Authors:
= Boh. adm., 6 (1924), sv. 2
PDF

č. 3799.


Válečné škody. — Administrativní řízení. — Právo mezinárodní: Bez zvláštní vnitrostání normy nepřecházejí veřejnoprávní závazky státu zaniklého (býv. rakouského nebo uherského) eo ipso na stát nástupnický (čsl. republiku) ani podle práva mezinárodního.
(Nález ze dne 23. června 1924 č. 11 511.)
Prejudikatura: Boh. 1041 adm. a jiné.
Věc: Heřman B. v O. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o náhradu válečné škody.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Nař. rozhodnutím potvrdil žal. úřad rozhodnutí býv. županského úřadu v Prešově z 29. května 1921, jímž zamítnuta byla žádost st-lova za přiznání nároku na náhradu válečných škod, způsobených jemu v r. 1914 a 1915 na jeho majetku v O. v župě šaryšské vojskem rakousko-uherským, z důvodu § 2 vl. nař. z 21. května 1920 č. 366 Sb., t. j. proto, že přihlášku podle tohoto nařízení může podati pouze poškozený státní příslušník republiky čsl. nebo jeho právní zástupce řádně vykázaný, kdežto ohledně st-le bylo zjištěno, že jest státním příslušníkem maďarským.
St-1 nepopíraje, že jest skutečně státním příslušníkem maďarským, vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, již spatřuje v tom, že žal. úřad neměl přítomný případ posuzovati jen podle cit. vl. nařízení, nýbrž s hlediska všech mírových smluv a že dle všeobecných mezinárodních pravidel i dle mírových smluv odpověden jest za škody stát, na jehož území se škoda stala, bez ohledu na státní příslušnost poškozeného, tedy v daném případě republika čsl. jako nástupce státu uherského.
St-1 zde uplatňuje proti státu čsl. nárok, o němž sám praví, že mu vzešel proti býv. státu rakousko-uherskému, a tvrdí, že závazek k náhradě škody jemu způsobené přešel dle všeobecných mezinárodních pravidel i dle mírových smluv na stát čsl., a že tedy žal. úřad byl povinen také s tohoto hlediska posuzovati oprávněnost nároku st-lem vzneseného. V tomto směru však vyslovil již nss opětovně — zejména ve svém nál. Boh. 1041 adm. — právní názor, že nerozumí se samo sebou (bez zvláštní vnitrostátní normy), že veřejnoprávní závazky majetkové státu zaniklého přecházejí eo ipso na stát t. zv. sukcessorní, a že ani v právu mezinárodním se přechod takovýchto nároků neuznává. Není tedy námitka stížnosti, že žal. úřad byl povinen s hlediska všeobecných mezinárodních pravidel a mírových smluv žádost st-lovu posuzovati,
důvodnou. Ježto pak stížnost jiných námitek neobsahuje, slušelo ji zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 3799. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 186-187.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).