Čís. 1416.

Přečin dle §u 306 tr. zák. V případě neoprávněného otevření hrobu nezáleží na tom, zda porušuje se trestným jednáním zároveň úcta k zemřelému čili nic.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1923, Kr I 1228/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 31. srpna 1922, jímž byla obžalovaná dle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěna z obžaloby pro přečin dle §u 5, 306 tr. zák., zrušil napadený rozsudek a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Nalézací soud sprostil obžalovanou z obžaloby pro přečin dle §§ 5, 306 tr. zák. s odůvodněním, že obžalovaná svým jednáním neporušila pietu k zemřelému manželu, nýbrž dala podnět k otevření jeho hrobky jen proto, by se přesvědčila o jejím stavu, nejsouc si vědoma, že jedná neoprávněně. Právem namítá zmateční stížnost, že rozsudek se zakládá na právně mylném výkladu zákona (čís. 9a) §u 281 tr. ř.). Ze znění §u 306 tr. zák. a srovnání jeho s nadpisem jest patrno, že tento zákonný předpis obsahuje čtyři samostatné skutkové podstaty. Při třech z nich, zlomyslné nebo svévolné poškozávání hrobů, svémocné odnášení mrtvol nebo jejich částí, zlé nakládání s lidskými mrtvolami, jest trestné jednání vždy spojeno s porušením úcty k zemřelým; v případě neoprávněného otevření hrobu, jímž se proviní každý, kdo bez vědomí a schválení příslušného úřadu správního, hrob otevře, naproti tomu nezáleží na tom, zda porušuje se trestným jednáním zároveň úcta k zemřelému čili nic. To vyplývá ze striktního předpisu zákona, který z ohledů veřejnoprávních prohlašuje za trestné každé neoprávněné otevření hrobů vůbec, ať se stane z jakékoliv pohnutky a za jakýmkoliv účelem, a ať se ho dopustí kdokoliv, tedy i příbuzní zemřelého, jejichž případné svolení k otevření hrobu nemá právního významu, poněvadž samozřejmě nemůže nahraditi povolení příslušného úřadu. Z toho plyne, že okolnosti, které soud uvedl pro svůj sprošťující výrok, jsou pro otázku viny vesměs nerozhodný; porušení piety k zemřelému se ke skutkové podstatě §u 306 tr. zák. v tomto případě nevyhledává, pohnutka jednání jest lhostejno, poukaz na nedostatek vědomí bezprávnosti neomlouvá (§ 3 tr. zák.). Soud tedy vyloučil objektivní skutkovou podstatu přečinu §u 306 tr. zák. způsobem právně mylným, ježto však v rozsudku není zjištěna vina ve směru subjektivním, nelze rozhodnouti ve věci samé.

Citace:

č. 1416. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 587-588.