NPD documents search: Váž. civ., 12 (1930), sv. 1

Čís. 5391.

Osmidenní lhůta ku provedení zmateční stížnosti běží ode dne doručeni opisu rozsudku i tehdy, žádal-li stěžovatel za opis rozsudku před ohlášením zmateční stížnosti.
V pouhém prohlášení, že strany pro případ, že by došlo k vynesení rozsudku, spokojují se s doručením rozsudku v jazyku státním, nelze ani objektivně shledávati žádost za skutečné doručení rozsudku, ani po stránce subjektivní předpokládati, že strana tímto prohlášením vůbec zamýšlela takovou žádost projeviti.
(Rozh. ze dne 8. října 1935, Zm II 309/35.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zamítl stížnost soukromého žalobce do usnesení krajského soudu trestního v Brně ze dne 25. června 1935, jímž byla zamítnuta zmateční stížnost stěžovatelova do rozsudku téhož soudu ze dne 7. června 1935, jímž byl obžalovaný podle § 259, č. 2 tr. ř. zproštěn obžaloby pro přečin pomluvy podle § 2 zák. č. 108/1933 Sb. z. a n.
Důvody:
Napadeným usnesením nalézacího soudu byla zmateční stížnost soukromého žalobce, jeho zástupcem dne 7. června 1935 hned po vynesení rozsudku ohlášená, podle § 1, č. 2 zák. č. 3/1878 ř. z. zamítnuta, protože ani při opovědí ani později nebyla provedena.
Proti tomu namítá stěžovatel, že mu opis rozsudku ještě nebyl doručen, ačkoliv o něj žádal, a že proto hledíc k ustanovení § 285, odst. 1 tr. ř. lhůta ku provedení zmateční stížnosti ještě neuplynula. Stěžovatel sice sám ve shodě s protokolem o hlavním přelíčení netvrdí, že při opovědí zmateční stížnosti výslovně žádal za doručení opisu rozsudku, leč spatřuje žádost za opis rozsudku v tomto záznamu protokolu o hlavním přelíčení: »Strany se vzdávají doručení rozsudku v řeči německé a prohlašují, že jsou srozuměny s doručením pouze v jazyku českém.« Podle obsahu protokolu, jakož i podle výsledků konaného šetření došlo k tomuto prohlášení před skončením průvodního řízení.
Je sice správné, že osmidenní lhůta ku provedení zmateční stížnosti běží podle § 285 tr. ř. ode dne doručení opisu rozsudku i tehda, žádal-li stěžovatel za opis rozsudku před ohlášením zmateční stížnosti, leč taková žádost není v uvedeném prohlášení zástupce soukromého žalobce zahrnuta.
Podle konaného šetření došlo k onomu prohlášení z iniciativy předsedy, který chtěl zjistiti, bude-li pro případ vynesení rozsudku třeba vyhotoviti jej i v jazyku německém. Ku prohlášení tomu došlo před ukončením průvodní,ho řízení, tedy v době, kdy ještě nebylo rozhodnuto o průvodním návrhu obhájcovu a kdy ještě nebylo známo, dojde-li k odročení líčení nebo jíž k vynesení rozsudku, natož jak rozsudek dopadne a která strana bude míti zájem na ohlášení opravných prostředků a důsledkem toho na doručení opisu rozsudku. Podle toho, co uvedeno, nelze tedy onen záznam hlavního přelíčení pojímati jinak, než jako pouhé prohlášení, že strany, tedy i soukromý žalobce pro případ, že by došlo k vynesení a doručení rozsudku, se spokojují s doručením rozsudku v jazyku státním', nelze však ani objektivně v tomto prohlášení shledávati žádost za skutečné doručení rozsudku, ani po stránce subjektivní předpokládati, že zástupce soukromého žalobce svým prohlášením vůbec zamýšlel takovou žádost projeviti.
Nebylo-li podle toho požádáno za doručení opisu rozsudku, uplynula lhůta ku provedení zmateční stížnosti dnem 15. června 1935, kdy byl všední den, a právem tedy zamítl soud prvé stolice zmateční stížnost jen ohlášenou, ale neprovedenou.

Citace:

čís. 5391. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 393-394.