NPD documents search: Všeobecný slovník právní, sv. 3

Pojištění životní.
261
Pojištění životní.

1. Podstata a význam
. Čím složitějšími se stávají co den poměry sociální, tím úzkostlivěji pátráno po každičkém prostředku a po přerozmanitých cestách, které by jednotlivce a jeho rodinu v tomto kolotavém reji vedly ku zajištěnému živobytí. Každý nový vynález, každý pokrok v průmyslu, jimiž naše doba tak bohata jest, množí vlastně jen potřeby a vyžadují drahného času k tomu, nežli stanou se všichni lidé účastnými plodů jejich. Jak mocně zatlačil velkoprůmysl ponenáhlu řemeslo a maloprůmysl a jich blahobyt z části Pojištění životní.
již v dobách dřívějších, z části jak se snaží je potlačiti ještě více den co den, o tom lze se poučiti pouhým nahlédnutím do našich živnostenských poměrů. Nová odvětví výdělková, jež vzešla bez odporu z našeho průmyslového rozvoje sotva by zajistila všeobecný solidní blahobyt, byť tu i tam jednotlivci poskytla prostředků k živobytí. Podobné zjevy zříti možno i v jiných oborech. Tato prostá skutečnost přivádí nutnost požadavku, aby stala se náprava těchto křiklavých nepoměrů. Jest na bíledni, že hlavně rodiny jistých tříd pracovních nejcitelněji dotčeny jsou nynějšími chatrnými poměry výdělkovými, ba že existence mnohdy jich zcela jest ohrožena. Než i ten, kdo teprve založiti chce rodinu svou, hleděti musí, aby pojistil jí živobytí nejen na chvíli, nýbrž na celou budoucnost a uchránil jí před následky proměn nepříznivých. A právě instituce pojištěni životního jest prostředkem oním, který umožňuje velmi výhodným způsobem zachování a trvalé blaho rodiny.
2. Pojem
.
Pojištění životní má za účel pojistiti určité výhody pojištěnému nebo těm osobám, o které má být pojištěním postaráno, nebo — pro případ smrti pojštěného — dědicům jeho nebo jiným osobám zvlášť vytčeným a to za jediný poplatek nebo za poplatek pravidelně se opětující pro určité stupně věku a pro určité případy naskytující se za živobytí pojištěného. Délka života má zde jen potud význam, pokud upravuje výšku oněch poplatků a pokud závisí vznik splatnosti oněch výhod a jich obnos na vzniku určitých momentů životních. Pojištění životní různí se od ostatních odvětví pojištění potud, že vlastně při něm nejde o vyrovnání majetkových ztrát přivozených nehodami živelními, nýbrž o založení nároků na romnožení majetku pro určité případy, které nastupují v pravidelném průběhu života. Další rozdíl spočívá v tom, že se čistá prémie jeví býti výsledkem matematického výpočtu a protož bezpodmínečně jest pevně stanovena tak dlouho, dokud nezmění se základy výpočtu. Pojištění životní poskytuje ve všech svých formách pojištěnému bezstarostný pohled do budoucnosti a dodává mu onoho klidu duševního, kterého potřebí ku spokojenému požívání života a ku nerušenému bažení po největších statcích života. S druhé strany nemálo pobádá ku spoření ta okolnost, že za jistou oběť dostává se jistojistého zisku. Posléze sesiluje i úvěr pojištěného ta skutečnost, že on jest členem ústavu pro pojištění životní; přímo tím, že ústav sám poskytuje pojištěnému zálohy na jeho pojistku, nepřímo pak tím, že z pravidla pojištění opravňuje ku přesvědčení, že pojištěný jest dlužníkem svědomitým. Má-li pak věřitel pojištěného v rukou nějaký průkaz o pojištění znějící na obnos převyšující jeho pohledávku za pojištěným, jest aspoň před tím uchráněn, že nepřijde o tuto svoji pohledávku v případu úmrtí pojištěného.
3. Historický rozhled
.
Pojištění životní jest jedním z mladších druhů pojištění, jakkoli počátky jeho sáhají již do dob středověku. Zde jeví se býti právními instituty různých odstínů s tímtéž však společným účelem, aby se osobám poskytla ve stáří ochrana před nouzí (vdovství. výměnek, smlouva o podílu starešinském, koupě důchodů a peněz atd.). Z koupě důchodů a peněz vyvinula se smlouva o důchodu osobním, která se nyní ještě počítá ku pojištění na život v širším smyslu, pokud vůbec uzavírá se ve formě pojištění. Ze smlouvy o důchodu osobním povstaly pak t. zv. společnosti tontinové; tyto záležely v jednotě několika osob spojených k ujednání důchodu. Podíly Pojištění životní.
