NPD documents search: Váž. civ., 16 (1934), sv. 2

Č. 332.

Zabírání bytů: Skutečnost, že určité místnosti používá vždy v létě pravidelně určitý host po dobu své dovolené a že v ní má částečně i svůj nábytek uložen, nečiní místnost tu samostatným bytem dotčeného hosta. Místnost ta zůstává součástí ostatního bytu a nelze se tudíž pro její zabrání dovolávati předpisů § 6, č. 2 až 4 nař. o zabír. bytů.
(Nález ze dne 17. února 1920 č. 844.)
Věc: Vojtěch Císař ve Světlé n. S. proti okresní politické správě v Ledči o zabrání bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím obecního úřadu ve Světlé n. S. ze dne 22. září 1919 č. 2629 byl na základě nařízení z 22. ledna 1919 č. 38 sb. z. a n. zabrán v domě stěžovatelově č. p. 67 ve Světlé n. S. byt sestávající ze dvou místností s příslušenstvím, »který užívá jen čas od času Antonín Kratochvíl, podplukovník v Praze«.
V odporu proti tomu podaném namítl stěžovatel, že zabraný byt není bytem podplukovníka Kratochvíla, nýbrž bytem jeho a to součástkou jediného bytu v domě se nalézajícího a stěžovatelem s rodinou a členy jeho domácnosti obývaného.
Jen po čas prázdnin bývá zmíněná část bytu pronajímána jmenovanému letnímu hostu, ne však k výhradnému užívání, nýbrž k spoluobývání.
V celém domě stěžovatelově jest vedle kuchyně a kanceláře jenom 5 obytných místností, kdežto počet členů rodiny a domácnosti stěžovatelovy (včetně učňů, kteří spí v domě) činí 9 osob.
Naříkaným rozhodnutím byl odpor stěžovatelův zamítnut, poněvadž zabrané dvě místnosti jsou sice zařízeny k obývání, ale ve skutečnosti užívá se jich jen čas od času a jak bylo zjištěno, jsou neobydleny a jest v nich složen nábytek podplukovníka Kratochvíla.
O stížnosti vytýkající naříkanému rozhodnutí nezákonnost a namítající, že zabrané místnosti jsou součástí bytu stěžovatelova a jedna z nich jako kabinet označená chodbou a společnou předsíní ku všem pokojům v 1. poschodí a že vzhledem k počtu osob v domě bydlících není zde přespočetných místností obytných, uvážil nejvyšší správní soud takto:
Jak ze spisů vychází, opírá se jak rozhodnutí první stolice, tak i naříkané rozhodnutí o skutkový předpoklad, že jsou zabrané místnosti sa mostatným bytem s vlastním příslušenstvím, kterýžto byt lze dle náhledu žalovaného úřadu, jak z odůvodnění naříkaného rozhodnutí a z odvodního spisu patrno, zabrati dle předpisu § 6, č. 2 až 4.
Dle zmíněných ustanovení lze však zabrati toliko »byty«, tedy místnosti, jež dle své povahy, svého rozsahu, zařízení a příslušenství k nim patřícího jsou schopny k samostatnému obývání aneb vůbec jsou nesporně určeny k obývání.
Zdali v daném případě mají zabrané místnosti povahu samostatného bytu, nelze ze spisů bezpečně seznati a okolnost, že je obývá v létě určitý host po dobu své dovolené, nečiní je sama o sobě ani samostatným bytem vůbec, ani bytem dotyčného hosta, třeba v nich měl uložen částečně i svůj nábytek, a nepřestávají již proto býti součástkou bytu stěžovatelova, kterou by bylo možno zabrati jen za předpokladů vytčených v § 6, č. 8 cit. nař.
Naříkané rozhodnutí nemá ve spisech dostatečného skutkového podkladu a žalovaný úřad nezjistil skutkové okolnosti, směrodatné pro posouzení zákonitosti v odpor vzatého rozhodnutí, jeví se tedy řízení vadným a bylo proto rozhodnutí to zrušiti dle § 6 zák. o správním soudě.

Citace:

č. 332. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství, 1921, svazek/ročník 2, s. 155-156.