Čís. 15562.

Ručení kontrolujícího šéflékaře nemocenské pojišťovny vůči pojištěnci.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1936, Rv I 2640/34.)
Žalobce se domáhá na žalovaném kontrolujícím lékaři okresní nemocenské pojišťovny náhrady škody tvrdě, že ho žalovaný uznal práce schopným, což mělo v zápětí, že žalobci nebyly již placeny nemocenské příspěvky a že nebyl již lékařsky ošetřován, a dále, že žalovaný tak učinil bez prohlídky žalobce, následkem čehož prý žalobce mající emphysem a srdeční chorobu, byv uznán práce schopným, nemohl se šetřiti, a teprve tím se stalo, že chorobný jeho stav se stal trvalým. Nižší soudy zamítly žalobu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný jednal se žalobcem jen jako šéflékař okresní nemocenské pojišťovny. Tato používala jeho služeb, aby zjistila podmínky nároků příslušejících pojištěncům vůči ní podle § 95-I zák. čís. 221/24 Sb. z. a n., používala ho tedy při plnění svých povinností jako pomocníka. Jestliže by v této funkci porušil nějak své povinnosti, ručil by za to jen pojišťovně, nikoli však přímo žalobci, s nímž nebyl v žádném právním poměru a s nímž jednal jen jako pomocník pojišťovny, proti které uplatňoval žalobce nárok na dávky nemocenského pojištění. Přímo by ručil žalobci jen tehdy, kdyby se byl proti němu dopustil nedovoleného činu, t. j. jednání nebo opominutí, které se příčí objektivnímu právu nebo speciální normě. Takovým činem není o sobě ani podání posudku, třebas nesprávného, nemocenské pojišťovně, který měl býti podkladem pro její rozhodnutí o nároku žalobcově na nemocenské, ani doporučení, aby se žalobce podrobil operaci, neboť ani tu nejednal žalovaný se žalobcem přímo, podávaje onen posudek jako předpoklad § 1300 obč. zák., nýbrž stále jako šéflékař nemocenské pojišťovny vůči této. Že žalovaný nařídil provedení operace, nebylo dříve tvrzeno, jest tedy nepřípustnou novotou (§ 504, odst. 2 c. ř. s.). Dříve bylo předneseno, že žalovaný naléhavě doporučil operaci, ale i tu nejde o vědomě nesprávnou diagnosu nebo posudek (§ 1295, odst. 2 obč. zák.). O ustanovení § 1300 obč. zák. se nemůže žalobce opříti, poněvadž žalovaný vůbec s ním nejednal jako ošetřující lékař, nedal mu radu za odměnu. Nebylo pak ani tvrzeno, že vědomě dal radu škodlivou. Jestliže bylo rozhodnutí okresní nemocenské pojišťovny nesprávné následkem postupu žalovaného, poskytoval mu zákon čís. 221/24 Sb. z. a n. prostředky k obraně.

Citace:

Čís. 15562.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1033-1034.