263
umírajících přirůstaly vždy osobám přeživším tak dlouho, až vymřela celá společnost těch, kteří do ní současně vstoupili. Vlastní pojem pojištění životního v nynějším slova smyslu počínal se však vytvářeti teprve tou dobou, kdy systematicky bádalo se, jak dlouho trvá život lidský. Tyto vědecké pokusy počaly v Anglii v 17. stol. (John Graunt 1665, 1693 Halley-ova tabulka [přehled] ze seznamů o úmrtí v městě Vratislavi.) Na základě takovýchto tabulek o úmrtnosti bylo lze sestrojiti dosti bezpečnou míru risika, které brala na se osoba, jež zavazovala se vzhledem k délce života lidského platiti jistý důchod nebo kapitál a s druhé strany hleděla zjistiti správný poměr pro plnění osoby pojištěné. R. 1705 založena byla v Anglii »Amicable society for the insurance of life« se sídlem v Londýně. V Německu založen byl první ústav pro pojištění na život v Hamburku (1806) a r. 1827 banka pro pojištění životní pro Německo v Gothě. — Tyto starší ústavy pracovaly úplně bez pomůcek moderní vědy o pojištění životním, jmenovitě mathematiky a statistiky. Když všeobecně téměř vešla v užívání t. zv. tabulka »17 anglických společností pro pojištění na život«, jakož i »německé tabulky o úmrtnosti« (sestavené ze zkušeností 23 společností pro pojištění životní a uveřejněné berlínským sborem pro vědu o pojištění životní), zjednána byla při správě těchto ústavů s použitím počtu pravděpodobnosti výhoda mathematické přesnosti.
4. Druhy pojištění životního
.
Pojištění na případ smrti jest nejpravidelnějším jednáním, které provozují ústavy pojišťující na život a jest také po stránce hospodářské nejdůležitějším. Zhusta naskytá se též pojištění života odnášející se k dvěma osobám t. j. pojištěný kapitál stává se splatným při smrti jedné osoby (ku př. manželé, sourozenci), pokud se týká, pojištění kapitálu závisí na žití dvou osob. Kromě těchto jednoduchých forem naskytá se »podmínečné«, »zkrácené« pojištění na život, dále pojištění na život s připojením jisté lhůty, čímž má býti vyhověno různým potřebám osob se pojišťujících. V Německu a v Rakousku zdomácnělo hlavně «pojištění důchodové« (rentové), při kterémž nabývá se prostřednictvím ústavu nároku na určitý roční příjem splatný určitým dnem. Pojištění životní provozují buďto společnosti vzájemné neb akciové, neb ústavy rázu smíšeného. Při vzájemných ústavech vyplácí se sice pojišťovací prémie dle pevných sazeb, avšak o výtěžek dělí se osoby pojištěné, kteréž musí po případě i ztrátu nésti. Při vzájemných společnostech připadá výtěžek akcionářům, avšak oni nésti musí též ztrátu.
5. Nejobvyklejší podmínky pojištění
:
Pojištěný platí prémii buď až do své smrti nebo jen tak dlouho, dokud nedosáhne určitého věku. Prémie tyto pak zůstávají buďto stejnými pro téhož pojištěného, pokud náleží ku společnosti, a pak závisí na stáří, ve kterém přistoupil ku společnosti, anebo zveličují se, pokud se týká, zmenšují se pro každého jednotlivce s přibývajícím stářím. Pravidelně žádá se v podmínkách těch, aby osoba, jejíž život má býti pojištěn, byla při dobrém zdraví, a aby povolání, zaměstnání a způsob života jejího nevydával ji zvláštnímu nebezpečí. Při tom stanoví se jisté meze stáří; tak ku př. nesmí být pojištěný mladší 15 let a starší 60 let. Výjimkou může býti ve zvláštních případech přihlíženo i k stáří jinému. Pojištění životní.
