NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 1

Čís. 13972.

Nejde-li o obchodní jednání, jest na Slovensku k platnosti úmluvy úroků, převyšujících zákonnou míru 5%, třeba písemné formy.
Nařízením uherského ministerstva čís. 4420 z roku 1918, jež bylo zrušeno zákonem ze dne 20. března 1928, čís. 58 sb. z. a n., nebylo ustanoveno, že je neplatná ústní úmluva o zúrokování trhové ceny, která podle písemné smlouvy jest splatna v určitý čas, a že podle této smlouvy nelze požadovati zákonný úrok podle platných právních předpisů.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1934, Rv II 44/33.)
Žalovaní koupili za 600000 Kč od žalující společnosti velkostatek na Slovensku. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaných zaplacení 7% úroků z kupní ceny. Procesní soud prvé stolice přisoudil žalobkyni 7% úroky z celé kupní ceny, úhrnem 59249 Kč 50 h. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaných potud, že přisoudil žalobkyni jen 44015 Kč, mimo jiné z těchto důvodů: Strany nebrojí proti právnímu názoru, s nímž jest souhlasiti, že spor jest posuzovati podle práva platného na Slovensku. Tu pak podle § 2 zák. čl. XXXV:1895 jest k platnosti úmluvy úroků, převyšujících zákonnou míru 5%ní, zapotřebí písemné formy, při čemž je nesporno, že nejde mezi stranami o obchodní jednání. Podle kupní smlouvy ze dne 25. ledna 1927 byly sice 7%ní úroky ujednány, avšak jen z částky 150000 Kč, neboť jen v souvislosti s touto částkou se tam mluví o úrocích. U částky 450000 Kč však není ani v kupní smlouvě ani v informaci ze dne 25. ledna 1927, pokud jde tedy o zbytek 250000 Kč vyznačeno, že byly úroky ujednány a v jaké výši. Mohou tedy žalující straně přes to, že byly ústně smluveny úroky 7%ní, 7%ní úroky z prodlení, přiznány býti pouze 5%ní.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání ani té ani oné strany.
Důvody:
Spor jest posuzovati podle hmotného práva platného na Slovensku (locus regit actum). Důsledkem toho platí o úrocích ustanovení § 2 zákonného článku XXXV z roku 1895, že k platnosti úmluvy úroků převyšujících zákonnou míru 5%, jest zapotřebí písemné formy, při čemž je nesporno, že nejde mezi stranami o obchodní jednání (viz Dr. Fajnor-Záturecký, Nástin súkromého práva platného na Slovensku a Podkarpatské Rusi str. 247 a násl.). Správně odvolací soud dovodil ze zjištěných skutečností, že jen z částky 150000 Kč byly písemně ujednány 7% úroky, pokud však jde o částku 250000 Kč, že byly sice tytéž úroky 7% také smluveny, avšak jen ústně, nikoli písemně, a proto že žalobkyně má z této částky pouze nárok na zákonný úrok 5%ní. Na úsudku odvolacího soudu nemohou nic změniti vývody dovolatelčiny, které nejsou způsobilé vyvrátiti správné důvody napadeného rozsudku, poněvadž při právním posouzení nutno vycházeti ze zjištění rozsudkových. Zásady § 914 obč. zák., která platí též na Slovensku, tu nelze použíti, pokud vyšší úrok nebyl písemně smluven.
Bezpodstatnou jest výtka, že odvolací soud se nezabýval nařízením uherského ministerstva čís. 4420 z roku 1918, na které žalovaní se odvolávali v odvolání. Nařízení toto, zrušené zákonem ze dne 20. března 1928, čís. 58 sb. z. a n., týkalo se předpisů omezujících volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské Rusi, ustanovovalo sice, že pro právní úkon, kterým se zcizuje nemovitost, je nutná písemná forma a totéž že platí i o předběžných ujednáních předcházejících uzavření smlouvy, avšak neustanovuje, že je neplatná ústní úmluva o zúrokování trhové ceny, která dle písemné smlouvy jest splatná v určitý čas a že podle této úmluvy nelze požadovati zákonný úrok podle platných právních předpisů (viz shora uvedenou knihu Dr. Fajnor-Záturecký). Žalobkyně má proto právní nárok na úroky z nezaplacené kupní ceny tak, jak byly jí odvolacím soudem správně přiznány.

Citace:

Čís. 13972.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 394-395.