NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 17207.

Ujednání o odměně za zákroky (intervence) u vlivných osob ve věci pozemkové reformy odporuje dobrým mravům (§ 879, odst. 1, obč. zák.).
(Rozh. ze dne 3. února 1939, Rv I 1990/38.)
Srov. rozh. č. 10412, 14806, 15378 Sb. n. s.
Tvrdíc, že s Dr. X., advokátem v M., který byl Františkem J., zástupcem zemřelého Bohuslava K., majitele velkostatku v R., jednak zmocněn k zastupování velkostatku při provádění pozemkové reformy, zejména aby »prosadil, aby pohraniční lesy velkostatku nebyly pojaty do záboru;«, a jednak pověřeni v té příčině intervencemi u vlivných osob, bylo ujednáno, že místo odměny za svou činnost může provozovati myslivost v revírech odstřelem srnců, že však uvedené ujednání nebylo zcela splněno, takže Dr. X-ovi vznikla pohledávka, záležející jednak z částky 17500 K za 7 intervencí v P. u politických osob (celý den po 2500 K), za jednu intervenci v M. s podrobnou informací atd., celkem po odečtení toho, co mu bylo splněno, 16750 K, domáhá se žalobkyně jako postupně Dr. X-a zaplacení uvedené částky na žalovaném dědici Bohuslavu. K. Žalovaný namítl mimo jiné, že řečená úmluva, i kdyby byla ujednána, je podle § 879 obč. zák. nicotná, ježto odporuje dobrým mravům. Nižší soudy zamítly žalobu, a odvolací soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: Žalobkyně neprávem vytýká prvému soudu, že prý se zbytečně zabýval otázkou, zda a u koho Dr. X. v zastoupeni žalovaného resp. jeho bratra .intervenoval u státního pozemkového úřadu, ač ve skutečnosti šlo o otázku, zda Dr. X. intervenoval u jiných vlivných osob. Šlo o pozemkovou reformu (zábor) a Dr. X. jako advokát, předpokládá-li se jím tvrzené zmocnění. byl oprávněn' a povinen hájiti zájmy žalovaného jako svého mandanta intervencím o státního pozemkového úřadu, u kterého se pozemková reforma prováděla. Proto se prvý soud právem zabýval především otázkou, zda vůbec Dr. X. v té příčině u dotčeného úřadu intervenoval, a zjistil tak, že tomu tak nebylo. Zdůrazňuje-li žalobkyně, že Dr. X. měl podle ujednání intervenovati' ne u řečeného úřadu, nýbrž u vlivných osob, tudíž u osob, které svým vlivem, ať politickým, ať svým úředním postavením:, měly snad působiti na vyřízení státním pozemkovým úřadem v určitém směru, pak by se takové ujednání a vymíněné za to honorování příčilo dobrým mravům a bylo by podle § 879 obč. zák. nicotné (rozh. č. 10412 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud nevyhověi dovolání.
Důvody:
V opravném', řízení jde již jen o sjednání intervencí u vlivných osob a jest se tudíž zabývat jen touto otázkou.
Tu jest třeba z úřadu řešiti otázku nadhozenou žalovanými již v prvé stolici a uplatněnou i v dovolací odpovědi, zda takové jednání jest platné či nicotné s hlediska § 879 obč. zák., to jest zda se příčí dobrým mravům.
Zda se některá smlouva příčí dobrým mravům či nikoliv, jest řešiti připadl od případu. Záleží na tom, zda účel smlouvy pro oba smluvce poznatelný směřuje k tomu, aby bylo podporováno něco nedovoleného nebo odporujícího dobrým mravům (rozh. č. 14806 Sb. n. s.).
Je proto třeba uvážit, o jakou pomoc vlivných činitelů šlo a jak vlivní činitelé měli působit (rozh. č. 10412 Sb. n. s.).
Podle vlastního žalobního přednesu šlo o zákrok vlivných politických činitelů, jenž měl záležeti v působení k tomu, aby pohraniční lesy velkostatku Bohuslava K. nebyly pojaty do záboru nebo aspoň ne v celé míře, a nemělo býti hleděno na vydání s tím' spojená a aby byla úmluva mezi velkostatkem a manžely J-ovými o lese »H.« ponechána v platnosti.
Co se týká lesa »H.«, není v tom směru dovolání již zvlášť prováděno a nemá proto tato otázka již významu.
Jinak není možno pochybovat o tom, že zákroky vlivných osob — a dle žaloby i dle dovolání šlo o osoby politicky veřejně vlivné — směřující k tomu, aby pozemková reforma na velkostatku Bohuslava K. nebyla provedena v pohraničních lesích po případě aby nebyla provedena v plných rozměrech, odporovaly dobrým mravům, neboť mělo být zákroky veřejných vlivných osob podlé obsahu žaloby působeno politicky a osobními vlivem ve věci pozemkové reformy Bohuslava K., aby se v této věci nepokračovalo plně dle zákona a nařízení platně vydaných o pozemkové reformě, a aby bylo Bohuslavu K. ponecháno více, než by mu dle zákona o pozemkové reformě mělo býti ponecháno. Při tom nemůže padati .na váhu, že Bohuslav K. byl snad české národnosti, neboť zákon o pozemkové reformě nerozlišuje, jaké národnosti jest majitel zabraných velkostatků patřících pod zábor.
Jest samozřejmé, že nebylo třeba žádného zákroku politických vlivných činitelů k tomu, aby se ve věci pozemkové reformy, postupovalo podle předpisů.
Že se intervence, které se opírají o osobní známost, příčí dobrým mravům, bylo vyloženo již v rozhodnutí nejvyššího soudu 15378 Sb. n. s., na které se odkazuje.
I kdyby tudíž bylo došlo k úmluvě mezi J-em jeho vlastním' jménem a jako oprávněným zástupcem velkostatku a Dr, Š., jak je v žalobě tvrzeno a jak v dovolání je zastáváno, šlo by o smlouvu odporující dobrými mravům podle § 879 obč. zák., tedy o smlouvu nicotnou,, a již z toho důvodu není možno vyhovět dovolání.

Citace:

č. 17207. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 115-117.