Při každém pojištění závisí dobrý výsledek předkem na dokonalém a správném poznání nebezpečí, které dle pravděpodobnosti hrozí pojišťovaným předmětům. Čím povrchněji a nejistěji dá se vyměřiti nebezpečí hrozící, tím rozmanitějšími a kolísavějšími jsou skutečné odchýlky od sestavených výpočtů pravděpodobnosti, a v stejné míře ohroženo jest přirozeně též trvání dotyčné pojišťovací společnosti. První podmínkou pro stabilní trvání kterékoli společnosti život pojišťující jsou tabulky úmrtnosti, kteréž musí být způsobem přísně vědeckým rozvrženy a sestaveny na základě důkladných a obsáhlých pozorování o míře úmrtnosti jistého počtu lidí Takto určeno jest v tabulkách těch pomocí počtu pravděpodobnosti průměrné trvání života lidského, a proto mohou pojišťovací společnosti zachovávati při každém pojištění na život určitou sazbu pro prémii pojištěné osoby, kterážto prémie jest v úplném souladu s výsledkem zmíněného počtu pravděpodobnosti. Různé tabulky úmrtnosti zbudovány jsou pak na rozdílných skutkových podmínkách. Tato tabulka sestavuje svůj průměrný výsledek z věku, kterého dosáhlo 100 000 osob, ona pozoruje stejné držíc se manipulace toliko 10 000 nebo 5000 životů; proto též převládá větší a menší úchylnost tabulek úmrtnosti, ježto úmyslně zvolena byla různá čísla sloužící za základ pozorování úmrtnosti. Tuto důležitou okolnost sluší míti zvláště na zřeteli. Neboť zcela jinaký poměr úmrtnosti se objeví, máli určitá společnost 1000 pojištěných životů, a máli jich 10 000 nebo ještě více. V první případnosti jest nebezpečí ztráty při úmrtí osob zpravidla poměrně daleko větší než v případu druhém, což s důstatek dokazuje zkušenost. Ústavy na vzájemnosti založené poskytují potud větších výhod, že se stává každý pojištěný pojištěním členem ústavu a podílníkem ve jmění jeho a že má jistý vliv na správu jmění toho jako ostatní členové. Zřízení akciových společností vyžaduje dostatečného akciového kapitálu, aby bylo tu náležité zajištění pro všechny možné případy. Při zřízení vzájemných společností musí však býti k pojištění přihlášen náležitý počet zdravých osob, aby případná úmrtí mezi členstvem bylo lze odbýti bez rozpaků a bez nebezpečí pro společnost. (Při gothské bance bylo v prvním roce jejího trvání pojištěno 1285 osob.)
6. Pojištěnci
.
Obyčejně pokládá se za to, že nemají náležitého zdraví, a, proto že pojistiti nelze: všech slabých a churavých osob, zvláště takových, které trpí nebo trpěly epilepsií nebo chorobou duševní, nebo stiženy jsou povážlivými vadami organickými, nebo podléhají značným nemocem, které snadno se vracejí. Podle povolání jsou jmenovitě vyloučeny: osoby zaměstnané v službách námořských a osoby vojenské jak ve vlastním slova smyslu (kombatanti) tak i úředníci vojenští, jakmile nastoupili skutečnou službu válečnou. Jakmile však pojištění bylo uzavřeno, podržuje platnost svou, ať se zdravotní stav pojištěné osoby později nepříznivě změnil nebo nikoliv. Vyjde-li však dříve nebo později na jevo, že udání bylo podvodně učiněno, jest zpravidla pojištění po právu neúčinným. Nároku na sumu pojišťovací pozbývá pojištěná osoba, přijde-li o život v souboji nebo usmrtí-li se sama nebo zemře-li následkem pokusu sebevražedného, nebo utracen-li život její rukama spravedlnosti, nebo ztratí-li život, nebo ztratí-li jej tím, že jej vydá v šanc spůsobem nevížícím společnost k zodpovědnosti. Některé ústavy život pojišťující vyplácejí však sumu pojišťovací ať zemřela pojištěná osoba způsobem přirozeným či nepřirozeným. Pojištění životní.
265
Zanikne-li pojištění proto, že přerušila se platiti prémie, poskytují některé ústavy odbytné dle výše zaplacených příspěvků. Zvykem jest u většiny ústavů život pojišťujících uveřejňovati co rok zprávu o činnosti v uplynulém roce a o závěrce účetní. Toto opatření jest nutným pro ústav, jehož zdar podmíněn jest hlavně důvěrou obecenstva.
7. Zákonodárství
.
Ústavy pojišťující život podléhají v Rakousku dozoru státnímu. Ku zajištění závazků těmito ústavy převzatých a ku ochraně zájmů osob pojištěných stanoveny zvláštní normy co do zřízení a státního vrchního dozoru nad správou ústavů pojišťovacích; tak jmenovitě nařízení ministerstva vnitra, spravedlnosti, obchodu a financí ze dne 18. srpna 1880 ř. z. ze dne 26. srpna 1880 kus XXXVIII. č. 110. Ku početí činnosti nezbytně vyhledává se při společnostech akciových akciový kapitál, při spolcích založených na vzájemnosti základní fond; na akciový kapitál musí býti vyplaceno při ryzích společnostech pro pojištění životní nejméně 100 000 zl. (§ 2. cit. nař.), při vzájemných ústavech nejméně 20 000 zl, a to hotově vylučujíc dlužní a zástavní úpisy, směnky atd. (§ 4. cit. nař.). Podíly prémiové určené pro příští závazky musí býti náležitě uloženy, při čemž musí co rok zálohy prémiové znalcem býti súčtovány dle zásad mathematických pro všecky platné smlouvy pojišťovací. Toto súčtování záloh prémiových musí se provésti zúplna, nepočítaje v ně provise (§ 25. 1. a—e cit. nař.). Pro sdělání účetní závěrky upotřebiti mají »ryzí ústavy pro pojištění životní« zvlášť předepsaných formulářů (§ 27.). Prameny práva odnášejícího se k povolování pojišťovacích společností jsou:
1. §§ 1—28 ř. z. ze dne 26. srpna 1880 č. 10, XXXVIII (regulativ asekurační).
