmy vázán teprve na ukončení poměru přidělení či vedení dvojí domácnosti. (Viz i Boh. A 9497/31.)
Nesprávným jest názor stížnosti, že prekluse nemůže nastati, byl-li nárok sám již jednou justiční správou uznán, jak to prý patrno z výměrů presidia soudní tabule v Bratislavě ze 16. dubna 1923 a ze 14. května 1926.
Jak se podává z děje, byly výměrem prv citovaným st-li povoleny diety denních 51 Kč, to jest dieta 41 Kč a nocležné 10 Kč (podle odst. 2-D-2 Zásad z 27. července 1920). Diety ty byly st-li zastaveny výměrem presidia ze 4. května 1926. Výměrem téhož presidia ze 14. května 1926 byly mu pak povoleny na základě ustanovení bodu 2-D-2 Zásad z 27. července 1920 diety denních 51 Kč, to jest dieta 41 Kč a nocležné 10 Kč. Výměry těmito nebyl však nikdy přiznán nárok na příplatek denních 30 Kč k dietě.
Že by diety s nocležným byly bývaly st-li poukazovány jako »záloha« na celkové odškodnění podle § 46 odst. 3 zák. č. 217/1896 ř. z., to ze správních spisů není zřejmo.
Nelze též přisvědčiti názoru stížnosti, že by presidium soudní tabule v Bratislavě nebylo bývalo příslušno rozhodovati o odškodnění podle § 46 odst. 3 zák. č. 217/1896 ř. z., ježto prý st-l byl přidělen soudní tabuli podle § 49 zák. č. 46/1868 ř. z. ministrem sprav., takže by jen min. sprav. bylo k řešení této otázky kompetentním.
Podle § 2 zák. č. 270/1920 Sb., jenž změněn byl §em 209 plat. zák. č. 103/1926 Sb., rozšířena byla dnem účinnosti zák. č. 270/1920 Sb., to jest od 1. května 1920, na území býv. státu uher. platnost zák. z 25. ledna 1914 č. 15 ř. z. (služební pragmatika), cís. patentu ze 3. května 1853 č. 81 ř. z. (soudní instrukce) a dále platnost zákona z 27. listopadu 1896 č. 217 ř. z. o org. soudní atd. Podle § 19 zák. č. 217/ 1896 ř. z. a § 24 č. 4 jedn. ř. z 5. května 1897 č. 112 ř. z. bylo však presidium sborového soudu 2. stolice a tedy i presidium soudní tabule v Bratislavě příslušno, aby upravilo nárok na odškodné podle § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. stran soudce přiděleného z jiného obvodu sborového soudu 2. stolice, a bylo jedinou personální stolicí prvé instance ve věcech platových od stabilisace st-le na Slov. u soudní tabule v Bratislavě. Není tedy námitka tato důvodná. —
Jsou tudíž výměry presidia soudní tabule v Bratislavě ze 16. dubna 1923 a ze 14. května 1926 vydány úřadem příslušným a pravoplatnými. Ale pak byla by tříletá lhůta k uplatnění nároku na doplatek jednotlivých částek na odškodné podle § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. za přidělení podle tohoto předpisu do konce dubna 1926 uplynula zřejmě již dne 30. dubna 1929, i kdyby se vycházelo z názoru stížností zastávaného, že přidělení st-lovo podle § 46 zák. č. 217/1896 ř. z. bylo by pokládati za jediný nedílný celek.
