Čís. 11267.

Újmou ve smyslu poslední věty § 1311 obč. zák. není újma třetích osob, vzešlá z náhody prostředně.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1931, Rv I 1773/30.)
Žalobce domáhal se na žalovaném pronajímateli náhrady škody, ježto žalobcova manželka utrpěla úraz pádem na kluzském dvorku domu žalovaného. Škodu spatřoval žalobce v tom, že musel manželku ošetřovati, čímž mu ušel výdělek posluhy z nádraží do města. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze sice přisvědčiti názoru žalované v dovolací odpovědi, že žalována byla jen z důvodu zavinění ve smyslu § 1295 obč. zák. a že žalobce změnu je v dovolání právní důvod žaloby, opíraje nárok na náhradu škody o předpis § 1311 obč. zák., neboť přednes žalobcův v prvé stolici plně stačí k úsudku, že žalobce svůj nárok proti žalované opírá i o její zavinění ve smyslu § 1311 obč. zák. Žalobce nemusel výslovně označiti zákonný předpis, o který svůj nárok opírá, stačilo, že přednesl skutečnosti podstatu jeho nároku podle jeho názoru odůvodňující. Podřadění přednesu toho pod zákonné ustanovení, bylo věcí soudu. Přes to však nelze vyhověti žalobcovu dovolání. Z předpisu § 1311 obč. zák. plyne, že ten, kdo z některého důvodu v druhé větě tohoto zákonného ustanovení uvedeného náhodu svým zaviněním přivodil, ručí za každou újmu, která by jinak nebyla nastala. Z tohoto předpisu však nelze dovoditi, že touto každou újmou rozuměti jest i újmu. třetích osob z náhody prostředně vzešlou, an podle první věty § 1311 obč. zák. především nese následky náhody ten, v jehož jmění neb osobě se náhoda stala. V souzeném případě jest touto osobou žalobcova manželka. Ujmou z náhody jest jen újma osoby v prvé větě § 1311 obč. zák. uvedené, nikoli třetí osoby, tu žalobce. Poukaz dovolatelův na rozhodnutí tohoto nejvyššího soudu čís. sb. n. s. 5926 a na rozhodnutí bývalého nejv. soudu vid. čís. 4050, 1555 a 1146 Gl. U. nemá význam, poněvadž rozhodnutí ta jsou založena vesměs na jiném skutkovém stavu, než který tu přichází v úvahu. I § 1311 obč. zák. předpokládá samozřejmě ve všech svých případech, že za škodu činy tam vylíčenými ručí poškoditel poškozenému, tu tedy žalobcově manželce, nikoli osobě třetí, která by jednala ve prospěch poškozeného ať jako zmocněnec nebo jednatel bez příkazu (zde žalobce), za následky tohoto jednání.

Citace:

č. 11267. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 653-654.