2. Ustanovení čl. 249. obch. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 1. ř. z. z r. 1863.
3. Ustanovení zákona spolkového ze dne 26. listopadu 1852 č. 253 ř. z. (zvláště § 9).
4. Zákon ze dne 12. dubna 1873 č. 42 ř. z. ohledně připuštění cizozemských pojišťovacích společností v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených.
5. Vyhláška min. vnitra ze dne 14. února 1877 (ř. z. ze dne 22. února 1877 kus 5.) týkající se vzájemného připuštění všelikých pojišťovacích společností v Rakousku a Italii.
6. Zákon ze dne 27. června 1878 č. 36. ř. z., jímž se splnomocňuje ministerstvo království a zemí na říšské radě zastoupených, aby uzavřelo úmluvu s ministeriem zemí koruny uherské za účelem provedení předpisů
čl. XX. smlouvy celní a obchodní. V zákonu tom stanoví se oprávnění společností akciových a společností pojišťovacích, zákonitě zřízených v některé polovici říše, aby rozšiřovati mohly působnost svou na druhé území státní a zakládati tam pobočné závody.
7. Výnos min. vnitra ze dne 9. května 1880 č. 7080 týkající se
připuštění pobočného závodu uherské pojišťovací společnosti v zemích na říšské radě zastoupených.
8. Obchodní smlouva s Německem ze dne 23. května 1881 č. 64. ř. z. o přípustnosti německých společností akciových. Normy o státním dozoru nad činností společností pojišťovacích jsou právě chystány k reformě; Pojištění životní.
nedávno (1895) byla svolána anketa v min. vnitra pro sestavení dotyčných předpisů.
8. Právo občanské
.
1. Právní povaha smlouvy pojišťovací.
Smlouvě o pojištění životní přísluší mezi všelikými smlouvami pojišťovacími zcela mimořádné postavení. Kdežto při vzniku smluv o věcném pojišťování jest na straně pojištěného motivem k uzavření této smlouvy péče o nápravu případné škody, jest podkladem »smlouvy o pojištění života« i moment mravní. Zamýšlíť pojištěný dosíci smlouvou tou dostatečných prostředků k živobytí v případu úmrtí pro své pozůstalé nebo pro vlastní osobu svou, stal-li by se svého času neschopným k výdělku Podle nejstarší theorie (Reuscher, Schlink, Staudinger) byla smlouva o pojištění na život řaděna pod všeobecný pojem pojištění, někteří (Eichhorn, Walter, Mittermaier, Windscheid, Emanuel, Herrmann) pojímali ji jako t. zv. smlouvu; Endemann označuje ji jako »podmínečný slib jisté sumy«, Thöl, Labaud vidí v ní »zápůjčku«, novější učitelé nauky pojišťovací prohlašují ji za »smlouvu spořitelní«. Správno jest ovšem, že smlouva o pojištění životním není totožnou s »pojištěním škody«, a že právní poměry z ní plynoucí vyžadují upravení zvláštního. Pojištění životní záleží v nastřádání uspořených obnosů a v jejich vyplacení v určitém nebo neurčitém čase; proto má se smlouva o pojištění života přímo za smlouvu o pojištění úspor. Při uzavírání »smlouvy o pojištění života jest vždycky jisté risiko, jak na straně pojišťovatelově, tak i na straně pojištěného. Smlouva pojišťovací stává se hotovou (perfektní) tím okamžikem, kterým počíná pojištění (ručení pojišťovatele) [rozh. ze dne 7. prosince 1871 č. 12676, sb. »G1. U. « č. 4352]. Pojištění na život nemá za účel náhradu škody. Proto není též pravým pojištěním škody, nýbrž jest pojištěním vznikajícím ze slíbení určité sumy. Plnění, které slibuje pojišťovatel uzavřev smlouvu, záleží v podmínečném placení jisté peněžní sumy. Nelze proto domnívati se, že by pojišťovatel sám o sobě povinen byl po právu zakládati jistou zálohu prémiovou. Avšak společnosti pojišťovací jsou k tomu dle asekuračního regulativu z roku 1880 zavázaný.
