Čís. 16577.

Kupitel zboží objednaného z ciziny na dobírku není oprávněn, aby od smlouvy odstoupil a zboží dal k disposici, jestliže se ani nepokusil obstarati si povolení Národní banky československé k zaplacení dobírkové částky.
(Rozh. ze dne 17. prosince 1937, Rv I 66/37.)
Žalovaný, jemuž žalobkyně (firma sídlící v říši Německé) prodala dne 24. října 1931 na jeho objednávku jeden kompletní Decotrie aparát s kufrem a jeden linkovací strojek za ujednanou cenu 1900 Kč a jednu štětku za 60 Kč s dodáním 15. března 1932, byl povinen zaplatiti na kupní cenu za objednaný aparát, který mu byl zaslán z Hamburku, částku 1000 Kč dobírkou a za měsíc poté 960 Kč, Když však ho objednaná zásilka, zatížená dobírkou, v polovici března 1932 došla, žalovaný dobírku nevyplatil, nýbrž firmě oznámil, že Národní banka československá nepovoluje platů do cizozemska a že povoluje toliko platy ve výši 200 Kč, že mu proto není možno vyhověti jejím požadavkům a že jí tudíž dává zaslaný přístroj k disposici. Tvrdíc, že žalovaný nebyl oprávněn dáti jí objednaný přístroj k disposici, že se měl sám postarati o potřebné povolení Národní banky československé k zaplacení do ciziny a že později ostatně žalobkyně souhlasila, aby zaplatil splatnou kupní cenu na šekový účet firmy S, a spol. (v Československu), domáhá se na žalovaném zaplacení 2010 Kč s přísl. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Odvolací soud nepokládá postup žalovaného za oprávněný. Podle ustanovení vyhlášky min. fin. ze dne 9. března 1932, č. 41 Sb. z. a n., která byla v době dojití zásilky do bydliště žalovaného, t. j. v březnu 1932, pro konání platů do ciziny v účinnosti, byly ve smyslu opatření Národní banky československé dovoleny platby do ciziny výplatou dobírky jednomu a témuž adresátovi bez zvláštního povolení Národní banky československé jen do výše 200 Kč denně. Řečený předpis byl další vyhláškou ze dne 29. dubna 1932, č. 57 Sb. z. a n. a zároveň vydaným opatřením Národní banky československé, jehož účinnost nastala dnem 30. dubna 1932, změněn potud, že úhrn částek denně odeslaných u jednoho a téhož zasilatele nesměl překročiti hodnotu 1000 Kč měsíčně. Ustanovení vyhlášky ze dne 26. února 1932, č. 32 Sb. z. a n. se tu žalobkyně nemůže dovolávati, neboť není tu podmínek § 12 nař. č. 46/1924 Sb. z. a n., ježto teprve dopisem ze dne 1. července 1932 oznámila žalovanému, že může platiti na poštovní šekový účet Praha č...., příslušející firmě Sch. a spol. Podle uvedených předpisů není důvodná námitka nemožnosti plnění žalovaným vznesená, neboť platy do ciziny byly toliko omezeny, nikoliv vyloučeny a žalovaný ani netvrdil, že se aspoň pokusil obstarati si svolení Národní banky československé, že však potřebného svolení nedosáhl. Žalovaný měl plniti v československých korunách, a to ve svém bydlišti, byl tudíž povinen, aby si potřebnou úhradu obstaral resp. sám zakročil o svolení Národní banky československé, jak plyne z ustanovení § 1062 obč. zák. Když však žalovaný tak neučinil a jen s poukazem na nemožnost placení podle devisových předpisů odmítl přijmouti objednané zboží, dal zboží to k disposici bezdůvodně a neprávem a octl se takto v prodlení s plněním smlouvy. Žalovaný nemůže odmítnutí přijmouti zásilku omlouvati tím, že doba pro vyžádání povolení Národní banky československé byla krátká, neboť se o ně vůbec neucházel, ani nežádal o zadržení dobírky na poště v P., ač tak mohl učiniti. Ježto žalobkyně nabízela plnění a jest k němu podle svého prohlášení také ochotna, jest podle toho, co vyloženo, oprávněna požadovati zaplacení kupní ceny, jejíž splatnost již nastala. Bylo proto vyhověno žalobě.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Námitka žalovaného, že nemohl plniti (vyplatiti dobírku) hledíc na devisové předpisy (vyhlášku č. 41/1932 Sb. z. a n.) a že proto byl oprávněn od smlouvy odstoupiti, není důvodná, když se žalobce ani nepokusil, jak byl povinen, získati si potřebné svolení Národní banky československé; je proto správný názor odvolacího soudu, že zboží bylo dáno žalobkyni k disposici bezdůvodně. To, co uvádí dovolatel zřejmě s hlediska § 1052 obč. zák. proti oprávnění žalobkyně, žádati zaplacení zboží »předem«, není rozhodující, protože žalující firma již plnila a podle smlouvy dobírkou dodala. Dovolatel, jenž objednané zboží nepřijal, nemůže se tudíž dovolávati dotčeného předpisu. Dovolání je proto, bezdůvodné a lze je v podstatě odkázati na důvody napadeného rozsudku.

Citace:

č. 16577. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 782-784.