NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15767.

K otázce použití dědicko-biologického vyšetření k vyvrácení domněnky § 163 obč. zák.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1937, Rv II 610/36.)
Žalovaný doznal ve sporu o uznání nemanželského otcovství, že s nemanželskou matkou v kritické době tělesně obcoval, namítl však, že nemůže býti otcem žalujícího dítěte, poněvadž v té době měla ne- manželská matka tělesné styky s jinými muži a byla již těhotná. K vyvrácení domněnky § 163 obč. zák. nabídl pak důkaz krevní zkouškou, důkaz znalcem o zralosti (donošenosti) dítěte a konečně důkaz dědicko-biologickým vyšetřením. Nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Poněvadž žalovaný měl s nemanželskou matkou tělesné styky v kritické době, svědčí proti němu zákonná domněnka otcovství podle § 163 obč. zák. Odvolací soud má však za to, že tato domněnka byla dědicko-biologickým zkoumáním, provedeným universitním profesorem Dr. Aloisem M-ou, vyvrácena a že žalovanému se tudíž podařilo provésti důkaz, že nemůže býti otcem žalobcovým. Že takový důkaz jest pokládati za způsobilý vyvrátiti zákonnou domněnku otcovství, jest patrné z posudku znalce Dr. Ch-a, který výslovně uvedl, že ježto ani krevní zkouška nevyloučila oplodnění nemanželské matky žalovaným, dalo by se vyloučení otcovství žalovaného, jež jest nanejvýš nepravděpodobné, provésti toliko dědicko-biologickým důkazem, který proto v tomto případě bezpodmínečně by měl býti proveden. Znalec Dr. Alois M-a podal již v první stolici po svém dědicko-biologickém vyšetření žalobce, dále žalovaného a také svědka Heriberta J-a podrobný posudek, podle něhož z obou vyšetřovaných mužů může býti za otce žalobce označen toliko Heribert J. Dědicko-biologické vyšetření bylo odvolacím soudem provedeno také u nemanželské matky a znalec Dr. M-a podal další posudek, že ani vyšetření matky nezměnilo nic na jeho dřívějších výsledcích a zjištěních a že nemůže než setrvati na svém úsudku, že otcem může tu býti pouze J. a že otcovství žalovaného jest vyloučiti. O průkaznosti takového vyšetření uvedl, že důkaz dědicko-biologickým prozkoumáním jest důkazem dosti moderním. Podklady této vědy jsou takové, že posudek může býti podán s největší pravděpodobností. Se 100% jistotou nelze ovšem v tomto oboru posudek podati, jako v lékařské vědě vůbec 100% jisté posudky zpravidla podávány býti nemohou. Vždyť ani důkaz krevní zkouškou toho času všeobecně uznávaný nemůže býti označen na 100% jistý důkaz. Ke konci svého posudku prohlašuje znalec znovu, že výsledek dědicko-biologického vyšetření nemůže býti sice označen za 100% jistý, ale pravděpodobnost jest u něho tak veliká, že otcovství žalovaného lze přímo prohlásiti za vyloučené. Soud odvolací se připojuje — jak také již první soud učinil — k přesvědčujícím vývodům znalcovým a má z jeho posudku za prokázáno, že v tomto případě jest otcovství žalovaného skutečně vyloučeno a že právní domněnka otcovství žalovaného byla vyvrácena.
Nejvyšší soud uznal podle žaloby.
Důvody:
Soud první stolice zamítl žalobu o uznání otcovství v podstatě z toho důvodu, že zjistil, že žalovaný souložil s matkou žalobcovou po prvé až v květnu 1924, že před tím souložila nemanželská matka v kritické době podle § 163 obč. zák. s Heribertem J., že podle posudku znalce Dr. Ch. žalobce nemůže pocházeti ze soulože z května 1924 a že také výsledek dědicko-biologického vyšetření, provedeného znalcem prof. Dr. M., dokazuje nepravděpodobnost zplození žalobce žalovaným. Naproti tomu odvolací soud zjistil, že žalovaný tělesně obcoval s matkou žalobcovou opětně a častěji již od února a března 1924, zejména také v době od 11. března 1924 do 1. května 1924, v kteréžto době podle znaleckého posudku Dr. Ch. bylo žalující dítě počato. Svědčí proto na základě těchto zjištění proti žalovanému, domněnka otcovství podle § 163 obč. zák., kterou však odvolací soud pokládá za vyvrácenou, a to jediné na základě dědicko-biologického vyšetření provedeného prof. Dr. M., podle něhož lze s největší pravděpodobností dospěti k úsudku, že otcem žalobcovým může býti pouze Herbert J. a vyloučiti tak otcovství žalovaného. Zjištění výsledků znaleckého posudku je otázkou skutkovou, která nemůže v dovolacím řízení býti uváděna na přetřes. Naproti tomu otázka, zda skutková zjištění odvolacím soudem na základě znaleckého důkazu učiněná odůvodňují právní závěr, že domněnka podle § 163 obč. z. je vyvrácena, je otázkou právní. V tomto směru dovolání vytýká napadenému rozsudku právem nesprávné právní posouzení věci (§ 503 č. 4 c. ř. s.). Domněnka otcovství podle § 163 obč. zák. je domněnkou zákonnou, proti níž je sice protidůkaz přípustný, avšak má-li míti úspěch, musí býti zcela určitým jasný a nezvratný tak, aby jeho výsledek nezanechal té nejmenší pochybnosti o tom, že dítko žalovaným vůbec zplozeno býti nemohlo (srv. rozh. č. 1476 Sb. n. s.). Otázku, jakou vědeckou cenu má lékařský znalecký důkaz vedený k vyvrácení domněnky podle § 163 obč. zák., nemůže řešiti soud; je to otázka odborná, která pouze znalcem může býti zodpověděna (srv. rozh. č. 6865 Sb. n. s.). Podle posudku znalců, jak byl odvolacím soudem zjištěn, lze otcovství žalovaného na základě dědicko-biologického vyšetření vyloučiti s největší pravděpodobností. Podle toho může výsledek důkazu v souzeném případě sloužiti toliko za podpůrný důvod pro hodnocení ostatních výsledků dokazování, jako ho použil soud první stolice. Nemůže však dědicko-biologické vyšetření samo o sobě vyvrátiti domněnku § 163 obč. zák. Ježto odvolací soud zjistil všechny předpoklady pro domněnku § 163 obč. zák. a k jejímu vyvrácení uvedl jediné výsledek dědicko-biologického vyšetření, bylo z důvodu § 503 č. 4 c. ř. s. dovolání podle § 510 c. ř. s. vyhověti a změnou rozsudků obou nižších stolic uznati žalovaného otcem žalobcovým.

Citace:

Čís. 15767.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 95-97.