2. Uzavření smlouvy:
Podkladem smlouvy pojišťovací jest deklarace, t. j. udání stáří pojištěného, jeho bydliště, stavu a zdraví. Každé zatajování, každé nepravé udání rozhodně působící v neprospěch závazku pojišťovací společnosti má po právu za následek zrušení pojištění. Při obchodu — jímž jest pojištění na život — nesluší dle čl. 278 obch. zák. lpěti na slovném znění, nýbrž vyšetřiti a zření sluší míti k vůli stran (rozh. ze dne 12. dubna 1876 č. 14350). Smlouva pojišťovací uzavřena jest, jakmile společnost pojišťovací přijme návrh pojištěného. Listina, kterou o tom pojišťovací společnost vydává, sluje pojistka. Tato listina může pak být upravena tím způsobem, že se v ní uvede podrobně jméno (stav atd.) oné osoby, které se má vyplatiti v ustanovený čas určitá suma, nebo v ní o tom ničeho obsaženo není; v tomto případu nabývá pojistka právní povahy papíru majiteli svědčícího (au porteur). Má-li býti již za živobytí pojištěného založeno neodvolatelné právo ve prospěch třetí osoby, používá se k tomu určitých druhů pojištění, ku př. pojištění na případ přežití nebo pojištění »dvou životů«, dle něhož musí býti vyplacena suma pojišťovací při smrti jedné z obou pojištěných osob. Tyto smlouvy uzavírají se za spolupůsobení několika Pojištění životní.
267
účastníků a nelze jich jednostranně změniti. Prohlásí-li jednatel pojišťující při návrhu pojišťovacím, že podpis nacionália »nijak není závazným«, a podepíše-li se přece takové »nacionále«, není ten, kdož nacionále podepsal, nijak po právu zavázán (rozh. ze dne 15. ledna 1889 č. 14664 č. 12555 Gl. U.).
3. Břímě průvodní:
Úkolem žalobcovým (t. j. společnosti) jest, aby prokázal, že došlo ku smlouvě sloužící za základ žalobě za podmínek, jak on tvrdí. Listině co přikládá se do obsahu jejího úplná víra a proto pokládá se za to, že pojištěný chtěl pojistiti onu sumu, která udána jest ve smlouvě. Platnost smlouvy bylo by lze bráti v odpor jen potud, pokud by se dovodilo, že při vyplňování rubrik stal se nějaký skutek smlouvě se příčící (rozh. nejvyš. soud. č. 8876, časop. »Jur. Bl.« č. 48 z r. 1893). Bylo prohlášeno, že nezáleží na tom, zda byly při podpisu smlouvy vyplněny všecky rubriky. Žalovaný by musil výslovně dokázati vyplnění smlouvě se příčící. Má-li se pojišťovací suma vyplatiti v případu sebevraždy pojištěného, o tom rozhodují předkem stanovy dotyčné společnosti pojišťovací. Tvrdí-li se, že jde o sebevraždu pojištěného, postihuje pojišťovací společnost břímě průvodní co do zmíněného tvrzení. Pojišťovací společnost žalovaná o vyplacení pojišťovací sumy musí dokázati, že nastal tento případ vylučující platnost smlouvy pojišťovací. Důkazu toho nemůže podati dobrozdání, které podali soudní lékaři následkem příkazu uděleného jim okresním hejtmanstvím ku provedení pitvy ve smyslu výnosu min. financí ze dne 5. srpna 1852 č. 172 ř. z. a nař. min. vnitra a spravedlnosti ze dne 8. června 1857 č. 73 ř. z. Nelze pokládati též sebevraždu za dokázanou dle soudního řádu pouhými okolnostmi, které konstatovali svědci vedení žalovaným (rozh. ze dne 3. dubna 1884 č. 2817, sb. »Gl. U.« č. 9978). Podle § 294 c. ř. s. prokazuje se deklarací od pojištěného vlastnoručně podepsanou, že projev v ní obsažený od něho pochází. Přijme-li společnost »deklaraci«, jest pojištěný ihned zavázán platiti prémie (rozh. ze dne 28. ledna 1885 č. 14739, sb. »Gl. U.« č. 10402).
