NPD documents search: Váž. tr., 16 (1934)

Čís. 10906.

Podle práva platného na Slovensku nejsou útraty přisouzené ve sporu, i když mají býti zaplaceny k rukám zástupce, zvláštní, samostatnou pohledávkou zástupce strany vedle pohledávky strany na jistině a případných úrocích, nýbrž zůstávají částí pohledávky strany.
Při zrušení (omezení) exekuce vedené exekučním soudem v historických zemích na základě exekučního titulu ze Slovenska jest se říditi exekučním řádem platným pro exekuční soud.
(Rozh. ze dne 26. června 1931, R I 265/31.)
Na základě rozsudku vrchního soudu v Bratislavě byla vedena exekuce k vydobytí útrat. Návrhu dlužníka, by byla exekuce omezena, vyhověl soud prvé stolice potud, že omezil exekuci na 2746 Kč. K rekursu dlužníka omezil rekursní soud exekuci na 699 Kč.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu věřitele.
Důvody:
Jde o exekuci pro útraty sporu, jež bylo po rozumu § 18 zák. čl. LIV:1912 uloženo rozsudkem platiti k rukám zástupce zvítězivšího žalobce, nyní vymáhajícího věřitele. Exekuci vede sama strana, a to ve vlastním jméně, jak bylo dovoděno v rozhodnutí ze dne 7. května 1929, č. j. R III 13/29, uveřejněném ve sbírce civilních rozhodnutí z oblasti Slovenska a Podkarpatské Rusi čís. 151, nejsou útraty přisouzené ve sporu, i když mají podle řečeného zákonného ustanovení, pokud se týče podle rozsudku býti zaplaceny k rukám zástupce, zvláštní, samostatnou pohledávkou zástupce strany vedle pohledávky strany na jistině a případných úrocích, nýbrž zůstávají částí pohledávky hlavní, pohledávky strany. Zástupce mohl sice útraty vymáhati ve vlastním jméně, ale to se, jak řečeno, v projednávaném případě nestalo. Hledíc k tomu, že sama strana vede exekuci, při čemž ji advokát, k jehož rukám bylo útraty platiti, sám zastupuje, a že jde o část pohledávky hlavní, nepochybil rekursní soud, sraziv splátky učiněné dlužníkem, i když se nestaly k rukám zástupce. nýbrž k rukám strany, i na vymáhané útraty a omezil exekuci na částku, zbývající z pohledávky a z jejích útrat po srážce splátdk. Co se týče výpočtu tohoto zbytku rekursním soudem, pokud dovolací rekurent uvádí, že bylo pohledávky a úroky počítati v jejich plné, původní výši a nikoli ve výši vyrovnací kvóty, ježto prý nebyla dodržena konečná platební lhůta ve vyrovnání stanovená, neuplatňoval dovolací rekurent tuto okolnost v rekursu do usnesení prvního soudu a proto nelze se výtkou tou zabývati, neboť není přípustné doháněti v dovolacím rekursu, co opomenuto bylo uplatňovali v rekursu. Že výpočet zbytku v napadeném usnesení je početně nesprávný, tvrdí dovolací rekurent jen povšechně bez bližšího udání případné chyby, dovolací soud však, přezkoumav výpočet, nesprávným jej neshledal. Neoprávněna je také výtka, že se rekursní soud neřídil při svém rozhodnutí právem platným pro dovolacího rekurenta, t. j. právem, platícím na Slovensku. Jde o rušení, po případě o omezení exekuce, exekučním soudem byl okresní soud v Hradci Králové a bylo se proto, co se týče zrušení (omezení) exekuce, říditi exekučním řádem pro exekuční soud platným, t. j. exekučním řádem ze dne 27. května 1896, č. 79 ř. z. a to §§ 40 a 41. Učiniv tak, rekursní soud nepochybil.

Citace:

Č. 210 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1935, svazek/ročník 16, s. 554-555.