Authors:
= Boh. adm., 16 (1934), sv. 1
PDF

Č. 11324.


Občanství státní. — Řízení před nss-em: * Vdova není legitimována ke stížnosti na nss do rozhodnutí úřadu, kterým po smrti manželově bylo vysloveno, že týž není čsl. státním občanem.
(Nález ze dne 2. června 1934 č. 11080.) Prejudikatura: Srov. Boh. A 9858/32, 10496/33, 3887/24.
Věc: Olga O. v P. (adv. Dr. Egon Gerstl z Prahy) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Zsp v Brně výměrem ze 14. ledna 1926 nevyhověvši žádosti manžela st-lky Dra Maxmiliána O., vyslovila, že jmenovaný není státním občanem čsl. Odvolání téhož žal. úřad nař. rozhodnutím nevyhověl. Žadatel Dr. Maxmilián O. před rozhodnutím žal. úřadu zemřel (9. března 1930).
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané vdovou uvážil nss toto:
Nss je nucen vzhledem k předpisu § 2 svého zák. předem rozhodnouti otázku, zda st-lka jest ke stížnosti do nař. rozhodnutí legitimována. St-lka tuto legitimaci dovozuje z toho, že je vdovou a dědičkou žadatele. Nss však neuznal, že by st-lka byla legitimována ke stížnosti, a to z těchto úvah:
Podle cit. § 2 zákona o ss je předpokladem úspěšné stížnosti k nss-u, aby bylo protizákonným rozhodnutím nebo opatřením úřadu správního st-li ublíženo v jeho subj. právech.
Není sporu o tom, že st-lka nežádala o uznání svého čsl. státního občanství, ani o udělení tohoto občanství pro sebe, a že tak žádati ani nemohla, poněvadž jako vdaná žena sledovala pouze ve státním občanství svého manžela. Státní občanství manželky za života manželova, resp. za trvání manželství není právem samostatným, nýbrž je prostě stavem odvozeným ze stavu (práva) manželova. Nemá tedy za života manžela, resp. za trvání manželství samostatného právního nároku na udělení nebo uznání čsl. státního občanství. Ona nemůže také žádati o toto udělení pro svého manžela a nemůže ve svých právech býti dotčena tím, že úřad manželu státního občanství neudělil, resp. manželovo státní občanství neuznal.
Na tom se v tomto směru nemění nic ani nastalou smrtí manželovou; okolnost tato má sice pro manželku (vdovu) za následek, že se stává způsobilým subjektem k samostatnému nabývání státního občanství, takže vdova po smrti manželově může samostatně žádati za udělení, resp. uznání státního občanství svého, nepropůjčuje jí však právo strany proti úředním aktům vydaným ve věci státního občanství manželova proti tomuto.
Míní-li st-lka dokládati svoji aktivní legitimaci ze vztahu dědického, nelze jí rovněž přiznati stižní legitimaci, poněvadž státní občanství není právem majetkovým a není tedy předmětem dědické posloupnosti.
Bylo proto stížnost odmítnouti pro nepřípustnost, čímž není st-lce bráněno, aby nabyvši úmrtím manžela samostatnosti ohledně státního občanství, domáhala se sama pro sebe uznání, resp. udělení státního občanství a stěžovala si pak také k nss-u do případného negativního vyřízení žádosti takové příslušnými úřady (srov. Boh. A 9858/32, 10496/33, 3887/24).
Citace:
Č. 11324. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1159-1160.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).