4. Povinnosti pojištěného:
Hlavní závazky pojištěného jsou:
a) řádné placení »prémie«, t. j. úplaty za převzaté pojištění (§ 1288 o. o. z.);
b) včasné udání utrpěné škody (§ 1290 o. o. z.). Zanedbá-li se závazek tento, pozbývá se nároku na pojištěnou sumu. Zamlčí-li pojištěný nějakou důležitou okolnost, jest smlouva neplatna; platnou zůstává smlouva, zamlčel-li by pojištěný tu okolnost, že byl před uzavřením smlouvy lékařsky ošetřován (rozh. ze dne 4. ledna 1883 č. 14984). Pojištěný jest zavázán při uzavírání smlouvy udati pravdivé skutečnosti. Zodpovídal-li pojištěný jednotlivé otázky nesprávně nebo neúplně, dopustil-li se též lži a bezděčného zamlčení, není pojišťovací společnost povinna zaplatiti úplný obnos pojišťovací (rozh. ze dne 18. července 1889 č. 7960 č. 12838, sb. »Gl. U.«). Všeobecně pojat jest v podmínky všech téměř pojišťovacích společností závazek pojištěného ku zaplacení kolku na kvitanci. Není-li však závazek tento výslovně stanoven, musí pojišťovací společnost sama ze svého tyto kolky zaplatiti (rozh. nejvýš. soudu ze dne 8. října 1890 č. 9768). Zpravidla bývá umluveno, že pojistka jest neplatnou v tom případu, když by pojištěný v návrhu pojišťovacím udal něco nepravého nebo úskočného. Pojištění životní.
Z materielního obsahu a z ducha takovéhoto ustanovení smluveného dlužno logicky a právnicky dovozovati, že se chce pojišťovací ústav chrániti proti každé škodě, která by mu mohla vzejíti z podobného zlomyslného pokusu pojištěné osoby. Ztráta nároku na sumu pojištěnou nemůže však nastati tehdy, když pojištěný podávaje vysvětlivky na otázky obsažené ve zvláštním archu učinil nepravé udání následkem omylu. Lzeť o podvodu jen tehdy mluviti, když pojištěný nepravé udání učiní, věda o tom, že toto udání jest nepravé. Učiní-li však pojištěný nějaké nepravé udání v poctivém přesvědčení (bona fide), nemůže proto nikterak pozbýti nároku na sumu pojišťovací (rozh. ze dne 28. března 1878 č. 1761). Stanoví-li se ve smlouvě pojišťovací, že zaniká pojištění, jakmile pojištěný nezaplatí »nejdéle do 30 dnů po lhůtě splatnosti v pojistce stanovené,« nemůže sumy pojišťovací nabýti právní nástupce pojištěného, neplatilo-li se pojistné pravidelně, třebas by zaplacení později, však nikoli ve lhůtě ustanovené, nabídnuto bylo. Zemře-li pojištěný, nezaplativ prémie, trvá smlouva po právu dále jen tehdy, nastoupí-li smrť ve lhůtě ku placení stanovené, a zaplatí-li jeho právní nástupci prémii před uplynutím této lhůty (rozh. ze dne 20. března 1889 č. 2641, sb. »Gl. U.« č. 12637).
Společnostem pojišťovacím jest dovoleno stanoviti v jich podmínkách pojišťovacích jistou lhůtu, v níž musí býti ku platnosti přiveden nárok na splatné sumy pojišťovací. Podepíše-li pojištěný deklaraci, a stanovena-li v pojišťovacích podmínkách preklusivní lhůta pro provedení nároků, pozbude práva na pojišťovací sumu, nepřivede-li svého nároku ku platnosti ve lhůtě stanovené. Pojištěný výslovně prohlašuje totiž v deklaraci jím podepsané, jejíž přijetí stvrzuje se pojistkou řádně vyhotovenou, že zná podmínky pojištění a že se jim podvoluje. Ani § 1502 o. o. z. aniž jinaká ustanovení nebrání stranám smluviti určitou lhůtu preklusivní ku provedení nároků vzcházejících z nějakého poměru právního. Takovouto úmluvu nelze tím spíše vyloučiti, jelikož účel její je ten, aby se nejistota všeliká odstranila, a jelikož úmluva tato nezakládá se na jednostranném zájmu podniku pojišťovacího. Kromě toho jest toto upravení záležitostí všeobecnými podmínkami ústavů pojišťovacích výslovně stanoveno za povinnost v § 10 č. 8 min. nař. ze dne 18. srpna 1880 č. 110 ř. z. (Rozh. ze dne 30. března 1889 č. 2926, č. 12638 sb. »Gl. U.«).
