NPD documents search: Váž. tr., 7 (1925)

Čís. 11376.

Náhrada konkrétní škody z nedodání zboží (čl. 355 obch. zák.).
Náhrady škody z nedodání zboží lze se domáhali, i když další kupitelova dodávací smlouva, z jejíhož nesplnění mu vznikla škoda, byla uzavřena dříve, než smlouva, z níž se domáhá náhrady škody na svém dodavateli.
Nespadá-li obchod ani doba rozhodná pro výpočet škody pod platnost nouzových válečných zákonů, platí pravidlo, že tržní cena nebo cena prodejní jest měřítkem, třeba by byl zisk takto docílený sebe větší, jeho napočtení není nemravné již pro nepoměr plnění a vzájemného plnění.
Pokud při výpočtu náhrady konkrétní škody nepřichází v úvahu běžná režie. (Rozh. ze dne 5. února 1932, Rv 1 1645/30.)
Právoplatně bylo rozhodnuto, že jest důvodem po právu nárok žalující firmy proti žalované firmě na náhradu škody, a to v podstatě na základě zjištění, že žalobkyně koupila od žalované podle nabídky ze dne 2. září 1921, pokud se týče podle telegrafického potvrzení ze dne 6. září 1921, 20 vagonů žíravého natronu 128 stupňového po 5,50 Kč za 1 kg, k dodání ve dvou partiích, nejprve sedm vagonů a pak třicet vagonů, že žalovaná nedodala nic, ač dodati mohla, a posléze, že žalobkyně celé množství koupeného natronu prodala dále. Šlo nyní jen o výši konkrétní škody, již uplatňuje žalobkyně na ušlém zisku v tom směru, že nemohla dodati zboží, koupené od žalované čtyřem firmám v Budapešti, s nimiž učinila pevné uzávěrky. Nižší soudy zjistily, že žalobkyně skutečně prodala oněm firmám celé množství dvaceti vagonů žíravého natronu za ceny jí uvedené a že rozdíl mezi cenou, ujednanou žalobkyní se žalovanou, čítajíc v ni dopravné, a cenami, kterých by byla žalobkyně docílila, kdyby byla mohla dodati svým zákazníkům, činil 116440 Kč a přisoudily žalobkyni tuto náhradu.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalované a uvedl v otázkách, o něž tu jde, v
důvodech:
Žalovaná vytýká především, že vzhledem k uzávěrkám s budapešťskými firmami nemůže žalobkyně uplatňovati škodu, poněvadž spadají do doby, než byla smlouva mezi ní a žalobkyní o dodání dvaceti vagonů žíravého natronu dojednána, takže žalobkyně nebyla ještě oprávněna se zbožím dále disponovati. Tomuto právnímu názoru nelze přisvědčiti. Jest pravda, že žalobkyně potvrdila nabídku žalované ze dne 2. září 1921 telegramem ze dne 6. září 1921 a že aspoň uzávěrky žalobkyně s třemi budapešťskými firmami spadají v dobu až do 6. září 1921, avšak z toho nelze ještě dovozovati, že nesměla žalobkyně před přijetím nabídky žalované odprodati zboží dále, záleželo-li jen na ní, by si zboží včasným, přijetím zajistila, což podle zjištění nižších soudů také učinila. Náhrady škody pro nedodání zboží lze se domáhati i tehdy, když další dodávací smlouva kupitelova, z jejíhož nesplnění mu vznikla škoda, byla uzavřena dříve, než smlouva, z níž se domáhá náhrady škody na svém dodavateli.
Zbývá se ještě zabývati otázkou, zda žalobkyni přísluší náhrada celého rozdílu mezi kupní cenou, ujednanou původně se žalovanou firmou, a mezi cenami, smluvenými se čtyřmi budapešťskými firmami, či zda jest oprávněna námitka žalované, že ceny účtované budapešťským firmám byly nepřiměřené. Žalobkyně se domáhá vlastně jen náhrady ušlého zisku, nikoli náhrady ještě další škody, která by jí byla vzešla, na př. tím, že sama byla svým odběratelům povinna náhradou. Jest tedy uvážiti, zda lze v tomto případě vůbec mluviti o nepřiměřeném zisku. Bylo zjištěno, že žalobkyně prodala celé množství žíravého natronu, které koupila od žalované, čtyřem budapešťským firmám, tedy cizozemským spotřebitelům, kteří nebyli co do ceny zboží chráněni lichevními zákony. Nespadá-li obchod ani doba rozhodná pro výpočet škody pod platnost nouzových válečných zákonů, platí pravidlo, že tržní cena nebo cena prodejní jest měřítkem, třeba by byl zisk takto docílený sebe větší, jeho napočtení není nemravným jen pro nepoměr plnění a vzájemného plnění (srovnej Staubův komentář k něm. obch. zák. 11. str. 730 pozn. 66 a str. 727 pozn. 62). Tvrzení, že ceny byly nepřiměřeně vysoké, nestačí tedy ku přesvědčení, že šlo o kupní ceny přičící se zákonu. Znalec sice prohlásil, že má znalost exportního obchodu, ale běžné průměrné ceny žíravého drasla v Budapešti udati nemohl. Uváži-li se ostatně, že kupní cena zboží koupeného od žalované činila i s dopravným 1220060 Kč a že se žalobkyně domáhá náhrady ušlého zisku v částce 116440 Kč, což činí něco přes 9%, nelze tvrditi, že tento zisk na zboží prodaném dále do ciziny, tedy na zboží exportním za tehdejších poměrů byl nepřiměřený. Žalovaná netvrdila a blíže nerozvedla, že žalobkyně ušetřila režii, která by ji byla vzešla nad běžnou obchodní režii právě uskutečněním sporného obchodu. Za takovou zvláštní mimořádnou položku režijní bylo by pokládali značné dopravné do Bratislavy, které žalobkyně zajisté ušetřila. Ale k tomu přihlížela již žalobkyně při výpočtu pohledávky žalované firmy pro případ dodání zboží, neboť ke kupní ceně připočetla již toto dopravné. Výlohy vzešlé akvisicí obchodu byly vůbec nadarmo. Zbývá tedy jen běžná režie obchodní, která nepadá na váhu, poněvadž, se podstatně nemění ať již byl obchod proveden nebo neproveden, a měla by význam jen při prodeji v drobném (srovnej komentář Stauba-Piska § 24 a) k čl. 355 obch. zák.).

Citace:

Čís. 181. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 266-267.