Čís. 15369.Kdy lze označení »medicinální drogerie« podřaditi pod jednání uvedené v §§ 1 a 2 zák. proti nek. soutěži.(Rozh. ze dne 4. září 1936, Rv II 470/36.)Žalobce (lékárník) přednesl, že žalovaný užívá ve svém obchodě zevního označení »medicinální drogerie«. Toto označení znamená výrobu i prodej medikamentů, a poněvadž žalovaný jako drogista nesmí vyráběti medikamenty a. není oprávněn prodávati všechny léky, zjednává tak na úkor žalobce svému obchodu přednost a porušuje zásady dobrých mravů, v čemž shledává žalobce nekalou soutěž podle § 1 a nekalou reklamu podle § 2 zák. čís. 111/27 Sb. z. a n. Navrhuje proto, aby žalovaný byl uznán povinným zdržeti se napříště zevního označení své drogerie jako »medicinální« a označení to se své drogerie odstraniti. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Při řešení otázky, zdali v jednání žalovaného užíváním zevního označení medicinální drogerie« jest spatřovati údaj o živnostenském »oprávnění« ve smyslu odst. 2 § 2 zák. o nek. soutěži způsobilý oklamati a zjednati tím podniku (žalovaného) na úkor soutěžitele (žalobce) přednost při soutěži (odst. 1 § 2 cit. zák.), nejsou bez významu zákonná ustanovení o živnostenských oprávněních lékárníků a drogistů,, z nichž ovšem každá z obou stran hledí odůvodniti své právní stanovisko. Žalovaný se dovolává ustanovení § 15, bodu 14 živnostenského řádu, podle něhož koncese obsahuje oprávnění k výrobě jedů a přípravě látek a preparátů, které jsou určeny k tomu, aby jich bylo užito za léky, jakož i k prodeji obojích věcí, pokud není výlučně vyhrazen lékárníkům — a z toho dovozuje nezávadnost svého zevního označení jako medicinální drogerie« proti výtce žalobcově, že toto označení může vzbuditi u průměrného zákazníka dojem, že tu jde o oprávněný prodej »medícin«, tedy léků. Podle § 1, odst. 1 a § 5 min. nař. ze dne 17. září 1883 čís. 152 ř. z. je výroba (příprava) i prodej léčiv podle předpisu lékařského ve velkém i v malém vyhrazena lékárnám. Není však lékárnám vyhrazena výroba farmaceutických preparátů (§ 2, odst. 1 min. nař. čís. 152/83 vyhrazuje lékárnám takové preparáty pouze »na skladě míti. a prodávati«), ale podléhá koncesi podle § 15, bodu 14 živn. ř., ježto jsou určeny, aby jich bylo užito za léky. Drobný jejich prodej je však vyhrazen lékárnám (§ 2, odst. 1 a § 5 min. nař. čís. 152/83 a § 1 min. nař. čís. 97/86). Prodej ve velkém není vyhrazen lékárnám (§ 2 min. nař. z r. 1883), ale podléhá koncesi podle § 15, bodu 14 živn. ř., ježto jde o prostředky určené k užití za léky. O tato zákonná ustanovení možno opříti vývody odvolatelovy, pokud uplatňuje důvod nesprávného hodnocení důkazů (zvláště zmíněným posudkem ústředí obchodních a živnostenských komor) a nesprávného právního posouzení, uváděje, že podle posudku ústředí obchodních a živnostenských komor právě používání oprávnění »medicinální drogerie« malodrogisty vzbuzuje klamavý dojem, že jsou oprávněni v drobném prodávati léky (mediciny) a že klam záleží v tom, že žalovaný jako uživatel označení »medicinální drogerie« přechází přes důležitou okolnost, že právo majitele koncese podle § 15, bodu 14 živn. ř. (oprávnění prodávati léky, vlastně přesně: látky a preparáty určené k tomu, aby jich bylo užito za léky) je omezeno na prodej ve velkém. Žalovaný připouští, že pro velkoobchod látkami a preparáty k účelům léčivým je potřebí koncese (rozh. správního