5. Práva osob, v jichž prospěch pojištění se stalo.
Pojistka o pojištění života nesmí býti pojata v pozůstalost zemřelého; exekuce na pojistku tuto nemůže věřitel dědictví vésti (rozhod, ze dne 10. března 1886 sb. »Gl. U.« 10966). Neboť nelze nikdy pokládati za pozůstalostní jmění zemřelého kapitál z pojištění životního, o němž vystavena jest pojistka svědčící doručiteli; vždyť pojištěný za živobytí svého nemohl vznésti nijakých nároků na tento kapitál, který stává se splatným teprve po jeho smrti. Pojišťovací společnost jest netoliko oprávněna, nýbrž i zavázána vyplatiti tomu, kdo se pojistkou vykáže, splatnou sumu, a to tím spíše, jelikož pojištěnému za jeho živobytí nelze odepírati práva nakládati pojistkou dle libovůle, a majitel pojistky musí býti pokládán za vlastníka (§ 1393 o. o. z.) [rozh. ze dne 11. března 1894 č. 2876 sb. »Gl. U.« č. 9930., rozhod, ze dne 7. listopadu 1883 č. 13026 sb. »Gl. U.« č. 9646, rozh. ze dne 4. dubna 1882 č. 2513 sb. »Gl. U.« č. 8946, rozh. ze dne 10. ledna 1879 č. 12277 sb. »Gl. U.« č. 7282]. Majitel pojistky znějící na doručitele jest bez dalšího důkazu nějakého právního titulu Pojištění životní.
269
oprávněn ku dobývání sumy pojišťovací (rozh. ze dne 12. dubna 1883 č. 1953 sb. »G1. U.« č. 9387). Jakmile uzavřena jest smlouva pojišťovací, má pojištěný právo určiti osobu, která z toho má míti prospěch, a může vlastnictví pojistky přenésti na jiné osoby. Je-li pak ve smlouvě pojišťovací »dědic« určen za pojištěného, musí býti pojišťovací suma vyplacena dědicům. Suma tato stává se vlastnictvím dědiců a konkursní podstata zemřelého pojištěného má tu pak právo žádati náhradu nákladu, který učinila zástavnímu věřiteli za účelem vyplacení pojistky (rozh. ze dne 20. září 1877 č. 7590, č. 35). Pojistka, která svědčí majiteli, a která nebyla v držení dědice, věřitele, nýbrž v držení zemřelého, musí býti vztažena dle § 97 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 do pozůstalosti. Neboť pozůstalost zemřelého tvoří souhrn majetkoprávních poměrů, jichž středem byl zemřelý, a kteréž nezanikají jeho smrtí (§§ 531, 1448 o. o. z.). Do takovýchto majetkoprávních poměrů sluší však na každý způsob započísti pojistku na pojištění života znějící na doručitele, která byla v době smrti v jeho držení. Byla-li pojistka v době smrti pojištěného ještě v pozůstalosti, sluší pojistku tuto, pokud se týká, nárok jí dosvědčovaný pokládati za část pozůstalosti a pojmouti ji do inventáře. Jinak by tu musil býti zvláštní akt, jímž pojištěný učinil za živa zvláštní opatření o pojistce. Jen ze zákonného práva dědického lze odvozovati právo dědiců uvázati se v držení pojistky a s ní volně naložiti (rozhod. ze dne 10. července 1889 č. 7968, sb. »Gl. U.« č. 12824). Právo dědiců pojištěného ku kapitálu pojištěnému pro jeho »právoplatné dědice« spočívá nikoli na právu dědickém skutečných dědiců zůstavitelových, nýbrž na smlouvě uzavřené s ústavem pojišťovacím (rozh. ze dne 31. října 1880 č. 11524 »Centralbl.« č. 304 z r. 1880). Držitel pojistky, která zní na »proukazatele«, musí býti sám o sobě pokládán za vlastníka jejího (§ 1393 o. o. z.). Pojišťovací společnost jest v tomto případu zavázána, vyplatiti doručiteli pojistky splatnou sumu. Ke kapitálu tomuto nelze za života pojištěného nabýti nijakých nároků, kapitál ten stává se teprve úmrtím jeho splatným (rozh. ze dne 10. března 1886 č. 2555). Pojistky znějící na dědice značí, že dědicům dostává se pojišťovacích obnosů z titulu »smlouvy pojišťovací«. Jelikož mimo to zde právní nárok nevzchází z titulu práva dědického, netvoří sumy na tuto pojistku poukázané předmět projednání pozůstalostního. Proto nesluší jich (těchto sum) započítati též do pozůstalostního inventáře, poněvadž zůstavitele ve smyslu § 97 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 není možno pokládati za držitele sumy pojišťovací (rozh. ze dne 11. března 1884 č. 2876).
