Čís. 4120.

Kdo nabyl obchodu od kupce plného práva, jest oprávněn domáhati se zápisu staré firmy do obchodního rejstříku, třebas nebyla dosud v rejstříku zapsána.
Připojeno-li v nové firmě ku jménu rodovému jméno křestní, musí i toto býti vlastním jménem kupcovým.
(Rozh. ze dne 9. září 1924, R I 580/24.)
Opovědí Karla Z-a, by zapsána byla do rejstříku firma Josef Z., rejstříkový soud vyhověl, rekursní soud opověď zamítl. Důvody: Jedním z hlavních předpokladů převodu firmy jest nabytí obchodního závodu buď smlouvou, buď dědictvím a tento závod musí býti závodem kupce plného práva, neboť jen na tohoto vztahují se předpisy o firmách. Kdo tedy nabude firmy kupce, který nepožívá plného práva, nenabývá onoho práva firemního, a nemůže ho ani dodatečně nabýti zvětšením obchodu nebo jinakou přeměnou závodu v závod kupce plného práva. Jde-li o závod kupce plného práva, jest lhostejno, zda byla firma takového kupce v rejstřík zapsána čili nic, a může v tomto případě nabyvatel takového závodu žádati za zápis firmy, pod kterým tento závod veden byl, do obchodního rejstříku. Firma kupce neplnoprávního do rejstříku zapsána býti nemůže, neboť se na takového kupce nevztahují předpisy §u 7 uv. zák. k obch. zák. V tomto případě jde o nabytí závodu, dříve Josefem Z-em provozovaného, Karlem Z-em a na tomto jest, by prokázal, že Josef Z. byl plnoprávným kupcem ve smyslu §u 7 uv. zák. k obch. zák. a že tudíž také oprávněn byl domáhati se zápisu jeho firmy. V tom směru jest však přípisem berní správy zjištěno, že Josef Z., od něhož Karel Z. v roce 1910 obchod papírem převzal, byl zdaněn daní výdělkovou v r. 1910/11 sazbou 30 K, tak že sazba daně výdělkové až do roku 1919 incl. nedosahovala výše 120 K dle tehdy platného předpisu §u 7 uv. zák. k obch. zák. Nebyl tudíž Josef Z. kupcem plného práva, neměl nároku na vedení firmy ve smyslu čl. 16 obch. zák. a nenabyl proto ani Karel Z., převzav závod svého otce, práva na vedení firmy »Josef Z« a nemůže se protokolace této firmy domáhati, poněvadž ani jeho předchůdce nebyl oprávněn žádati protokolaci této firmy.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Pokud se stěžovatel domáhá pro svůj závod zápisu firmy »Josef Z.«, pod kterým jménem tento závod vedl jeho otec, tedy zápisu staré firmy ve smyslu čl. 22 obch. zák., sdílí Nejvyšší soud plně názor soudu rekursního, že se nedostává zákonných podmínek, aby tato firma mohla býti do obchodního rejstříku zapsána, a stačí v tom směru poukázati ku správným důvodům napadeného usnesení, jež nebyly vývody dovolacího rekursu vyvráceny. Pokud však stěžovatel právo k vedení firmy »Josef Z.« odvozuje z ustanovení čl. 16 obch. zák., dlužno uvésti toto: Je správným, že dle §u 7 uvozovacího zákona k obch. zák. a čl. 1 zák. ze dne 30. června 1921, čís. 260 sb. z. a n. je stěžovatel oprávněn a dle čl. 19 obch. zák. také povinen, by svou firmu dal zapsati do obchodního rejstříku, poněvadž mu z jeho obchodu, jak doloženo sdělením berní správy, byla předepsána státní výdělková daň ve výši 800 Kč, tedy ve výši, zápis do obchodního rejstříku podmiňující. Stěžovatel však provozuje obchod sám a může tedy jeho firmu dle čl. 16 obch. zák. tvořiti jen jeho jméno rodové buď s připojením osobního (křestního) jména, nebo bez něho. Že tímto osobním (křestním) jménem může býti jen jeho vlastní, plyne nejen z doslovu a ze smyslu článku 16 obch. zák. a ze srovnání s doslovem druhého odstavce čl. 20 obch. zák., nýbrž také z úvahy, že nová firma — a o takovou jen může jíti — musí býti bezvýminečně pravdivou (čl. 22 a 24 obch. zák. a contr.). Pro názor, že by majitel závodu ve firmě užívati mohl odlišného, nepravého osobního (křestního) jména, tehdy, když pod tímto jménem v obchodním životě vystupuje a jest znám, není v zákoně opory. Nelze ostatně přehlédnouti, že by přípustnost použití nepravého osobního jména ve firmě za určitých okolností mohla vésti k obcházení předpisu čl. 22 obch. zák.

Citace:

č. 4120. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 195-196.