Čís. 352 dis.

Zlehčení cti a vážnosti stavu, dotázal-li se advokát písemně strany, jejíž právní zástupce poslal upomínací dopis jeho mandantu, zda dala k upomínce příkaz.
(Rozh. ze dne 28. března 1938, Ds I 38/36.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů a kandidátů advokacie vyhověl odvolání zástupce komory z nálezu kárné rady advokátní komory, jímž byl obviněný advokát zproštěn obvinění pro kárný přečin porušení cti a vážnosti stavu, a změnil napadený nález v ten rozum, že uznal obviněného vinnými kárným přečinem zlehčení cti a vážnosti stavu, jehož se dopustil tím, že se obrátil přímo na městský úřad v F. písemným dotazem z 29. května 1935, zda město F. zmocnilo JUDr. N., advokáta v F., k písemné upomínce o zaplacení 4 180 Kč 40h, zaslané Dr. N-em dne 8. května 1935 J. Z důvodů:
Kárná rada zprostila obviněného přečinu zlehčení cti a vážnosti stavu, jehož se prý dopustil tím, že věda, že protistrana je zastoupena právním zástupcem, korespondoval s jeho mandantkou, při čemž v dopise této mandantce zaslaném ještě neoprávněně projevoval pochybnost, zda byl právní zástupce mandantkou zmocněn k zaslání upomínky, a to jednak proto, že se obviněný v dopise, o nějž jde, nezmiňuje ani slůvkem o meritu dotčené věci, takže nelze mluviti o obcházení advokáta jako zástupce odpůrcova, jednak proto, že k dotazu byl oprávněn vzhledem k stylisaci oné upomínky, ve které chybí jméno mandantky a dodatek o zplnomocnění k příjmu peněz.
Právem vytýká zástupce komory nálezu, že přehlíží, že těžisko kárného jednání obviněného v souzeném případě nelze spatřovati v tom, že obviněný korespondoval s mandantkou odpůrcovou (městským úřadem v F.), nýbrž v obsahu inkriminovaného dopisu řízeného na mandantku jeho kolegy. Nenucený výklad tohoto dopisu vede k závěru, že obviněný podezřívá svého kolegu, že upomínku psal bez příkazu oprávněného a že vyzval paní J. ke složení dlužné částky i s útratami upomínky v jeho kanceláři, aniž měl zmocnění věřitelovo. Obviňuje ho tedy při nejmenším z kárného činu. O tom, že takové podezírání kolegy u třetích osob, které nejsou příslušníky stavu advokátského, může vzbuditi nepříznivý dojem o tomto stavu a jeho členech a zlehčiti čest a vážnost stavu, netřeba se dále šířiti.
Na tom nemůže nic měniti okolnost, že v upomínce Dr. N. nebylo výslovně uvedeno jméno mandantky (města F.) a nebyla zmínka o zplnomocnění k příjmu peněz. Z obsahu dopisu samého bylo jasno nejen obviněnému, nýbrž také jeho mandantce, kdo je mandantkou Dr. N., na jejíž informace a příkaz — ovšem bez výslovného uvedení jejího jména, se Dr. N. odvolává v upomínacím dopise. Měl-li však obviněný nějaké pochybnosti o příkazu daném kolegovi, bylo na něm jako advokátu, povinnému zachovávati čest a vážnost stavu (§ 10, odst. 3 adv. ř.), obrátiti se se svou žádostí o vyjasnění, pokud se týče o výkaz zmocnění, v prvé řadě na svého kolegu, a tím se vyvarovati ohrožení cti a vážnosti svého stavu u třetích osob, kterým inkriminovaný dopis zaslal. Že ani příkaz strany obviněného nebyl s to, aby ho zbavil kárné zodpovědnosti, správně rozpoznala kárná rada, zamítnuvši proto právem návrh obviněného na výslech svědka M. Nelze také nahlédnouti, proč by okolnost, že mandantkou Dr. N. byl městský úřad, zbavila obviněného povinnosti uložené mu citovaným předpisem, a obviněný sám toho blíže neodůvodňuje. I subjektivní stránka skutkové podstaty kárného přečinu je dána, ježto vyžaduje jen nedbalost, a to i nedbalost nevědomou. Že tu šlo u obviněného při nejmenším o nedbalost toho rázu, je v tomto případě nepochybné; neboť neuvědomil-li si snad obviněný, že zlehčuje svým jednáním čest a vážnost stavu, lze to vysvětliti jedině tím, že neuvažoval o něm s bedlivostí, jež byla nutná a možná. Bylo proto vyhověti odvolání zástupce komory a rozhodnouti, jak se stalo.

Citace:

Čís. 352 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1939, svazek/ročník 20, s. 457-459.