NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4630.

Domovské právo. — Státní občanstvu — Administrativní řízení (Podk. Rus): I. Civilní správa Podk. Rusi není příslušná rozhodovati jako instance o domovském právu podle § 10 zák. čl. XXII : 1886 — II. Služnovské a župní úřady nejsou příslušnými rozhodovati o státní příslušnosti.
(Nález ze dne 21. dubna 1925 č. 8238).
Věc: Dominik A. ve V. (adv. Dr. Arpád Nagy z Trenčína) proti civilní správě Podkarpatské Rusi o domovskou příslušnost a státní občanství. Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Hlavnoslužnovský úřad ve Velké Sevljuši vyslovil na základě šetření zavedeného za účelem zjištění domovské příslušnosti st-le v obci Velké Sevljuši, že domovský list vydaný st-li obcí Velkou Sevljuši jest neplatný, a že st-l domovského práva v obci Velké Sevljuši ani československého státního občanství nenabyl. St-lovo odvolání župní úřad zamítl, připojiv ke svému výroku právní poučení, že jest přípustno odvolání do 15 dnů k civ. správě Podk. Rusi. Civ. správa Podk. Rusi nevyhověla dalšímu odvolání, ježto rekurent nepodal takových důvodů, které by prokázaly, že nabyl domovského práva v obci Velké Sevljuši před 1. lednem 1910 ve smyslu § 1 č. 1. úst. zák. č. 236/1920.
O stížnosti uvážil nss toto:
Úřad rozhodl z moci úřední na základě šetření zavedeného k cíli zjištění st-lova domovského práva u příležitosti námitek proti zápisu st-le do seznamu voličského ve V. S. Dospěv k závěru, že domovský list z roku 1914 vydán byl st-li neprávem, vyslovil úřad I. stolice nejen neplatnost domovského listu, popřev domovské právo st-lovo v obci V. S., nýbrž prohlásil zároveň, že týž není zdejším státním občanem. Vyřešil tedy úřad svým výrokem otázky dvě, a to jednak otázku st-lovy domovské příslušnosti a jednak otázku jeho státního občanství v obou směrech meritorně, jak patrno z enunciátu i z odůvodnění rozhodnutí. Týmž způsobem postupoval i žal. úřad, třebas v enunciátě výroku svého mluví pouze o státním občanství st-lovč, když v dalším jeho znění zabývá se také a to nejdříve první částí důvodů v odpor vzatého rozhodnutí hlavnoslužnovského úřadu, řešící otázku domovské příslušnosti a nepřiznává takto st-li ani ono ani tuto. Oba jmenované úřady daly takto na jevo, že předmětem jejich výroků jsou obě otázky a že si osobují kompetenci rozhodovati autoritativně v obou směrech. Pokud jde o žal. úřad, uvedl ve svém výroku jako předmět své kognice jak otázku domovské příslušnosti, tak i otázku státního občanství a zamítnuv odvolání st-lovo, žádající uznání jak domovské příslušnosti, tak i státního občanství, po- tvrdil výroky nižších stolic. Lze z toho souditi, že potvrzení to vztahuje se na vyřešení obou otázek a jest tedy posouditi nař. rozhodnutí s obou těchto hledisek.
V případě prvním postižen jest výrok ten nezákonitostí, pokud totiž úřad zodpověděl jako instance meritorně spornou otázku st-lova domovského práva, když jde o záležitost domovské přislušnosti podle § 10 zák. čl. XXII z r. 1886, kde podle § 25 č. 2 téhož zák. čl. ve spojení s § 23 zák. čl. XXVI z r. 1896 a vlád. nař. ze 7. června 1923 č. 113 Sb. župní úřad jest poslední instancí, proti jejímuž výroku připouští se již pouze stížnost ke správnímu soudu.
Rozhodl-li tedy žal. úřad ve věci této povahy jako instance další, osoboval si kompetenci jemu nenáležející a jest výrok jeho v tomto směru zmatečný. Za daného právního stavu náleželo žal. úřadu, pokud jde o otázku domovského práva st-lova, odmítnouti odvolání jako nepřípustné a ježto ze spisů správních jest patrno, že st-l použil tohoto nepřípustného prostředku právního následkem nesprávného právního poučení daného mu župním úřadem, bylo mu učiniti opatření, aby tato vada řízení byla napravena a st-li poskytnuta možnost použíti stížnosti k nss-u jako právního prostředku jedině přípustného.
Než i v případě druhém trpí výrok nař. nezákonitostí proto, že žal. úřad uznal jako instance správným výrok vydaný úřadem k rozhodování v záležitostech toho druhu absolutně nepříslušným, když, jak zákon č. 236/1920, tak i zák. čl. L z r. 1879 neponechávají žádné pochybnosti o tom, že rozhodovati ve věcech státního občanství přikázáno jest na území býv. státu maďarského toliko úřadům centrálním a jsou tedy všechny záležitosti toho druhu vyňaty z pravomoci úřadů služnovských a župních jako orgánů rozhodujících.
Bylo tudíž uznati za právo, jak svrchu uvedeno.

Citace:

č. 4630. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 815-817.