JAPONSKO vypovědělo dne 29. prosince 1934 s působností od 31. prosince 1936 t. zv. washingtonskou úmluvu o omezení zbrojení námořního v poměru Spojené státy severoamerické : Velká Britanie : Japan : Francie : Italie — 5 : 5 : 3 : 1.75 : 1.75. Výpověď byla odůvodněna snahou umožniti před vypršením platnosti úmluvy dohodu novou, způsobilejší zabezpečiti světový mír; byla dána podle článku 23. zmíněné smlouvy. Tím byl ustanoven zánik nejdůležitější z 8 úmluv, uzavřených od 12. prosince 1921 do 6. února 1922 na mezinárodní konferenci ve Washingtoně, jíž se na pozvání vlády Spojených států účastnily kromě jmenovaných již ještě Čína, Portugalsko, Nizozemí a Belgie. Z ostatních smluv tam uzavřených byly do dneška vývojem událostí překonány smlouvy o statu quo v Tichém oceáně a o politice signatářů vůči Číně. Tehdy též uzavřená úmluva o právech neutrálů v námořní válce, hlavně vůči ponorkám, znamená sama o sobě radikální pokrok válečného práva, avšak pro malý počet ratifikací nemá dosud významu. Důležitou, s mezinárodního hlediska je washingtonská konference dále tím, že na ní byly zvláštní smlouvou čínsko-japonskou upraveny otázky týkající se Šantpngu, upravené čl. 156 mírové smlouvy versaillské (neprovedeným proto, že Čína odepřela tuto smlouvu podepsati) a tím, že zaznamenala první neúspěch ve snaze omezili pozemní zbrojení (tato věc byla na naléhání Francie, zastoupené Briandem, vzata z programu). —ý.