Čís. 3691.Za škodu, již utrpělo zvíře, postavené do stáje, při svých pohybech neručí majitel stáje dle §u 970 obč. zák., nýbrž pouze v rámci §u 961 obč. zák.(Rozh. ze dne 8. dubna 1924, Rv I 69/24.)Žalobce postavil koně do stáje žalovaného hostinského. Kůň zlomil si ve stáji nohu a musel býti poražen. Žaloba o náhradu škody byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchtodůvodů:Podle §u 970 obč. zák. ručí podnikatelé, kteří drží stáje, jako uschovatelé za zvířata, do jejich stájí postavená, a mohou se povinnosti k náhradě za poškození těchto zvířat sprostiti tím, že dokáží, že škoda nebyla zaviněna ani jimi ani jejich lidmi, ani nebyla způsobena cizími lidmi do domu vcházejícími nebo z něho vycházejícími. Tím není uložena těmto podnikatelům povinnost, ručiti i za náhodu vůbec, nýbrž jest jen stanoveno, že podnikatel takový nese zvláštní nebezpečí svého podniku, t. j. ručí za škodu, zaviněnou jím nebo jeho lidmi nebo způsobenou lidmi, vcházejícími nebo vycházejícími. Proto neručí, jak již odvolací soud správně dovozuje, za škody, jichž vznik jest podmíněn jinými okolnostmi, než právě uvedenými, na př. určitou vlastností předmětu v uschování vzatého (srv. zprávu komise panské sněmovny pro justiční věci str. 178). Proto nelze předpis §u 970 obč. zák. vztahovati na škody, které utrpí živé zvíře, do stáje postavené, při pohybech ve stáji. Za tyto škody ručí podnikatel jen v rámci všeobecného předpisu §u 961 obč. zák., v kterémžto případě musí býti zjištěno, že mezi opomenutím povinné péče, podnikateli §em 961 obč. zák. uložené, a škodou jest příčinná souvislost. V tomto sporu jest zjištěno, že betonová podlaha ve stáji, nerýhovaná, před 20 lety zřízená, byla tak hladká, že častěji koně na ní sklouzly. Tomu-li tak a zjištěno-li dále, že žalovaný propůjčoval tuto stáj ve dne pro koně, aniž pod ně bylo podestláno, lze ovšem mluviti o tom, že nezachoval péče v §u 961 obč. zák. mu uložené. Ale jiná jest otázka, zda tu jest příčinná souvislost mezi touto nedbalostí a poškozující událostí. Zjištěno jest, že zdravý kůň byl podomkem do stáje postaven a že po nějaké době nalezen byl ležící na podlaze se zlámanou nohou. V onom mezidobí nikdo do stáje nevkročil. Jak k tomu došlo a zda kůň sklouzl následkem hladkosti podlahy, nedalo se zjistiti. Znalci připustili možnost, že kůň i bez cizího přičinění na hladké podlaze může upadnouti, když kopá nohou, drbá se nebo tlamou po mouše se ohání a při tom tělem se otočí tak, že celá váha těla přijde na jednu nohu. Odvolací soud správně poukazuje na všeobecnou zkušenost, že kůň i bez sklouznutí na hladké podlaze při prudkém pohybu na trávníku, silnici a kdekoliv jinde může utrpěti podobný úraz, a že ve sporném případě není sklouznutí koně vůbec zjištěno. Avšak pouhá domněnka nebo pravděpodobnost většího nebo menšího stupně, že kůň přišel k úrazu jen následkem sklouznutí, nemůže nahraditi důkaz o příčinné souvislosti. Proto není nárok žalobcův ani s hlediska §u 961 obč. zák. odůvodněn, a, ježto schovatel dle §u 964 obč. zák. neručí za náhodu, nezbylo než žalobu zamítnouti.