NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

č. 3804.

Závodní výbory:* Zastaví-li závod činnost na dobu delší jednoho měsíce, jest dle § 22, lit. b) zák. o závodních výborech po opětném zahájení výroby v něm také tehdy zvoliti ihned nový závodní výbor, když zatím závod přešel na jiného majitele.
(Nález ze dne 24. června 1924 č. 6866).
Věc: Firma Ocelářský průmysl, akc. společnost v M., proti rozhodčí komisi dle zákona o závodních výborech pro politický okres M. o volbu závodního výboru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: Důvěrníci dělnictva zaměstnaného v závodě st-lky oznámili rozhodčí komisi v M., že správa závodu z důvodu, že závod zatím přešel v držení jiné firmy, odpírá tomu, aby ihned po opětném zahájení výroby v závodě zvolen byl nový závodní výbor, a žádali, aby bylo rozhodnuto, že není správné stanovisko správy závodu, a že závodní výbor má býti zvolen ihned.
Rozhodčí komise nálezem z 18. července 1923 uznala, že zaměstnanci závodu mají právo přikročiti k volbě závodního výboru ihned po zahájení výroby a odůvodnila rozhodnutí své takto:- - -
O stížnosti akciové společnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Dle § 25, posl. věty zák. o závodních výborech má se, když závodní výbor byl zrušen zastavením činnosti závodu na dobu další jednoho měsíce, zvoliti ihned závodní výbor nový, jakmile se výroba zase obnoví.
Mezi žal. úřadem a st-lkou jest spor o to, zda i tehdy zvoliti jest »ihned« nový závodní výbor, když závod po zastavení výroby v něm, ale před opětným zahájením jejím, přešel do vlastnictví subjektu jiného. Dle náhledu úřadu nemá uvedená okolnost sama o sobě pro aplikaci poslední věty § 25 zák. o záv. výborech žádného významu, kdežto stížnost se domnívá, že okolnost ta má za následek, že přípustnost nové volby nelze pak posuzovati dle této věty, nýbrž výhradně dle § 1 zák. o záv. výborech, jenž ustanovuje, že záv. výbor se zřídí, trvá-li závod aspoň půl roku od zahájení výroby.
Stížnost souhlasí s úřadem v tom, že předpis § 25 cit. zák. vztahuje se jen na závody, jež existují již aspoň půl roku od zahájení výroby, a v nichž už závodní výbor dle § 1 cit. zák. zřízen byl, ale namítá, že v tomto případě nebyly předpoklady ty splněny, ježto starý závod přeměnou společnosti s ručením omezeným ve společnost akciovou zanikl, a závod st-lky jest závodem novým, jenž v době rozhodnutí neexistoval ještě půl roku od zahájení výroby, a v němž dosud závodní výbor zřízen nebyl. Jde tedy v podstatě o to, zda závod st-lčin počal existovati teprve tím okamžikem, kdy st-lka sama jako akciová společnost vstoupila v život, či zda existoval již dříve.
Stížnost přiznává určitému závodu trvání jen potud, pokud v něm určitý subjekt hospodaří. Přejde-li závod sukcesí na subjekt jiný, počíná závod dle názoru stížnosti úplně jinou existenci jako závod zcela nový, odlišný od závodu dřívějšího, a nutno naň pohlížeti tak, jako by byl vznikl teprve v době, kdy přešel do vlastnictví subjektu jiného.
Náhled ten nemohl soud sdíleti. Zákon mluvě o závodu, nemíní tím hospodařící subjekt, nýbrž užívá výrazu toho ve smyslu objektivním k označení jednotlivých hospodářsko-technických celků organisovaných podle určitého plánu k určité hospodářské činnosti, jako jsou jednotlivé továrny, hospodářské dvory a pod. Změní-li se nebo zanikne-li subjekt na tomto celku hospodařící, nezaniká ještě nutně závod sám, nýbrž může existovati dále, stane-li se majitelem jeho podnikatel jiný. Proto, přejde-li továrna, v níž jest závodní výbor, singulární nebo universální sukcesí na jiného podnikatele, nezrušuje se tím závodní výbor, nýbrž může pokračovati ve své činnosti i za nového majitele závodu. Na věci nic nemění okolnost, že v daném případě spadá změna v držbě závodu právě do doby, kdy v něm výroba byla zastavena, neboť, jak svrchu uvedeno, záleží jediné na tom, zda po zahájení výroby jest zde objektivně týž závod, týž hospodářsko-technický celek, který zde byl před zastavením výroby. Je-li tomu tak, pak netřeba vyčkávati, aby po zahájení výroby byl závod aspoň půl roku v držení nového majitele, by v něm závodní výbor zvolen býti mohl, nýbrž naopak zvoliti jest závodní výbor »ihned«.