6. Práva zástavních věřitelů:
Zastavení pojistky na pojištění životní se pojišťovateli dovoluje (rozh. ze dne 14. října 1879 č. 11304, sb. »Gl. U.« č. 8678). Pojištěnému, který svůj život pojistil u nějakého pojišťovacího ústavu ve prospěch svých dědiců, přísluší po dobu jeho života bez nejmenší pochybnosti disposiční právo nad pojistkou (§§ 353 a 354 o. o. z.). Odevzdáním listu schovacího zřizuje se právo zástavní (§§ 447, 448, 451 a 452 o. o. z). Práva jeho dědiců a osob, v jichž prospěch stalo se pojištění, nejsou zastavením poškozena, jelikož všecky tyto osoby za života pojištěného nenabyly ještě nijakých práv ku pojištěné sumě (rozh. ze dne 14. října 1879 č. 11304). Pojistí-li kdo život svůj u nějaké společnosti ve prospěch svých dědiců, má po čas života svého právo disposiční nad pojistkou a nad právy vyplývajícími z toho po jeho smrti třetím osobám. Pojistka a právo volného nakládání pojistkou přísluší mu jakožto »vlastníku« (§§ 353 a 354 o. o. z.). Proto může vždy se jí vzdáti, může ji též zastaviti. Zastaví-li ji pak komusi pro zápůjčku, zřizuje tomuto pro jeho pohledávku zástavní právo tím, že odevzdá list zástavní nebo schovací věřiteli (§§ 447 v. z. o., § 448">448, 451 a 452 o. o. z.). Vykonávať při zastavení pojistky toliko své disposiční právo. Zastavení nezavazuje věřitele zástavní ku placení prémií (rozh. ze dne 1. října 1868 č. 6666, sb. »Gl. U.« č. 3130). Žádá-li zástavní věřitel o zájem a exekuční odevzdání obnosu přiměřeného jeho pohledávce ze spořitelní knížky uložené u soudu (v kteréžto knížce obsažena jest splatná suma pojišťovací), nelze žádosti této vyhověti, poněvadž peníze uloženy byly se strany společnosti pojišťovací nikoli do pozůstalosti pojištěného, nýbrž pro dědice, znělo-li ovšem pojištění na dědice. Soud exekuční není též oprávněn rozhodovati o tom, v jakém pořadudědicové mají vstupovati v závazky zůstavitelovy. Případné pojetí sumy pojišťovací do inventáře pozůstalostního s »poznámkou spornosti« má jen význam formálneho opatření, které za účelem projednání pozůstalosti předsevzato bylo (§§ 104 a 97 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854 č. 208 ř. z., dv. dek. ze dne 29. května 1845 č. 889 sb. z. s., rozh. ze dne 16. května 1889 č. 5733). Proto nelze pohledávku za pojišťovací společností na pojistce se zakládající pokládati za část jmění pozůstalostního, poněvadž dle §531 o. o. z. toliko soubor práv a závazků, jichž středem zemřelý byl, a které se nezakládaly jedině v osobních poměrech, tvoří jeho pozůstalost. Není-li však pojistka částí pozůstalosti, nemohou věřitelé pozůstalostní dosíci pro svoji pohledávku soudcovského práva zástavního ku pojistce (§ 450 o. o. z., rozh. ze dne 31. srpna 1875 č. 7549).
7. Zvláštní případy zrušení smlouvy pojišťovací. Pojišťovací společnost jest povinna zrušiti smlouvu pojišťovací, podaří-li se pojištěnému dokázati, že projev vůle jeho v deklaraci vyjádřený proto neshoduje se s jeho pravou vůlí, že byl jednatelem společnosti pojišťovací v omyl uveden ve příčině převzatého vzájemného závazku označeného jako věc hlavní, t. j. že byl uveden v omyl co do výše prémie, kterou platiti má dle sazeb pojišťovací společnosti; při tom nebéře se ohled na to, zdali deklarace od společnosti přijata byla vydáním pojistky, a zdali již pojištěný nějakou prémii zaplatil. V tomto případu nemůže dle § 871 o. o. z. vzejiti pro osobu v omyl uvedenou závazek nějaký k dodržení smlouvy formálně právoplatné uzavřené (rozh. ze dne 28. ledna 1885 č. 14739, sb. »Gl. U.« č. 10402. Stavění pojištění životního po dobu války nenastupuje povoláním pojištěného, byla-li prohlášena jen mobilisace a nikoli válka (rozh. ze dne 27. dubna 1882 č. 3178, sb. »Gl. U.« č. 8967). Zatajení nějaké nemoci životu nijak nebezpečné netvoří důvodu neplatnosti pojištění života (rozh. ze dne 15. ledna 1868 č. 10836, sb. »Gl. U.« č. 2972). Tím méně tvořiti může též bezděčné udání nepravého stáří důvod neplatnosti pojištění na život (rozh. ze dne 28. března 1878 č. 1761, sb. »Gl. U.« č. 6889).

Citace:

VESELÝ, František Xaver. Pojištění životní. Všeobecný slovník právní. Díl třetí. Padělání peněz - pych vodní. Příruční sborník práva soukromého i veřejného zemí na radě říšské zastoupených se zvláštním zřetelem na nejnovější zákonodárství a poměry právní zemí Koruny české. Praha: Nákladem vlastním, 1898, svazek/ročník 3, s. 277-286.