NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 1

Čís. 9723.

Novou organisací politické správy (zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125 sb. z. a n.) nebylo nic změněno na právní podstatě nájemního poměru země České k pronajímateli, zůstalo-li oddělení, které bylo od počátku v najatých místnostech, v nich i nadále po reformě politické správy. Změna v organisaci tohoto oddělení jest tu bez významu.
(Rozh. ze dne 13. března 1930, Rv I 1633/29.)
Pronajímatel domáhal se na československém státu vyklízení místností, jež měl od něho najaté zemský správní výbor, jenž prý správní reformou, nabyvší účinnosti roku 1928, zanikl a tím prý nájemní poměr skončil. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Žalobce odůvodňuje námitku nesprávného právního posouzení věci takto: Byt, o nějž jde, najala země Česká pro vodní oddělení. Podle § 9 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 sb. z. a n. pominula země Česká se všemi svými orgány jako právnická osoba a toto ustanovení nebylo dotčeno zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125 sb. z. a n., ježto tímto zákonem byla zachována země Česká jen jako zemský správní obvod, pro nějž byl zřízen zemský úřad v Praze, jenž užívá bytu jako úřad státní, nikoli jako úřad zemský. Země Česká jako smluvník ohledně najatých místností zanikla, její vodní věci obstarává zemská správa jako státní úřad a tak místností užívá žalovaná strana, s níž žalobce v nájemní poměr nevešel, a jež tedy používá místnosti bez právního důvodu. Stanovil sice § 9 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 126 sb. z. a n. o zřízení župních a okresních úřadů, že země česká, moravská a slezská jako právnické osoby pomíjejí, tento zákon však v tomto doslovu nevešel v život, nýbrž byl nahražen zákonem o orgnisaci politické správy ze dne 14. července 1927, čís. 125 sb. z. a n., jímž proti zřízení župních a okresních úřadů země znovu zavedeny. Podle § 1 zákona o organisaci politické správy zůstává země česká jedním ze samostatných správních obvodů, pro nějž jest zřízen zemský úřad v Praze. Podle § 5 zákona o organisaci politické správy vykonávají zemské úřady, které jsou úřady státními, ve svém obvodu místní správu a práva, jež podle předpisů dosud platných příslušela v Čechách, na Moravě a ve Slezsku zemským správám politickým, jejich presidentům a zemským (správním) výborům (komisím), vyjmouc práva v odst. (2) téhož § uvedená. Jest tedy i v zemském úřadě pro Čechy v Praze soustředěna veškerá činnost, která příslušela nejen správním úřadům státním (zemské správě politické), nýbrž také zemskému (správnímu) výboru, tedy i celý obor zemské samosprávy, vykonávané jménem země jako veřejnoprávní korporace. Ale podle § 41 zákona o organisaci politické správy jest země, pokud jde o úkoly v §§ 30 až 39 téhož zákona zemskému zastupitelství přikázané, právnickou osobou a může jako země samostatně nabývati práv i samostatně se zavazovati, následkem čehož, pokud jde o tyto úkoly v cit. §§ 30 až 39 zákona o organisaci politické správy, trvá země česká jako veřejnoprávní korporace a zemské zastupitelstvo a zemský výbor v tomto směru vystupují jako orgány zemské, nikoli státní (viz také Dr. Jiří Hoetzel: »Nová organisace politické správy«. Dr. J. Matějka »Veřejná správa« pod heslem Československo ve slovníku národohospodářském, sociálním a politickém v nakladatelství Ot. Janáčka). Trvá-li země česká jako veřejná korporace způsobilá k právům a závazkům, trvá dále i smlouva nájemní zemí českou nesporně ohledně místností (bytu) uzavřená, an žalobce zrušení nájemní smlouvy se zemí českou ať z jakéhokoliv důvodu ani netvrdí. Jest bez významu, odvolává-li se žalobce na to, že země česká najala byt pro své vodní oddělení, že však jest v něm usídleno 56 oddělení zemské správy, které nespadá do oboru, kde země česká vystupuje jako právnická osoba, i kdyby tomu tak bylo, neboť není ani tvrzeno, ani myslitelno, že by zemí českou byly místnosti najaty jen pro vodní oddělení jakoby s podmínkou, že nájemní poměr má trvati jen potud, pokud vodní oddělení tam bude umístěno, nýbrž měla země česká a má právo, podle své potřeby a podle vůle s najatými místnostmi v rámci práva nájemního nakládati, a bylo by věcí žalobce, by v případě protismluvního jednání zakročil proti zemi české o zrušení nájemní smlouvy. Ani posléze z toho, že nájemné nyní platí zemský úřad, nelze vyvozovati, že se země česká vzdala nájemného užívání místností, ježto z dokladu žalující stranou předloženého, z připisu zemského úřadu ze dne 5. února 1929 jest nepochybně zřejmo, že zemský úřad nájemné platil výslovně z místností najatých zemí českou (zemským fondem), tudíž jménem země české. Právem tudíž namítá žalovaná strana, že místnosti má dosud v nájmu země Česká a tím nedostatek pasivního oprávnění v tomto směru v námitce té obsažený.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel zdůrazňuje, že zastává stále názor, že země Česká nepřestala býti právnickou osobou ani po nové úpravě politické správy zákonem ze dne 14. července 1927, čís. 125 sb. z. a n. provedené, což ostatně i jasně plyne z ustanovení § 41 tohoto zákona. Dále jest nesporno, že země Česká jest dosud nájemnicí bytu v domě žalobcově, o nějž ve sporu jde, a též dovolací vývody se o tento předpoklad opírají. Novou organisací politické správy se však nic nezměnilo na právní podstatě nájemního poměru země České k žalobci, neboť oddělení vodní, které od počátku v najatých místnostech domu žalobcova bylo, zůstalo tam nadále i po reformě politické správy a změna v organisací tohoto oddělení, provedená na podkladě zákona jako právního titulu byla jen vnitřním úkonem politické správy, jenž na soukromoprávní poměr žalobcův se zemí Českou jako stranou smluvní, neměl právní vliv smlouvu rušící, ani vylučující výkon obsahu smlouvy nájemnicí zemí Českou, zejména její disposiční práva s najatou věcí. Není proto správným názor dovolatelův, že se čsl. stát bez právního důvodu ujal užívání sporných místností a že sám jich užívá bez právního důvodu, poněvadž nájemní užívání místností těch dosud má země Česká a otázku, zda jimi naložila způsobem nájemní smlouvě se příčícím, či nikoli, nelze v této rozepři řešiti.

Citace:

Čís. 9723.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 390-392.