NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 1

Čís. 12667.

Ten, kdo jednal jen jako zmocněnec dlužníka z příkazu jeho anebo z příkazu dlužníkova prokuristy, nemůže se dopustiti přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák. ani jako pachatel ani jako spoluvinník podle § 5 tr. zák.
(Rozh. ze dne 2. června 1933, Rv I 2122/31.)
Správce úpadkové podstaty Viléma R-a domáhal se na žalovaném, jenž byl zmocněncem Viléma R-a, zaplacení 113345 Kč z důvodu náhrady škody, ježto žalovaný platil ze jmění firmy Vilém R. některé její dluhy v době, kdy již věděl, že Vilém R. jest neschopen platiti. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Přisvědčiti jest dovolatelce, že žaloba o náhradu škody byla opřena o bezprávný čin žalovaného, o přečin úpadku z nedbalosti podle § 486 čís. 2 tr. zák. Prvním soudem bylo též vzato jako nesporné, aniž to bylo napadeno v řízení opravném, že žalovaný jednal jako zmocněnec úpadce Viléma R-a. Kladeno mu žalobou k vině, že jako zmocněnec firmy Viléma R. platil protiprávně z nedbalosti ze jmění firmy některé její dluhy v době, kdy již věděl, že Vilém R. jest neschopen platiti, čímž prý byla poškozena úpadková podstata této firmy. Podle § 486 čís. 2 tr. zák. dopouští se přečinu úpadku (z nedbalosti), kdo zkrátí z nedbalosti věřitele nebo jejich část tím, že, znaje svou nezpůsobilost platiti, dluh zaplatí. Přečinu podle § 486 čís. 2 tr. zák. může se však jako přímý pachatel dopustiti jen dlužník sám a podle druhého odstavce § 486 c) tr. zák. ten, kdo vede samostatně věci dlužníkovy, čili (viz trestní nálezy čís. 3937 a 3716 sb. n. s.) ten, kdo vede celý podnik dlužníkův neb určitý úsek toho podniku, aniž si vyžaduje pro tu kterou záležitost jím obstarávanou dlužníkova schválení, nebo kdo i jen v jednotlivém případě obstará záležitost dlužníkovu z vlastního podnětu, bez zvláštního rozkazu a nezávisle na pokynu, příkazu, poukazu nebo schválení dlužníka (trestní nález ze dne 23. února 1933 č. j. Zm I 559/32). Podle nesporného přednesu nebyl však žalovaný samostatným jednatelem, vedoucím samostatně věci dlužníkovy, nýbrž vykonával je jen z příkazu dlužníkova nebo jeho prokuristy Emila H-a jako zmocněnec dlužníkův (§ 1017 obč. zák.). Povinnost péče proti věřitelům jest trestním zákonem uložena jen dlužníku a oněm osobám, které samostatně vedou jeho obchody. Osoba třetí (na př. obchodní pomocník nebo zmocněnec, jak je tomu v souzeném případě), která spolupůsobí k porušení uvedené povinnosti z nedbalosti, není trestnou; mezi ní a věřitelem není poměru ukládajícího uvedenou povinnost. Trestní zákon nezná spoluviny z nedbalosti ani úmyslné spoluviny na kulposních trestních činech podle § 5 tr. zák. (nález Zm I 559/32 a Löfflerův komentář ke konk. řádu z r. 1917 str. 451—453). Nemohl se tedy žalovaný, poněvadž jednal jen jako zmocněnec dlužníka Viléma R-a z příkazu jeho, nebo z příkazu prokuristy dlužníka Emila H-a, dopustiti přečinu podle § 486 č. 2 tr. zák. ani jako pachatel ani jako spoluvinník podle § 5 tr. zák. Tím však odpadl žalobě veškerý podklad pro povinnost žalovaného k náhradě škody ex delicto.

Citace:

Čís. 12667.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 752-753.