Čís. 3272.

V pouhém ohlášení zmateční stížnosti není ještě obsažena žádost za opis rozsudku; tato žádost musí býti výslovně projevena.
Osmidenní lhůta k provedení zmateční stížnosti běží podle § 285 tr. ř. jen tehdy od doručení opisu rozsudku, když zaň stěžovatel žádal před ohlášením nebo při ohlášeni zmateční stížnosti; jinak běží tato lhůta již ode dne ohlášení.
Nežádaným doručením opisu rozsudku (obhájci) se ona zákonná lhůta neprodlužuje (§ 6 tr. ř.).
Podržení si kradené věci opodstatňuje skutkovou podstatu zločinu podle § 185 tr. zák., i když se pachatel teprve později (po koupi) dozvěděl o tom, že věc pochází ze-zločinné krádeže.
(Rozh. ze dne 27. září 1928, Zm I 548/28.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnosti pěti obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 12, června 1928, jímž byli stěžovatelé uznáni vinnými zločinem podílnictví na krádeži podle §§ 185, 186 a), b) tr. zák., někteří též přestupkem proti bezpečnosti majetku podle § 464 tr. zák., zločinem dílem dokonané dílem nedokonané krádeže podle §§ 8, 171, 173, 174 II a), c), 175 II c) a 179 tr. zák., přestupkem podvodu podle §§ 197, 205, 461 tr. zák., přestupkem podle § 320 e) tr. zák. a přestupkem podle § 36 zbrojního pat., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obžalovaných Josefa H-y, Herty H-ové a Marie H-ové bylo zamítnouti již z důvodů procesuálních. Jménem těchto obžalovaných opověděl zmateční stížnost jich obhájce, nežádav při opovědí o doručení opisu rozsudku. V pouhém ohlášení zmateční stížnosti není však ještě obsažena žádost za opis rozsudku; tato žádost musí býti výslovně projevena. Osmidenní lhůta k provedení zmateční stížnosti běží podle § 285 tr. ř. jen tehdy od doručení opisu rozsudku, když zaň stěžovatel žádal před ohlášením nebo při ohlášení zmateční stížnosti, kdežto jinak běží tato lhůta již ode dne ohlášení. Podle § 285 tr. ř. končila tudíž obžalovaným lhůta k provedení zmateční stížnosti 23. června 1928, takže její provedení dne 24. července 1928 stalo se opožděně. Na věci nemění nic, že obhájci obžalovaných, ač o to nežádal, byl soudem přes to opis rozsudku doručen, poněvadž nežádaným doručením opisu rozsudku nemohla neprodlužitelná zákonná lhůta býti prodloužena (§ 6 tr. ř.). Ježto při ohlášení zmateční stížnosti nebyl žádný z důvodů zmatečnosti v § 281 tr. ř. vypočtených ani výslovně ani zřejmým poukazem uveden, bylo sice včas ohlášenou, avšak opožděně provedenou zmateční stížnost zavrhnouti podle § 4 čís. 1 novely k tr. ř. již v zasedání neveřejném, když tak po rozumu § 1 čís. 2 téže novely neučinil již soud prvé stolice.
Zmateční stížnost Antonína a Josefy Z-ových dovolává se důvodů zmatečnosti čís. 5 a 9 a) § 281 tr. ř. Stížnost vytýká rozsudku neúplnost v tom ohledu, že prý nezjišťuje ani výslovně ani nepřímo rozhodnou skutečnost, zda stěžovatelé měli o původu koupených a převedených věcí vědomost v době, kdy je kupovali nebo na sebe převáděli, či zda se o tom dověděli až v době pozdější, kdy již věci ty měli ve svém držení. Stížnost je zjevně bezdůvodná. Odůvodnění rozsudku, týkající se stěžovatelů, přihlíží-li se k němu v jeho celistvosti a vnitřní souvislosti, nezůstavuje nejmenších pochybností o tom, že nalézací soud předpokládá trestné vědomí u stěžovatelů v době, kdy dotyčné předměty kupovali a na sebe. převáděli. Nasvědčují tomu zejména poukazy na opětování činů, na vlastnost převedených věcí, dále poukazy na to, že obžalovaní koupili od neznámé jim ženy tak různé věci jako kávu, mýdlo a peří, že Antonín Z. jako živnostník (obuvník) koupil od ženy té i značné množství kůže bez účtu a jakékoli legitimace; jsou to vesměs poukazy, které již samy o sobě opodstatňují plně předpoklad o vědomosti stěžovatelů o závadném původu věcí v době jich koupě. Nehledíc k tomu budiž připomenuto, že, i kdyby se stěžovatelé snad teprve později (po koupi) dozvěděli o tom, že věci pocházejí ze zločinné krádeže, zakládalo by přes. to jejich podržení si skutkovou podstatu zločinu podle § 185 odst. druhý tr. zák. (vid. sb. čís. 3700, 4367 a m. j.). Důvodu zmatečnosti čís. 5 § 281 tr. ř. tu není.

Citace:

č. 3272. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 613-615.