NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 10502.

Žalobou proti okresní nemocenské pojišťovně lze se domáhati výmazu zástavního práva, i když se zápis stal exekučně. Soud nemůže však přezkoumati správnost doložky o vykonatelnosti na platebním výměru, nýbrž jest mu hleděti jen k tomu, zda byla formálně splněna podmínka § 175 zákona ze dne 9. září 1924, čís. 221 sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 3. února 1931, R I 1017/30.)
Na nemovitost žalobkyně byla na základě platebního příkazu okresní nemocenské pokladny opatřeného doložkou vykonatelnosti povolena exekuce vnuceným zřízením zástavního práva a vnucenou dražbou. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně rozsudku, by okresní nemocenská pokladna byla uznána povinnou obnoviti dřívější stav pozemkové knihy a dáti vymazati exekuční zástavní právo pro pohledávku žalované. Žalobní nárok odůvodňovala žalobkyně tím, že jde o dluh manžela žalobkyně, nikoliv o dluh žalobkyně, že žalobkyně nedostala platební příkaz a že tudíž platební příkaz nebyl podle § 175 zákona ze dne 9. září 1924, čís. 221 sb. z. a n. vykonatelným proti žalobkyni, takže tu nebyl platný exekuční titul. Námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice vyhověl a žalobu zamítl. Důvody: Žaloba jest sice výslovně označena jako žaloba o výmaz, avšak podle jejího obsahu jde o žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř., ježto žalobkyně popírá, že nastaly okolnosti rozhodné pro vykonatelnost. Žaloba činí tudíž námitky proti exekučnímu titulu, proti platebnímu výměru opatřenému doložkou vykonatelnosti (§ 175 zák. čis. 221/1924), a domáhá se toho, by tento exekuční titul byl prohlášen proti žalobkyni bezúčinným, a to z důvodů, o nichž nemůže soud rozhodovati ani jako o otázce předběžné, ježto toto rozhodnutí jest podle § 239 cit. zák. výslovně vyhraženo politickým úřadům. Nemůže proto soud o námitkách ani jednati ani rozhodovati a jest námitka nepřípustnosti pořadu práva odůvodněna. Rekursní soud zamitl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: Ze žalobního žádání plyne, že se žalobkyně domáhá toho, by byl zjednán dřívější stav pozemkové knihy a že se za tím účelem domáhá odsouzeni žalované, by dala vymazali exekučně vložené zástavní právo. Třebaže se tento vklad stal exekučně, není vyloučeno použití § 61 knih. zák., o nějž se žaloba opírá, ježto toto zákonné ustanovení zahrnuje v sobě i případy, kde nesprávnost knihovního vkladu souvisí s vedením exekuce. Nelze o tom pochybovati, že za tohoto stavu věci jest opodstatněna příslušnost soudu, pokud se týče přípustnost pořadu práva. Třebaže za sporu bude řešiti předběžné otázky, jež obvykle rozhodují úřady správní, není tím přivoděna nepřípustnost pořadu práva, ježto, nechce-li procesní soud sám řešiti předběžnou otázku, může řízení přerušiti podle § 190 c. ř. s. Žalobkyně tvrdí, že jí nebyl vůbec doručen výměr žalované strany, a že tu tedy není proti ní exekuční titul. Řešiti tuto otázku mohou i soudy, pří čemž budiž podotčeno, že okolnost, že exekuce byla právoplatně povolena, není na závadu, by ona otázka nebyla řešena v rámci tohoto sporu.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Rekursní soud posoudil věc správně po právní stránce, zamítnuv námitku nepřípustnosti pořadu práva. Nezáleží na tom, že žalobkyně neodporovala jiné exekuci vedené pro tutéž pohledávku a že otálela s touto žalobou, ač příslušné exekuční řízení bylo zahájeno delší čas před jejím podáním. Tím není ještě oprávněná řečená námitka. Žaloba jest zvenčí označena jako žaloba o výmaz a podle její prosby domáhá se jí žalobkyně skutečně a jen výmazu knihovního práva zástavního. O tom musí rozhodnouti soud a nemohou rozhodnouti správní úřady. Ovšem nemůže soud přezkoumati správnost doložky o vykonatelnosti na platebním výměru a nemůže se proto věcně po této stránce zabývati tvrzeními žaloby (sr. rozh. čís. 9259 sb. n. s.). Ale to nevadí, by nerozhodl věcně o žalobním žádání, hledě jedině k tomu, zda byla formálně splněna podmínka § 175 zákona čís. 221/24. Bylo na žalobkyni, by se bránila platebnímu výměru předepsaným způsobem, nebyl-li správný věcně. Žalobu opřenou jen o výtky činěné věcné správnosti platebního výměru formálně správného, jest zamítnouti proto, že o tomto předpokladu, o věcné správnosti platebního výměru nemůže soud rozhodnouti ani předurčujícím způsobem.

Citace:

Čís. 10502. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 150-152.