Od 1. května 1926 byly však st-li pravoplatně přiznány diety z důvodu vedení dvojí domácnosti na podkladě ustanovení bodu 2-D-2 usnesení min. rady z 27. července 1920— a to k jeho žádosti ze 13. května 1926 — výměrem presidia soudní tabule v Bratislavě ze 14. května 1926. O tomto výměru byl st-l zpraven. Opravných prostředků z tohoto výměru nepodal, takže, ježto presidium bylo podle shora uvedeného příslušno k úpravě tohoto druhu, nabyla úprava moci práva. Ale pak dopadají i na nedoplatky žádaných diet i s nocležným a příplatkem 30 Kč denních za dobu od 1. května 1926 do 24. července 1928 následky prekluse stanovené v § 151 plat. zák. Pokud se týká diet, nocležného a příplatku k dietám za dobu od 24. července 1928, dlužno uvésti toto:
V této době pobíral st-1 na základě rozhodnutí presidia soudní tabule ze 14. května 1926 diety z důvodu vedení dvojí domácnosti podle bodu 2-D-2 usnesení min. rady z 27. července 1920. Diety tohoto druhu byly zavedeny pro státní zaměstnance na Slov. usnesením právě citovaným a může proto jen toto usnesení min. rady býti pramenem a zdrojem práv státních zaměstnanců na Slov., pokud jde o diety z důvodu vedení dvojí domácnosti. Zmíněné Zásady stanoví v bodu 2-D-2, že zaměstnancům ustanoveným na systemisovaná místa na Slov. přísluší jak při původním jmenování, tak při pozdějším případném přeložení z moci úřední odškodné a to: ženatým zaměstnancům, pokud se nemohou pro úředně zjištěný nedostatek bytů do nového působiště nebo do místa poblíže se nalézajícího a normálně přístupného přestěhovati, diety stanovené pro exponované zaměstnance v bodu 3 odst. 1 po případě odst. 2 bodu 1. Dále stanoví bod 3 Zásad, že státním zaměstnancům na Slov. z území mimoslovenského zatímně přiděleným příslušejí diety ve výměře stanovené usnesením min. rady z 8. ledna 1919, a od 1. června 1919 až do 31. července 1920 ve výměře podle usnesení min. rady z 24. července 1919, pokud se týče, že počínajíc 1. srpnem 1920 příslušejí až na další diety po dobu zatímního přidělení na Slov. 1. zaměstnancům ženatým, nebo jim na roven postaveným, ve výši stanovené usnesením min. rady z 24. července 1919, pokud by jim nepříslušel při požitku normálních diet podle usnesení min. rady ze 4. června 1920 včetně příplatku za noc obnos vyšší, 2. zaměstnancům svobodným, diety ve výši stanovené usnesením min. rady ze 4. června 1920 bez příplatku za noc.
Ze znění a smyslu cit. norem plyne, že pod 2-D-2 Zásad se dovolává bodu 3 těchto Zásad jen za tím účelem, aby naznačil, které diety příslušejí zaměstnanci podle bodu 2-D-2 Zásad a v jaké výši. V bodu 2 a 3 Zásad není však stanoveno naprosto nic o nějakém příplatku 30 Kč denních k dietám poskytnutým z důvodu vedení dvojí domácnosti a nedovolává se ani bod 2 ani bod 3 Zásad ustanovení bodu 1 č. 4 usnesení min. rady ze 4. června 1920, ač bod 3 Zásad usnesení toto cituje výslovně stran výše diet včetně či bez příplatku za noc, a tudíž se dovolává zřejmě bodu 1 č. 1, 2 a 3 usnesení min. rady ze 4. června 1920.
Též poukazy stížnosti na výnosy min. fin. ze 14. března 1925 č. 12525 a ze 4. dubna 1923 č. 1198 pres. 22 stran příplatku denních 30 Kč k dietám selhávají, ježto jak správně dí nař. rozhodnutí, byly výnosy tyto rozhodnutími v konkrétních případech, nebyly však vyhlášeny a st-li úředně sděleny. Pak ovšem výnosy ty nemohou tvořiti pro st-le pramen jeho subjektivního práva.
Než Zásady z 27. července 1920 doznaly stran výplaty diet změny usnesením min. rady z 20. března 1925 v tom směru, že stanoví, že zaměstnanci, kterým příslušejí diety podle bodu 2-D-2 usnesení min. rady z 27. července 1920, poskytují se po dobu zákonitých dovolených ve výši jedné čtvrtiny a nejdéle po dobu čtyř týdnů. Z okolnosti, že usnesení z 20. března 1925 cituje bod 2-D-2 Zásad z 27. července 1920, plyne pak, že zachycuje tím diety bodu I č. 1 a 2 usnesení min. rady ze 4. června 1920 s příplatkem za noc podle bodu 1 č. 3 usnesení min. rady ze 4. června 1920, nikoliv však i příplatek denních 30 Kč k dietám normálním bodu 1 č. 1 a 2 usnesení min. rady ze 4. června 1920.
