NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11810.

Pojištění pensijní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení před nss-em: Nss-u nepřísluší rozhodovati o sporu mezi býv. státním zaměstnancem v soukromoprávním poměru a státní správou o vydání prémiové reservy.
(Nález ze dne 23. března 1935 č. 14006/35.)
Věc: Elena J. v B. proti ministerstvu financí o vrácení prémiové reservy. Výrok: Stížnost se odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-lka byla zaměstnána u fin. ředitelství v Trenčíně od 18. února 1926 do 30. listopadu 1927 jako akordantka. Dnem 1. prosince 1927 byla jmenována kancelářskou pomocnicí u téhož úřadu, v kteréžto službě setrvala až do 31. března 1929, kdy z ní po výpovědi dobro- volně vystoupila. Dopisem gfř v Bratislavě z 30. září 1929 bylo st-lce oznámeno, že Úřadovna Všeobecného pensijního ústavu v Bratislavě vydala mu její prémiovou reservu u něho nashromážděnou s úroky do dne 1. prosince 1927, celkem 1146 Kč 40 h. Podáním z 31. října 1929 žádala st-lka, aby jí byla vydána tato částka a zároveň také pensijní příspěvky, které jí byly sráženy za dobu od 1. prosince 1927 do 31. března 1929. K této žádosti poukázalo jí gfř podle § 66 odst. 1 vl. nař. č. 113/26 Sb. k výplatě 464 Kč jako pensijní příspěvky, které st-lka zaplatila v době od 1. prosince 1927 do 31. března 1929. Naproti tomu žádosti za výplatu řečené prémiové reservy nevyhovělo pro nedostatek zákonného podkladu.
Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. fin. odvolání st-lčinu z tohoto rozhodnutí z důvodu napadnutého rozhodnutí, k němuž dodalo: Pokud st-lka opírá nárok na vrácení prémiové reservy o ustanovení § 114 zák. č. 26/29 Sb., činí tak neprávem, poněvadž podle tohoto ustanovení má nárok na vydání prémiové reservy (recte převodní částky) jen buď nositel pojištění nebo příslušný zaměstnavatel (v tomto případě tedy stát). Ani námitka, že prémiová reserva a pensijní příspěvky tvoří jednu masu, na jejíž vrácení jest právní nárok podle § 66 vl. nař. č. 113/26 Sb., nemá opory v platných předpisech ani v tomto vl. nař., které v žádném paragrafu neoznačuje prémiovou reservu za část zaplacených pensijních příspěvků. Napadené rozhodnutí není ani po stránce formální vadné, poněvadž neexistuje předpis zakládající nárok st-lčin na vrácení prémiové reservy.
Uvažuje o stížnosti, podané na toto rozhodnutí, musil si nss přede- vším z důvodu své vlastní příslušnosti, kterou zkoumá z povinnosti úřední (§ 4 zák. o ss), rozřešiti otázku, je-li povolán, aby rozhodoval o této stížnosti věcně. Podle § 2 zák. o ss jest nss povolán, aby rozhodoval v případech, ve kterých někdo tvrdí, že nezákonným rozhodnutím neb opatřením správního úřadu byl poškozen ve svých právech. Z jeho příslušnosti jsou vyloučeny záležitosti, o kterých přísluší rozhodovali řádným soudům (§ 3 lit. a) cit. zák.).
St-lka uplatnila v.řízení správním nárok na vydání částky 1146 Kč jako prémiové reservy, nashromážděné u Všeobecného pensijního ústavu v Praze, resp. jeho úřadovny v Bratislavě, za dobu od 18. února 1926 do 30. listopadu 1927, po kterou byla u něho pensijně pojištěna. Tento nárok neuplatnila však st-lka proti Všeobecnému pensijnímu ústavu v Praze jako nositeli pojištění, nýbrž proti gfř v Bratislavě jako orgánu finanční správy čsl. státu, kterému jako příslušnému zaměstnavateli st-lky, jmenovanému v § 2 bodu 3 zák. č. 89/1920 Sb. Všeobecný pensijní ústav v Praze (resp. jeho úřadovna), jako nositel pojištění prémiovou reservu podle § 68 odst. 2 tohoto zák. vydal.
Nárok st-lčin nebyl proto nárokem na vrácení prémií ve smvslu § 25 cit. zák., resp. na vydání převodní částky podle zák. č. 26/1929 Sb., poněvadž nečelil proti poslednímu nositeli st-lčina pojištění, z něhož by po zániku pojištění vznikl, nýbrž proti jejímu bývalému zaměstnavateli, u něhož st-lka v důsledku později, t. j. od 1. prosince 1927 uzavřeného služebního poměru byla podle § 2 bodu 3 zák. č. 89/1920 Sb. z pojistné povinnosti podle tohoto zák. vyňata.
Spor st-lčin o vydání prémiové reservy nelze pokládati ani za spor o převod prémiové reservy podle § 77 odst. 2 cit. zák., resp. § 117 zák. č. 26/1929 Sb., který rozhoduje min. soc. péče, ježto nejde o spor mezi právními subjekty tam jmenovanými, a není tedy sporem o veřejnoprávní nárok, nýbrž o nárok vyvozovaný ze služebního poměru st-lky k zaměstnavateli, odůvodněný tvrzením, že její bývalý zaměstnavatel (stát) neměl práva, aby prémiovou reservu, vydanou mu nositelem pojištění, si ponechal a takto bezdůvodně se obohatil. Jde tu tedy o spor býv. státní zaměstnankyně proti státu jako jejímu bývalému zaměstnavateli, vzniklý ze služebního poměru.
Zbývá již jen otázka, jaké právní povahy byl tento služební poměr. Jest nesporné, že st-lka byla dnem 1. prosince 1927 ustanovena kancelářskou pomocnicí ve státní finanční správě. Její služební poměr v této vlastnosti v kancelářské pomocné službě jest podle ustanovení 3. odst. § 9 vl. nař. č. 113/1926 Sb. poměrem soukromoprávním. Veřejnoprávním mohl by se státi toliko za předpokladů § 88 téhož vl. nař. O splnění jich nemůže však býti u st-lky řeči již proto, že podle vlastního svého tvrzení vstoupila do služeb státu (státní finanční správy) teprve dne 18. února 1926. Jde-li však o spor ze soukromoprávního služebního poměru, není k jeho řešení povolán podle § 3 lit. a) zák. o ss nss, nýbrž řádný soud.
Bylo proto stížnost odmítnouti pro nepřípustnost, aniž bylo možno zabývati se jejím věcným obsahem.

Citace:

Č. 11810. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 685-687.