NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2854.

Četnictvo: * 1. K propuštění četníka, přijatého na zkoušku, pro tělesnou nezpůsobilost podle §u 22 zák. ze 14. dubna 1920 č. 299 Sb. je třeba zjištění tělesné nezpůsobilosti podle četnického superarbitračního předpisu; tímto předpisem je v Čechách, na Moravě a ve Slezsku nařízení ministerstva zemské obrany z 8. října 1897 č. 28 030/4315 3. (Věstník pro četnictvo 16 ex 1897). — 2. Výnos ministerstva vnitra, uveřejněný ve Věstníku pro četnictvo, může býti pramenem práv pro jednotlivého četníka, třebas nebyl výnos ten vyhlášen ve Sbírce zákonů a nařízení.
(Nález ze dne 10. listopadu 1923 č. 18 456).
Věc: Vincenc V. ve V. proti ministerstvu vnitra o propuštění ze sboru četnického.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: - - -
Jest nesporno, že st-l, přijatý jako četník na zkoušku, byl podle § 22 č. 1 zákona o četnictvu ze 14. dubna 1920 č. 299 Sb. pro tělesnou nezpůsobilost propuštěn, aniž bylo provedeno superabitrační řízení, jaké má na zřeteli poznámka výnosu min. vnitra z 8. června 1920 č. 29 001 — 13 k cit. §u 22, dovolávající se zvláštního předpisu pro superarbitrační řízení u četnictva, který dosud obsažen jest jen ve výnosu býv. min. zem. obrany z 8. října 1897 č. 28 030/4315-3, uveřejněném ve Věstníku četnictva č. 16.
Jest tu jedině na sporu, zda provedení onoho zvláštního superarbitračního řízení jest podmínkou, aby byl z četnického sboru propuštěn četník přijatý na zkoušku, o němž se během služby na zkoušku ukázalo, že není způsobilým k četnické službě.
Cit. § 22 č. 1 zák. o četnictvu shledává důvod k propuštění četníka ze služby v tom, že se během služby na zkoušku ukázalo, že není způsobilým k četnické službě. Prov. předpisy k tomuto zákonu obsažené v cit. již výnosu min. vnitra z 8. června 1920 č. 29 001-13 ohledně § 22 zák. ustanovují, že tělesnou neschopnost k četnické službě třeba zjistiti podle zvláštního superarbitračního předpisu pro četnictvo. Tento předpis pro superarbitrační řízení u četnictva, taktéž již svrchu citovaný, ve příčině superarbitrace mužstva, o kterouž tuto jde, obsahuje směrodatné normy v §u 35 a sl., nikoli — jak soudí odvodní spis žal. úřadu — v §u 1, jenž se týká superarbitrace četnických důstojníků a účetních. Z těchto směrodatných norem vychází zřejmě, že superarbitrační řízení za účelem zjištění tělesné neschopnosti četníků má místo i tehdy, nejedná-li se o případný nárok neschopného na zaopatřovací požitky, a že se nečiní rozdíl dle toho, zda dotyčné tělesné vady vznikly před přijetím k četnictvu či teprve po tomto přijetí.
Proto mohl úřad vysloviti propuštěni st-le ze služby naprosto jen po provedení onoho superarbitračního řízení, a měl st-l právo na dodržení superarbitračního předpisu, a to nehledíc k tomu, že žádný z obou svrchu uvedených ministerských výnosů nebyl vyhlášen v úřední Sbírce zákonů a nařízení, jak vytýká odvodní spis žal. úřadu. Nejdeť tu o otázku působnosti všeobecné, nýbrž toliko o závaznost směrnic úřadem vydaným vůči těm, jichž služební poměry byly jimi upravovány, t. j. vůči příslušníkům četnického sboru, a vůči těmto úřad nesporně převzal závazek již jakýmkoli jejich uvědoměním, tedy ovšem i uveřejněním předpisů ve věstnících pro jejich informace určených.
Když tudíž úřad přes to své rozhodnutí opřel o právní názor, že superarbitrační řízení, jehož neprovedl, nebylo zapotřebí, poněvadž běží o tělesnou vadu st-lovu datující z doby před jeho přijetím k četnictvu, jest rozhodnutí v rozporu se zákonem a slušelo je podle §u 7. zákona o ss zrušiti.

Citace:

č. 2854. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 947-948.