Nař. rozhodnutí žal. úřadu z 20. ledna 1933 napadá stížnost druhá pro vadnost řízení a nezákonnost v podstatě z důvodu, že není správné tvrzení nař. výnosu, že jde o pouhý slib tehdejšího presidenta soudní tabule v Bratislavě Dra F., nýbrž správně o závazné prohlášení a tedy individuelní správní akt, učiněný příslušným orgánem justiční správy, a tedy o akt konstitutivní, kterýmž bylo a mělo bytí založeno pro st-le subj. právo na diety po celou dobu jeho činné služby na Slov.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
St-l uplatňuje v tomto sporu diety s příplatky a jde tedy o úpravu služebních příjmů st-lových. A tu stanovil § 47 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z., že požitek platu, není-li v dekretu nic jiného ustanoveno, počíná , dále § 49 služ. pragm., že jest o každém povýšení do vyšší hodn. třídy vyhotoviti dekret, ve kterém buďte uvedeny úřední titul, plat a den povýšení. Dále stanoví nyní § 138 plat. zák. č. 103/1926 Sb., že o propůjčení služebního místa jest vydati dekret, v němž sluší uvésti služební místo, které se propůjčuje, den, jímž se místo propůjčuje, a úřední titul s místem tím spojený. Teprve doručením tohoto dekretu stává se propůjčení místa účinným. Dále určuje § 139 plat. zák., že při prvém nebo opětném ustanovení přísluší služební plat, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává nebo v dekretu není jinak ustanoveno ...., pokud se týká, že při změně služebního platu obdrží zaměstnanec, pokud se z tohoto zákona jinak nepodává nebo v dekretu není jinak stanoveno, plat.... Podle § 151 plat. zák. může zaměstnanec, byly-li opatřením úřadu upraveny jeho služební příjmy z moci úřední, když byl o tom výměrem vyrozuměn, do 15 dnů podati námitky, o kterých rozhodne úřad, jenž opatření učinil. Z tohoto rozhodnutí, jakož i z rozhodnutí, které nebylo vydáno z moci úřední, nýbrž na žádost nebo přihlášku zaměstnancovu, může se zaměstnanec odvolati do 15 dnů k ústřednímu úřadu. Lhůta k námitkám a odvolání počíná dnem následujícím po doručení výměru. Též odst. 6, 7, 8 a 9 tohoto paragrafu mluví o výměru týkajícím se služebních příjmů.
Z uvedeného nutno usuzovati, že každá úprava služebních příjmů, a tedy i u soudce, musí býti provedena vydáním dekretu nebo rozhodnutí, opatření nebo výměru; musí tudíž býti písemně fixována, má-li vůči justiční správě býti účinná, a o této písemně fixované úpravě služebních příjmů musí býti zaměstnanec výměrem zpraven. Mohl by proto st-l ze zmíněného »slibu« presidenta soudní tabule v Bratislavě vyvozovati subj. právní nárok na diety jen tehdy, kdyby ústně daný slib presidenta soudní tabule v Bratislavě byl došel výrazu v písemném dekretu nebo výměru tohoto orgánu, a kdyby st-l o tom by býval vyrozuměn ať doručením zvláštního písemného vyhotovení, či pouhým nahlédnutím do tohoto písemného vyhotovení. To ze správních spisů není patrno a to netvrdí konečně sám st-l.
Na základě těchto úvah dospěl nss k právnímu názoru, že pouhý ústní slib na přiznání diet nezakládá pro státního zaměstnance žádného právního nároku na diety takové, i když byl dán příslušným k tomu úředním orgánem. Pak ovšem nemůže ze slibu takového st-l dovozovati pro sebe žádných subj. práv. (Viz i Boh. A 1260/22, 2579/23 a 9248/31.)