NPD documents search: Boh. adm., 9 (1927), sv. 1

Č. 6532.

Zajištění bytů: * Podle § 13 zák. č. 225/20 ve znění zák. č. 87/23 lze zajistiti toliko byt, jejž státní zaměstnanec v rozhodné době obýval jako nájemník a nikoliv jako člen domácnosti nájemníka bytu.
(Nález ze dne 5. května 1927 č. 9545.)
Prejudikatura: Boh. 3873/24 a 6179/26 adm.
Věc: Mořic K. v B. (adv. Dr. Gustav Freund z Prahy) proti zemské správě politické v Brně o zajištění bytu.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výnosem z 2. října 1926 bylo st-li oznámeno, že zsp v Brně hodlá zajistiti v jeho domě byt, který obýval 19. srpna 1922 se svou matkou vrch. stav. komisař ing. Antonín S., a který se uprázdní nyní služ. přeložením tohoto stát. zaměstnance do Prahy, pro zřízence zsp-é Viléma P. V námitkách svých uplatňoval st-l, že stát. zaměstnanec S. v jeho domě vůbec žádného vlastního, ani samostatného bytu nemá, který by se jeho přeložením uprázdnil. Byt, jejž hodlá úřad zajistiti, pronajal st-1 v r. 1910 Kateřině S., která se do bytu 1. srpna 1919 nastěhovala a přivedla si sebou svého syna, tehdy nezletilého ještě studenta Antonína S. Nájemnicí bytu jest od té doby nepřetržitě Kateřina S., platila vždy sama nájemné, vystupovala také vždy jako nájemkyně. Svobodný její syn sdílel s ní jen společnou domácnost, aniž se stal nájemcem bytu. Nař. rozhodnutím zajistila zsp v Brně na základě § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 uvedený byt pro Viléma B. V důvodech uvedeno, že k námitce st-le, že ing. S. není nájemcem bytu, nýbrž jeho matka, nelze přihlížeti, ježto podmínkou zajištění bytu podle § 13 cit. zák. není, že stát. zaměstnanec jest sám nájemcem bytu, nýbrž stačí, když byt byl jím 19. srpna 1922 a v době vydání zajišťovacího opatření obýván.
Rozhoduje o stížnosti, byl nss veden těmito úvahami: — — —
Podle § 13 zák. č. 225/22 ve znění zák. č. 87/23 jest přípustnost zajištění bytu vázána mimo jiné na předpoklad, že byt, o nějž jde, byl 19. srpna 1922 obýván státním zaměstnancem a že byt se uprázdní služ. přeložením stát. zaměstnance do jiného místa. Zákon tu zřejmě předpokládá, že mezi služ. přeložením stát. zaměstnance a uprázdněním bytu jest přímá příčinná souvislost. Takováto souvislost jest však dána jen tehdy, jde-li o byt, který jest právě bytem onoho stát. zaměstnance, t. j. bytem, kterého užíval jako svého bytu, nikoli však tehdy, jde-li o byt, který jest bytem osoby jiné a jehož státní zaměstnanec užívá, resp. spoluužívá k bydlení toliko na základě nějakého vztahu k majiteli bytu, zejména jako člen jeho rodiny nebo jako jeho podnájemník. Jestliže po přeložení, resp. přesídlení stát. zaměstnance jest tu někdo jiný, kdo na základě dosavadního právního stavu — jako nájemník nebo z jiného právního titulu — jest oprávněn bytu užívati, nelze tvrditi, že se byt přeložením stát. zaměstnance uprázdnil. I když snad v konkrétním případě přeložení stát. zaměstnance má fakticky za následek, že dosavadní majitel bytu, u něhož stát. zaměstnanec bydlil, bytu svého se vzdá a zároveň se stát. zaměstnancem přesídlí do jeho nového služ. místa, nelze říci, že jest dána přímá souvislost mezi přeložením stát. zaměstnance a uprázdněním bytu. Tato souvislost jest jen nepřímá: vlastní příčinou uprázdnění bytu v takovém případě jest volné rozhodnutí majitele bytu tohoto svého bytu se vzdáti. Podotknouti jest, že pro otázku, byl-li byt stát. zaměstnancem obýván ve smyslu shora vyloženém, nelze pokládati o sobě za rozhodné, zdali stát. zaměstnanec osobně uzavřel smlouvu nájemní s vlastníkem domu; uvedený předpoklad § 13 dán jest i tehdy, když byt najala osoba jiná jménem stát. zaměstnance, resp. pro něho, na př. jeho manželka, jak tomu také bylo v případě, jehož týká se nál. Boh. 3873/24 adm.
St-l tvrdil již ve svých námitkách proti zamýšlenému zajištění bytu, že přeložený stát. zaměstnanec nebyl vůbec nikdy majetníkem bytu, nýbrž jeho matka. Úřad správnost tvrzení toho nepopřel, neuznal však okolnost tu za právně relevantní, vycházeje z nesprávného výkladu předpisu § 13 cit. zák. — — —

Citace:

č. 6532. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 804-805.