NPD documents search: Soudní síň, 3 (1926)

Lacino získané pozemky.

(Nejvyšší soud v Brně.)

Jako zajímavou ukázku, jak někdo zcela zákonným způsobem zadarmo získá značný majetek, přinášíme dva soudní případy:
V roce 1924 potřebovala Horní a hutní společnost v Mor. Ostravě pozemek na parc. č. 396 v Mar. Horách, jehož chtěla použíti k účelům závodním. V pozemkových knihách připsána byla parcela na jméno Leopold Bronner v Mor. Ostravě, jemuž nabízela Horní a hutní společnost značný obnos, asi 30 000 Kč, za odprodej. Nyní se však přišlo na zajímavou věc. Parcela byla sice připsána L. Bronnerovi, pozemku však přes 30 roků užíval Josef Krupník, rolník v Nové Vsi. Jakmile se tento dosud neznámý majitel dozvěděl o nabízeném obnosu, nelenil ani na okamžik a nechal si parcelu zaknihovati do pozemkové knihy na svoje jméno na základě práva vydržecího, neboť byl jejím držitelem přes 30 let. Z toho přirozeně povstal soudní spor, mezi jehož obdobím nabízela Horní a hutní společnost oběma jmenovaným, majiteli pravému i nepravému, výkupní cenu napolovic. Krupník však trval na svém, že jedině on je pravým držitelem parcely a nikdo jiný.
První jednání o sporu konalo se u krajského soudu v Mor. Ostravě za předsednictví v. s. r. Valečky. Soud rozhodl ve prospěch rolníka Krupníka a rozsudek nabyl moci práva rozhodnutím Nejvyššího soudu v Brně, který nařídil, aby parcela č. 396 v Mar. Horách zavtělena byla do vlastnického práva pro Josefa Krupníka, jemuž současně přináleží i nabízená kupní cena za pozemek.
*
Podobný spor prohrálo město Mor. Ostrava a Horní a hutní společnost proti majitelce usedlosti Emilii Tiché v Mar. Horách. Tato žena užívala po celých 40 let pozemků na parcelách č. 597 a č. 591 v Mar. Horách, z nichž první patřila Horní a hutní společnosti, druhá pak obci Mor. Ostrava. Ani obec ostravská, ani Horní a hutní společnost neměly tušení, že pozemky jsou připsány na jiná jména, až teprve v roce 1922, když společnost vyměřovala své pozemky, zjistila, že parcela č. 597 patří jí. Úředník Evžen Hartmann v důsledku zjištění nechal na nové pozemkové čáře zasaditi hraniční kámen. Tichá se ovšem se změněnou situací nespokojila a zažalovala jak Horní a hutní společnost, tak i úředníka Hartmanna na odstranění kamene. Spor trval přes 3 roky, dvakráte dostal se před Nejvyšší soud v Brně, až nyní rozhodnuto, že parcely, jichž žalobkyně užívala po dlouhá leta nejen sama, ale i její předchůdcové, přináleží Emilii Tiché.
Na základě rozhodnutí Nejvyššího soudu v Brně uznala nyní Horní a hutní společnost, že pozemek parc. č. 597 patří Tiché, a nechala tento zavtělit na její jméno. Obci Mor. Ostravě nezbývalo jiného, než učiniti s parcelou č. 591 totéž, neboť se o pozemek po celých 40 let nikdo od obce nestaral. Tímto zajímavým postupem skončeny oba spory, skuteční majitelé zmizeli a noví právní cestou nalezeni.
—ld

Citace:

Lacino získané pozemky. Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 4, s. 47-48.