Č. 3967.

Pensijní pojištění: Osoba, zjednaná zaměstnavatelem ke konání pravidelných služeb, není z pojistné povinnosti pensijní vyloučena již proto, že je v příbuzenském poměru k zaměstnavateli a že požívá pense jako bývalý důstojník.
(Nález ze dne 1. října 1924 č. 16565).
Věc: Inž. Evžen F. v Č. proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyřklo min. soc. péče v pořadí instancí, že Quido St. ve svém zaměstnání u st-le podléhá ve smyslu § 1 zák. z 5. února 1920 č. 89 Sb. pojistné povinnosti pensijní.
O stížnosti podané proti tomuto rozhodnutí uvážil nss toto:
Žal. úřad vychází ze zjištění, že Quido St. je u st-le pověřen dohledem nad lomy, polním hospodářstvím, nákladními auty a koňmi tím způsobem, zda nařízené práce přesně a správně byly vykonány a že za tyto výkony bére měsíční plat 628 K. Vyslovuje pak nař. rozhodnutí, že zaměstnání to nutno považovati za služební poměr ve smyslu § 1. cit. zák., třeba by poměr ten byl kdykoli odvolatelný a mezi st-lem a St. byl příbuzenský poměr, a že skutečnost, že St. jako důstojník ve výslužbě bére pensi, pensijní povinnost pojistnou nevylučuje.
Stížnost vytýká, že žal. úřad neprávem poměr mezi st-lem a St-em hodnotil jako poměr služební ve smyslu § 1 pens. zák. a to prý proto, že St. nebéře pravidelný měsíční plat, poněvadž poměr ten je kdykoli odvolatelný, jde o poměr příbuzenský a St. jako plukovník má svoji pensi.
Ohledně platu musí nss vycházeti ze zjištění, že St. plat měsíční bral, a je námitka již proto bezpodstatná. Skutečnost, že je poměr ten kdykoli odvolatelný, že St. je švakrem st-le a podplukovníkem ve výslužbě, je pak pro právní posouzení věci irelevantní. Neboť pro otázku, je—li osoba nějaká v poměru služebním ve smyslu § 1 zák. pensijního, je rozhodným, byla-li zjednána k vykonání služeb a nikoli jen k vykonání určitého díla a stala se tak zaměstnancem svého zaměstnavatele. Dřívější zaměstnání její, příbuzenský poměr k zaměstnavateli a smluvenali určitá lhůta výpovědní, je irrelevantní. Bylo-li zjištěno, že St. za plat u st-le vykonává určité služby, pak právem žal. úřad poměr mezi ním a st-lem jako služební poměr ve smyslu § 1 pens. zák. hodnotil a jsou výtky stížnosti v tom směru bezdůvodný.
Otázka, zda činnost St. je činností, jež pojistnou povinnost zakládá, je mimo spor, sporno je jen, jde-li o služební poměr a v tom směru nelze stížnosti dáti za pravdu.
Jako další nezákonnost vytýká stížnost, že neprávem považuje žal. úřad St. za osobu z pojistné povinnosti dle § 2 zák. pens. vyňatou. Stížnost míní, že mělo být použito § 2 č. 7 cit. zák. a to analogicky. § 2 stanoví výjimky ze všeobecné zásady § 1, a nelze již proto použíti žádného z jeho ustanovení analogicky. Ale je zcela zřejmo, že zákonodárce nechtěl osoby, které požívají již jakýchkoli zaopatřovacích požitků z pensijní povinnosti vyňati, uváží-li se, že zák. ze 16, prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907 i cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. osoby takové za určitých podmínek z pensijní povinnosti vyjímaly (§ 2 č. 2 obou norem), nový zákon však ustanovení ta zrušil a jen osoby požívající invalidního důchodu dle zák. pensijního z povinnosti té vyňal. Je tedy i tato námitka bezdůvodnou.
Bylo proto stížnost zamítnouti.

Citace:

č. 3967. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 496-497.