NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 10146.

Živnostenské právo. — Řízení správní: Odvolání podané jménem živn. společenstva během odvolací lhůty pouze předsedou a jednatelem společenstva bez usnesení valné hromady nebo výboru společenstva, jest nepřípustné, třebas se příslušné usnesení hromady nebo výboru stalo později, avšak až po uplynutí rekursní lhůty.
(Nález ze dne 15. listopadu 1932 č. 10732.)
Věc: Obchodní grémium v P. proti zemskému úřadu v Brně o přípustnost odvolání.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 4. července 1929 udělil okresní úřad v P. Josefu D. ve St. na základě § 13 a) odst. 6 živn. ř. dispens od předložení průkazu způsobilosti předepsaného v § 13 živn. ř. za účelem přechodu k živnosti obchodu se smíšeným zbožím. Výměr tento byl doručen obchodnímu grémiu v P. dne 10. července 1929, jež podalo odvolání, podepsané předsedou a jednatelem dne 19. července 1929. K výzvě, aby byl připojen výtah z protokolu o schůzi gremiálního výboru po případě hromady gremiální, ve které bylo usneseno, že jest podati odvolání proti udělení dispense (§ 116 c) odst. 2 živn. ř.), předložilo grémium zápis o schůzi výboru z 21. srpna 1929, v níž bylo vzato na vědomí, že předsednictvo obchodního grémia podalo odvolání proti udělení dispense Josefu D.
Rozhodnutím z 20. listopadu 1929 zamítl okresní úřad v P. ve smyslu § 78 vl. nař. č. 8/28 včas podané odvolání obchodního grémia jako nepřípustné, poněvadž odvolání nebylo podáno gremiálním výborem, po případě gremiální hromadou, jak to § 116 c) živn. ř. předpisuje, nýbrž předsedou a jednatelem obchodního grémia, kteří nejsou oprávněni pro obchodní grémium podávati odvolání. Odvolání bylo totiž podáno 19. července 1929 a schůze výboru obchodního grémia, na které bylo usneseno podati proti výměru odvolání, konala se teprve 21. srpna 1929.
Nař. rozhodnutím vyslovil zemský úřad v Brně, že neshledává důvodu, aby na dozorčí stížnost do uvedeného rozhodnutí okresního úřadu podanou něco zařídil, neboť tento výměr, proti němuž stížnost čelí, jest úplně ve shodě se zákonem. K vývodům stížnosti bylo podotknuto, že §em 19 odst. 3 vl nař. o správním řízení nebyl v nejmenším dotčen příslušný předpis § 116 c) živn. ř. o předkládání opisů protokolů k odvoláním podaným společenstvy. Před účinností cit. vl. nař. totiž zamítl živn. úřad ihned každé odvolání společenstvem podané, pokud nebylo doloženo výtahem z protokolu o schůzi, která se na podání odvolání usnesla. Cit. §em 19 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 bylo úřadu nařízeno, aby pro pouhou formální vadu žádné odvolání nezamítal ihned, nýbrž aby zařídil z úřední moci její odstranění. Použijeme-li tohoto předpisu v tomto případě, znamená to, že úřad jest povinen vyžádati si od společenstva výtah z protokolu o příslušné společenstevní schůzi, která se ovšem musela konati ve lhůtě odvolací a která se právě na podání odvolání usnesla. Formalitou, jejíž doplnění z moci úřední nařizuje cit. § 19, jest tedy pouze ta okolnost, že společenstvo opomenulo z jakéhokoliv důvodu přiložiti ke svému odvolání opis protokolu příslušné schůze, která se však skutečně musila konati, neboť usnesení o odvolání není pouhou formalitou, jak se grémium domnívá, kteroužto formalitu by byl úřad povinen odstraniti, nýbrž je to požadavek materielní, základní, ježto bez takového usnesení příslušného společenstevního orgánu není žádného odvolání. Podání, podepsané pouze starostou a případně jednatelem, jemuž nepředcházela živn. řádem požadovaná schůze hromady nebo výboru gremiálního, není vůbec odvoláním, leč že by bylo dodatečně konvalidováno usnesením jmenovaných orgánů, konaných během odvolací lhůty.
O stížnosti uvážil nss toto:
Žal. úřad vychází z právního názoru, že podání, podepsané pouze starostou a jednatelem, jemuž nepředcházela živn. řádem požadovaná schůze hromady nebo výboru gremiálního, není vůbec odvoláním grémia, čili že takové podání lze jen tehdy kvalifikovati jako odvolání grémia, stalo-li se na podkladě usnesení hromady nebo výboru; toto usnesení musí se však státi buďto před podáním odvolání nebo nejpozději před uplynutím rekursní lhůty a tvoří materielní předpoklad pro založení legitimace k podání odvolání. Od toho dlužno podle názoru úřadu rozlišovati formální požadavek průkazu, že k takovému usnesení došlo, a jen odstranění takového nedostatku má § 19 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 na mysli. Ježto pak zde během odvolací lhůty nebyl splněn onen materielní předpoklad, bylo podané odvolání dle § 78 cit. nař. jako nepřípustné odmítnouti.
Stížnost naproti tomu vykládá si § 116 c) živn. ř. tak, že jím není stanoven žádný materielní předpoklad, nýbrž že jde o pouhé ustanovení pořádkové, jehož překročení lze i dodatečným usnesením, a to i po uplynutí odvolací lhůty napraviti.
Stížnosti nelze dáti za pravdu.
§ 116 c) živn. ř. stanoví v odst. 1, že právo k podání odvolání přísluší představenstvu společenstva [§ 119 d) ], pokud není ustanovením stanov vyhraženo valnému shromáždění, aby se toto usnášelo o podání rekursu v jednotlivém případě. Ustanovení toto má nepochybně obsah materielní, neboť přiznává toliko představenstvu, resp. valnému shromáždění legitimaci k podání odvolání s tím účinkem, že rekurs podaný jiným orgánem společenstva, byť i jménem společenstva, není již rekursem, jenž by po zákonu mohl býti předmětem instančního rozhodování (srov. Boh. A 1145/22 a 6872/27). Dojde-li úřadu rekurs společenstva, jest jeho povinností, aby zkoumal, pochází-li skutečně od společenstva jako takového, to jest byl-li podán představenstvem nebo valným shromážděním, poněvadž jen toto jest podle jasného znění zákona k podání rekursu legitimováno. Ježto pak jen odvolání podané legitimovaným orgánem v odvolací lhůtě může tvořiti předmět instančního rozhodování, plyne z toho důsledně, že již během této lhůty musejí býti splněny předpoklady platného odvolání společenstva, totiž že se představenstvo nebo valná hromada na podání rekursu usnesla. Usneslo-li se představenstvo nebo valné shromážděni teprve po uplynutí odvolací lhůty na podání rekursu, nemůže pak toto usnesení sanovati řečený nedostatek. Ježto pak, jak právě dovoženo, jde o materielní předpoklad, nemá v tomto směru ustanovení § 19 odst. 3 vl. nař. č. 8/28 vůbec místa, neboť předpis ten má na mysli toliko odstranění formálních nedostatků.
Poněvadž pak odvolání podané osobou neb orgánem, který k podání jeho není legitimován, jest nepřípustné, nelze shledati nař. rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno odmítnutí odvolání, podepsaného toliko předsedou a jednatelem grémia, tedy vyhovujícího předpisu § 116 c) živn. ř. podle § 78 cit. vl. nař. nezákonným a bylo stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 10146. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 574-576.