soudu čís. 4000/07, Budw. 5152), tvrdí však v odporu s cit. min. nař. čís. 152/83 a 97/86, že prodej takového zboží ani v malém není vyhrazen lékárnám. Tyto okolnosti a úvahy jsou rozhodné při posouzení otázky, zdali žalovaný vytčeným: zevním označením učinil údaj se zřetelem na své živnostenské oprávnění způsobilý vyvolati klamavý dojem ve smyslu § 2, odst. 1 zák. proti nek. soutěži. Dobrozdání ústředí obchodních a živnostenských komor, které reprodukuje ustanovení min. nař. čís. 152/83 zvláště pokud jde o výhradně právo lékáren prodávati v drobném látky a preparáty určené pro užití za léky, vyznělo v tom smyslu, že vnější označení závodu jako »medicinální drogerie« je určeno především pro obchod drobný a že takové označení musí v zákazníkovi, který v takové drogerii nakupuje, vzbuditi dojem, že nejde o obyčejnou drogerii, kde lze v drobném dostati jen zboží materiální, nýbrž že tam lze obdržeti »mediciny«, jak se lidově říká lékům. Ačkoli posudek ústředí obchodních a živnostenských komor, který odpovídá posudkům jednotlivých komor, nemůže s rozhodujícím účinkem býti sám o sobě podkladem pro právní posouzení sporu, které přísluší jediné soudu, sluší uznati, že zmíněný posudek odpovídá v podstatě shora citovaným zákonným ustanovením v příčině živnostenského »oprávnění« žalovaného jako drogisty, a může se oněmi ustanoveními udati směr právnímu posouzení ve smyslu zákona proti nekalé soutěži, vymezujícího pojem nekalé reklamy. Tím odpadá i nutnost dalších důkazů kterých odvolatel postrádá, a není tu oprávněn odvolací důvod neúplnosti řízení. Odvolací soud spatřuje klamavost údaje označení drogerie žalovaného jako »medicinální« v tom, že takové označení se zřetelem na lidové pojetí výrazu »medicina« jako léku je s to v zákazníku průměrné inteligence, který posuzuje takové zevní označení s obvyklou, zběžnou pozorností, vzbuditi dojem, že lze v obchodě žalovaného koupiti léčiva v drobném — jak se v převážné míře v drogeriích kupuje —, ačkoli z toho, co bylo uvedeno, vysvítá, že k takovému (drobnému) prodeji nejsou oprávněni ani majitelé koncese ve smyslu § 15, bodu 14 živn. ř., u kterých, je přípustný pouze prodej ve velkém (látek a preparátů určených k užití za léky). Nelze tedy souhlasiti s názorem jakoby drogisté byli oprávněni prodávati i léčiva v drobném, pokud jim to dovoluje koncese a nejde o léky připravené »magistraliteT«. Neboť, jak bylo na to již poukázáno shora, je vyhrazen drobný prodej takových »léčiv«, jak jsou označeny v ustanovení o koncesi ve smyslu § 15, bodu 14 živn. ř. (látky a preparáty určené k užití za léky), — pouze lékárnám. Na zmíněném nesprávném, předpokladu prvého soudu o rozsahu živnostenského oprávnění žalovaného spočívá i jeho právní závěr, že vytčené zevní označení podniku žalovaného není v rozporu s ustanovením §§ 1 a 2 zák. proti nek. soutěži. Pokud jde o další náležitost nekalé reklamy podle § 2 zák. čís. 111/27 Sb. z. a n., »že klamavé údaje jsou způsobilé zjednali podniku žalovaného na úkor soutěžitelův (žalobcův) přednost při soutěži«, není pochyby o tom, že již okolnost, že klamavý dojem, který vzbuzuje vytýkané zevní označení, je s to způsobili u průměrného zákazníka rozhodnutí, že vstoupí do obchodní místnosti žalovaného s úmyslem, aby koupil zboží toho druhu, jakému nasvědčuje zevní označení podniku a tím přivoditi přednost žalovanému při soutěži jevící se