Čís. 5478.

Povinnost majitele, zamřížovati okna, týká se jen oken v cizí zdi, ve své vlastni zdi může míti okna nezamřížovaná, leč že by si byl soused zamřížování vymínil. Právo souseda nelze vyvozovati ani z ustanovení §u 364 a 1295, druhý odstavec, obč. zák.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1925, Rv II 746/25.)
Vlastnice domu čp. 13 domáhala se na vlastnici domu čp. 7, by žalovaná dala zamřížovati 3 okna, vedoucí do dvora domu čp. 13, tvrdíc, že okna byla dříve zamřížována a že předchůdkyně žalované mříže odstranila. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Odvolání je odůvodněno, neboť ustanovení §u 488 obč. zák. ukládá povinnost, zamřížovati okna jen tomu, kdo má služebnost okenního práva. To plyne jednak ze zařadění tohoto ustanovení do stati o služebnostech, jednak z doslovu tohoto ustanovení samého. Prvé dvě věty mluví o služebnosti okna a služebnosti vyhlídky. Obě služebnosti mohou současně oprávněnému příslušeti. Druhá věta vypouští služebnost vyhlídky a stanoví povinnost panujícího domu se služebností pouze okenní. Služebností okenní se dle §u 475 obč. zák. rozumí oprávnění míti v cizí zdi okno. Žalovaná však má okna ve vlastní zdi, vykonává své právo vlastnické a nikoliv služebnost. Tendence zákonodárce je jasnou. Služebnost značí pro držitele služebné věci omezení jeho vlastnického práva (§ 482 druhá věta obč. zák.) a má býti vykonávána, pokud povaha a účel její to připouští, tak, by držitele služební věci co nejméně tížila (§ 484 obč. zák.). Proto i držitel služebnosti okenní nesmí své právo zbytečně rozšiřovati a nesmí svého práva užívati tak, jako by měl služebnost širšího rozsahu, t. j. služebnost vyhlídky. Z tohoto důvodu je služebnost okenní omezena na právo zamřížovaného okna v cizí zdi. Více k výkonu této služebnosti se nevyžaduje. Naproti tomu vlastník zdi, v níž si zřídil okna, nemůže býti omezován ve svém vlastnickém právu (§ 354 obč. zák.), poněvadž jedná v mezích svého práva (§ 1305 obč. zák.) a zákon vlastníku nikde povinnost zamřížování oken neukládá.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud posoudil věc bez právního omylu a zejména vystihl správně podstatu služebnosti práva k oknu, která jest právem, míti okno v cizí zdi. Jen pro tento případ platí ustanovení §u 488 obč. zák. o právu k oknu a případná povinnost majitele panující nemovitosti otvor zamřížovati. Ve své vlastní zdi může majitel míti okna zamřížovaná nebo nezamřížovaná a soused nemá právo, žádati na něm, by okna opatřil mřížemi, pokud si to smluvně nevymínil. Takové právo nebylo by lze odvoditi ani z ustanovení §u 364 obč. zák., podle něhož majitel výkonem svého vlastnického práva nesmí zasahovati do práv třetích osob, ani jinak jednati proti zákonům, omezujícím výkon tento v zájmu zachování a zvelebení obecného blaha, ani z ustanovení §u 1295 druhý odstavec obč. zák., kdyžtě žalobkyně ani netvrdila, že žalovaná užívá svého vlastnického práva způsobem, příčícím se dobrým mravům, a že výkon ten má zřejmě jen ten účel, by tím žalobkyni způsobena byla škoda. Vadí-li žalobkyni, že žalovaná následkem odstranění mříží z oken, vedoucích na její pavlač, má prý na tuto pavlač volný přístup, lze jí zůstaviti, by na svém majetku učinila ve směru tom vhodná a zákonu se nepříčící opatření. Pokud dovolání na dolíčení dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci odkazuje na rozhodnutí nejvyššího soudu Vídeňského ze dne 2. listopadu 1859 Gl. Ung. čís. 897, sluší vytknouti, že ojedinělé toto rozhodnutí, opírající se mylně o ustanovení §u 488 obč. zák. na případ tento zřejmě se nehodící, jest právně pochybeným.

Citace:

Čís. 5478. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 672-673.