NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6481.

Policejní právo trestní: I. * V druhé větě § 11 pat. č. 96/ 1854 ř. z. jest rozlišovati dvě skupiny trestních činů, jednak demonstrativní chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě, jednak demonstrativní chování, jímž se má projeviti nevážnost k nařízením vlády. — II.Kdy jsou nálezy dvou trestních stolic policejních konformní ve smyslu § 3 min. nař. č. 31/1860 ř. z.?
(Nález ze dne 19. dubna 1927 č. 12188/26.)
Prejudikatura: Boh. 639/20 adm.
Věc: Rudolf Sch. v M. proti zemské správě politické v Praze o policejní přestupek.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Osp v T. uznala st-le nálezem z 20. srpna 1925 vinným přestupkem § 11 patentu z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. a odsoudila ho k pokutě v částce 100 Kč, vyslovivši, že částečným doznáním st-le, zjištěním bezpečnostní stráže a výpovědí svědků tylo prokázáno, že st-l na počátku července 1925 dal v obci Č. odstraniti česko-něm. orientační tabulky a projevil tím demonstrativní znevažování nařízení, vydaných osp-ou majitelům hostinců.
Žal. úřad zamítl nař. rozhodnutím odvolání st-lovo, vysloviv, že st-l příkazem, odstraniti česko-něm. orientační tabulky, dal demonstrativně na jevo odpor vůči zákonodárným, tedy vládnoucím orgánům republiky Československé, jež prohlásily čsl. jazyk za svůj jazyk státní, a tím se dopustil přestupku podle 2. věty § 11 nař. z 20. dubna 1854 č. 96 ř. z. Toto rozhodnutí jest opatřeno právním poučením, že z něho není dalšího odvolání podle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z.
Uvažuje o stížnosti, musil nss se zřetelem na ustanovení § 5 zák. o ss nejprve zkoumati, zdali nař. rozhodnutím byla tato věc trestní vyřízena v instančním pořadí s konečnou platností, a podle toho pak dále, zda právní poučení dané st-li v nař. rozhodnutí, jest správné čili nic.
Již v nál. Boh. 639/20 adm. bylo vyloženo a podrobně odůvodněno, že rekurs z rozhodnutí zsp-é jest podle § 3 min. nař. z 31. ledna 1860 č. 31 ř. z. vyloučen jen tehdy, když tento úřad ponechal v platnosti trestní nález I. stolice in toto, t. j. v těch kusech, jež jsou podstatnými částkami trest. nálezu. K podstatě trest. nálezu náleží zjištění trestní skutkové podstaty a výrok o právních následcích, jež se pojí k této skutkové podstatě, t .j. výrok o trestu.
Ve výroku o trestu shoduje se nař. rozhodnutí s nálezem I. stolice. Naproti tomu však není takové shody co do právního posouzení skutkové podstaty činu přičítaného st-li k vině.
K tomuto závěru dospěl nss z těchto úvah:
Obě instance správní podřadily st-lův čin pod ustanovení 2. věty § 11 pat. č. 96/1854 ř. z. V této druhé větě se podrobuje trestní sankci demonstrativní chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě nebo nevážnost k jejím nařízením, tedy demonstrativní chování dvojího druhu: jednak demonstrativní chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě, jednak demonstrativní chování, jímž se má projeviti nevážnost k nařízením vlády. Z toho je zřejmo, že v druhé větě cit. 11 jest rozlišovati dvě skupiny trestních činů, jichž skutková podstata se liší nejen co do stupně projevu demonstr. chování (nechuť — nevážnost), ale hlavně co do objektů, proti kterým jest toto demonstr. chování namířeno (vláda — nařízení vlády).
První stolice, spatřujíc ve st-lově činu demonstr. »znevažování« nařízení, které vydala majitelům hostinců, shledala v něm zřejmě skutkovou podstatu demonstr. chování, kterým se má projeviti nevážnost k nařízením vlády. Podle toho zařídil také st-l svoji obranu, namítaje v odvolání, že nemohl projeviti nevážnost proti nařízení osp-é, vydanému hostinským, poněvadž toto nařízení se vztahuje jen na hostinské místnosti samotné. Druhá stolice, vyžádavši si nařízení, jehož se I. stolice dovolala ve svém nálezu, neshledala, že st-lův čin jest demonstr. projevem nevážnosti k tomuto nařízení, nýbrž vyslovila, že st-l dal svým činem demonstrativně na jevo odpor vůči zákonodárným, tedy vládnoucím orgánům Československé republiky, a shledala tedy ve st-lově činu skutkovou podstatu demonstr. chování, jímž se má projeviti nechuť k vládě. Z toho jest zřejmo, že výroky obou stolic správních se rozcházejí co do právní kvalifikace skutkové podstaty činu přičítaného st-li k vině a není proto další opravný prostředek proti rozhodnutí II. stolice ustanovením § 3 cit. nař. vyloučen. Je tudíž právní poučení připojené k nař. rozhodnutí nesprávné. — — —

Citace:

č. 6481. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 702-703.