Tato právní situace závisí arci na předpokladu, že se závodem nestaly se při přechodu na subjekt jiný takové změny rázu objektivního, jež by přetvořily podstatu závodu tak, že by se nedalo pak již mluviti o jeho totožnosti se závodem dřívějším. Tak by tomu bylo ku příkladu, kdyby dřívější mlýn přeměněn byl na prádelnu a pod. Úřad výslovně konstatuje, nejen že takové změny se nestaly, nýbrž naopak, že výroba v témž rozsahu a týmž způsobem, jako dříve, provozuje se i za nové majitelky. Stížnost ovšem spatřuje podstatnou změnu již v tom, že dřívější majitelka závodu po zastavení výroby dělnictvo propustila a nová majitelka teprve nově zase dělnictvo do práce přijala, leč okolnost tato nepadá na váhu. Je to patrno již z § 25, lit. b) zák. o záv. výborech, který po zastavení činnosti závodu na dobu delší jednoho měsíce činí novou volbu závodního výboru závislou jedině na tom, že v závodě výroba opět byla zahájena, při čemž je lhostejno, zda dělníci byli nově do práce přijati, či zda pracovní poměr jejich přerušen nebyl. Zákon také v § 25 mezi případy, kdy záv. výbor automaticky se zrušuje, změnu v osobě majitele závodu neuvádí, čímž je dotvrzeno, že se změnou touto zrušení záv. výboru nespojuje.
Náhled svůj, že přechod závodu s podnikatele jednoho na podnikatele druhého má za následek zánik závodu dosavadního a vznik závodu nového, snaží se stížnost opříti též o ustanovení §§ 13 a 14 cit. zák., z nichž dovozuje, že lze mluviti o témž závodě jediné potud, pokud jest v držení téhož podnikatele, a dále že dle těchto ustanovení nebude zde osob, majících aktivní a pasivní právo volební, aby závodní výbor »ihned« zvolen býti mohl.
V prvém směru argumentuje stížnost v podstatě takto: Dle právě cit. ustanovení zák. o záv. výborech, jakož i dle § 1, odst. 2 t. zák., činí se v zákoně rozdíl mezi závodem a podnikem. Podnik jest pojem širší a rnůže zahrnovati několik závodů, tyto však mohou existovati jen potud, pokud existuje podnik. Změní-li se podnikatel, zaniká podnik dřívější a počíná podnik nový, a tím i existence nových závodů.
Soud nemohl však s těmito vývody souhlasiti. Je pravda, že v zákoně činí se rozdíl mezi závodem a podnikem, a že týž podnik může míti několik závodů. Z toho však neplyne závěr, který činí stížnost, neboť nelze přehlížeti, že závod jest organisovanou hospodářskou jednotkou sám pro sebe, a že existence této jednotky není s určitým podnikem více takových jednotek obsahujících spjata do té míry, že by vyloučení její z dosavadního podniku a přičlenění k podniku jinému mělo za následek její zánik. Naopak, závod může jako hospodářská jednotka v objektivním smyslu pokračovati ve své existenci i tehdy, když se stane jednou ze složek podniku jiného. Také další vývody stížnosti, opírající se o §§ 13 a 14 zák. o záv. výborech, neshledal nss důvodnými. Tyto založeny jsou na myšlence, že úřad měl zamítnouti požadavek dělnictva za neprodlené zvolení závodního výboru z důvodu, že v závodě není voličů, kteří by volili neb voleni býti mohli, poněvadž závod i podnik existují teprve od zahájení výroby,, t. j. od 9. června 1923, kdežto v době rozhodnutí nebylo v závodě dělníků, kteří by byli v podniku neb v závodě zaměstnáni po dobu, jíž je zapotřebí k dosažení aktivního a pasivního práva.
Stížnost přehlíží však při této námitce, že o tom, zda jsou v závodě dělníci, mající aktivní a pasivní právo volební, rozhoduje se teprve v řízení volebním a že úřad v tomto stadiu uvedenou otázkou vůbec obírati se nemusil, ba ani nemohl.
Jest tedy stížnost bezdůvodná a bylo ji zamítnouti.

Citace:

č. 3804. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 196-199.