začasté v tom, že se zákazník, i když mu nebude ve skutečnosti podáno a prodáno zboží takového druhu, jaké mu udává zevní označení podniku a jakému neodpovídá oprávnění živnostenské, spokojí s jinými podobným zbožím, jaké se mu tam naskytuje. Odvolání obsahu reklamy na stíhatelnosti nic nemění, odvolá-li se v určitém konkrétním případě prodavačem v obchodní místnosti podniku, neboť trvá dále dojem z reklamy spočívající na zevním označení a účinek, který se může projevili u zákazníků, kteří by jinak (bez závadné reklamy) do provozovny ani nevstoupili. V tom spočívá těžiště celého obsahu ustanovení § 2 cit. zák. Na věci nemění nic ani otázka, zda jde jen o určitý okruh osob, u nichž lze takový účinek reklamy předpokládali, ,ačkoliv právě v tomto případě, kde jde o malé venkovské město, lze počítali s pravděpodobně značným počtem zákaznictva z okolního venkova bez nadprůměrné zkušenosti v takovém oboru. Na »způsobilost oklamati« lze usuzovali již z povahy reklamy samé, aniž je předpokladem stíhatelnosti nepřípustné reklamy důkaz konkrétních případů účinků vyvolaných reklamou.Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.Důvody:Odvolací soud uznal inkriminované označování drogerie žalovaného jako medicinální za závadné jak s hlediska § 2 zákona proti nekalé soutěži, tak také podle generální klausule obsažené v § 1 zmíněného zákona. Žalovaný se snaží dovodili, že tu není závadnosti podle § 1 cit. zák., protože prý nejednal proti dobrým mravům soutěže, a rozvedení této námitky je věnováno skoro celé jeho dovolání. Předpisu obsaženého v § 2 cit. zák. se číselně vůbec nedotýká, věcně však brojí proti tomu, že by ono označení bylo klamavé, za jaké je uznal odvolací soud. Než odvolací soud posoudil tuto otázku správně vycházeje z poměrů konkrétního případu, jak byly zjištěny, a z toho, jak si může ono označení drogerie na malém městě vykládati průměrný zákazník; tu stačí dovolatele poukázati k příslušné části odvolacího soudu. Žalovaný nebuduje na skutkovém podkladu souzeného případu, jestliže dovozuje oprávněnost k označení své drogerie z toho, že prý si zásadně mohl opatřiti právo prodávati léky ve velkém anebo že mu takové oprávnění v zásadě přísluší. Nejde také o to, zda je klamavé samo o sobě slovo medicinální, nýbrž o to běží, zda je klamavé takové označení za,skutkových okolností, k nimž poukázal odvolací soud. Žalovaný si ovšem také odporuje, jestliže na jedné straně trvá na tom, že má právo označovati svou drogerii za medicinální a když na tom projevoval za sporu nemalý zájem, aby směl onoho označení i nadále používati, jestliže však na druhá straně tvrdí, že ono označení nemá praktického významu a není vůbec reklamou. Označení podniku žalovaného jako drogerie nepotřebuje žádného informativního doplnění pro zákazníka jmenovitě označením jako medicinální drogerie, když už v pojmu drogerie je obsaženo všecko to, z čeho žalovaný dovozuje oprávnění k tomuto závadnému označení. Předmětem zkoumání odvolacího soudu bylo jenom, zda je toto označení se zřetelem k daným skutečnostem klamavým a závadným s hlediska § 2 zákona proti nekalé soutěži, nikoli také, zda žalovaný neprávem některé drogy prodával. Odvolací soud posoudil věc jenom podle předpisů zákona proti nekalé soutěží a tedy v mezích své kompetence a nezasáhl svým rozhodnutím nijak do oboru, který jest vymezen působností úřadů správních.