Authors:
= Váž. civ., 1 (1919)
PDF

Čís. 99.


Není třeba, by mimosoudní výpověď obsahovala vyzvání odpůrce, by najatý nebo pachtovaný předmět v určeném čase pod uvarováním exekuce odevzdal nebo převzal nebo proti výpovědi své námitky u soudu podal.
(Rozh. ze dne 26. března 1919, R II 40/19.)
Návrh vymáhající strany, by jí na základě právoplatné výpovědi ze dne 31. ledna 1919 povoleno bylo nucené vyklizení bytů stranou povinnou najatého a používaného, byl prvním soudem (okresním soudem pro Brno-město) pro nedostatek účinného titulu exekučního (§ 1 č. 18 ex. ř.) zamítnut, poněvadž mimosoudní výpověď nesrovnává se potud s předpisem § 562 odst. 1 c. ř. s., pokud v ní straně nebylo oznámeno, že má své námitky, podati u soudu. Rekursní soud (zemský soud v Brně) navrženou exekuci povolil, maje za to, že mimosoudní výpověď nemusí obsahovati návrhů § 562 c. ř. s., neboť v § 565 c. ř. s. vyžadují se udání v § 562 odst. 1 a 2 vyznačená, nikoli však také návrhy § 562.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu povinné strany nevyhověl, zdůrazňuje při tom rozdíl mezi údaji a návrhy v § 562 c. ř. s., z nichž tyto se v § 565 c. ř. s. nevyžadují.
Citace:
č. 99. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 210-210.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).