— 333 —
V řízení upomínacím může žalobce, který se cítí býti stiženým přísudkem soudních nákladů, vznésti rekurs. Lhůta rekursní obnáší 14 dnů.
Žalobce A., kterému se zdály útraty v platebním rozkaze, v řízení upomínacím vydaném, přisouzené příliš nízkými, podal 13tý den do výroku toho rekurs.
Soud rekursní tuto stížnost jako opožděnou odmítnul.
Důvody:
Žalobce stěžuje si do platebního rozkazu, k jeho upomínací žalobě vydaného, jen potud, pokud mu přisouzeno bylo na soudních nákladech 5 K 50 h, a nikoliv, jak žádal, 7 K 50 h.
V tomto výroku o útratách leží částečné odepření žádosti o vydání platebního příkazu.
Dle §. 5. zákona ze dne 27. dubna 1873, č. 67 ř. z., který ustanovením čl. XXVIII. úvoz. zák. k civ. řádu s. změny nedoznal, jest proti odepření vydání platebního rozkazu přípustným rekurs ve lhůtě osmidenní. Jest to výjimkou z pravidla §. 521. c. s. ř.
Žalobce, jemuž byl platební rozkaz doručen dne 19. čce. 1913, podal však do něho stížnost teprve 13. dne po doručení, to jest 1. srpna 1913. Jest tudíž stížnost tato opožděna a byla proto dle §. 526. odst. 2. c. s. ř. odvržena.
K revisnímu rekursu A-ově třetí stolice usnesení rekursního soudu zrušila a nařídila mu, by vyřídil rekurs, který za včasně podaný pokládati jest, ve věci samé. Stalo se z těchto
důvodů:
Nelze přisvědčiti názoru soudu rekursního, že dle udáni nízký přísudek útrat do platebního rozkazu pojatý znamená částečné odepření vydati platební rozkaz a že proto měl žalobce vedle předpisu §. 5. zák. ze dne 27. dubna 1873, č. 167 ř. z. vznésti do výroku o soudních nákladech rekurs ve lhůtě osmi dnů.
V daném případě byl platební příkaz, jak bylo žádáno, vskutku vydán, návrh do přisouzení nákladů došel povšimnutí a byl vyřízen. Nebylo tedy příčiny ku vznesení stížnosti dle cit. §. 5. z důvodu, že bylo jeho vydání odepřeno. — 334 —
§ 55. c. s. ř. dopouští, aby výroku o nákladech soudních bylo odporováno samostatně a odloučeně od rozhodnutí ve věci hlavní, a to opravným prostředkem zvláštním (rekursem). Dle toho sluší též za to pokládati, že přípustným jest též rekurs žalobce v řízení upomínacím pro nízký přísudek útrat (§ 514. c. s. ř.), při čemž pak lhůta rekursní za nedostatku zvláštního odchylného předpisu, kterým se kratší lhůta stanoví, dle §. 521. c. s. ř. 14 dnů obnáší.
Poněvadž pak stěžovatel vznesl rekurs v této 14denní lhůtě, tedy včasně, neměl týž pro domnělou opožděnost býti odvržen, odmítnutí toto jeví se býti zákonně neodůvodněným, pročež muselo býti revisijnímu rekursu vyhověno, a jak shora uvedeno, uznáno.1)
(Rozhodnutí nejvyššího soudního dvoru ze dne 16. září 1913, 920/13 č. j. R II 920/13.) Flieder.

1. Pozn. zašil. V stejném smyslu nález uvěř. ve sbírce G. U. W. pod č. 9938 Jinak rozhodnul nejvyšší soud, kde jednalo se o rekurs žalovaného do přísudku o nákladech procesních. Vyslovil totiž, že dlužník má vznésti jediné odpor a ne rekurs. (Viz přílohu Věstníka pod č. 986.) Proti tomu názoru brojí komentář Neumannův na str. 353.*