NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Č. 10334.

Občanství státní: * K nabytí čsl. státního občanství podle §1:3 úst. zák. č. 236/20 Sb. se vyžaduje mimo jiné, aby šlo o dítě státních občanů rakouských, majících domovské právo na území Československé republiky.
(Nález ze dne 8. února 1933 č. 1938.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 1915/23, 9865/32.
Věc: Kornelie K. v H. (adv. Dr. Alolf Sedláček z Olomouce) proti ministerstvu vnitra o státní občanství.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Zemský úřad v Brně vyslovil rozhodnutím z 26. června 1929 z podnětu žádosti st-lky za vydání osvědčení o čsl. státním občanství, že st-lka není čsl. státní občankou ani na základě ustanovení § 1 bodu 3 ani § 1 bodu 4 zák. č. 236/20; zemský úřad odůvodnil svoje rozhodnutí tím, že st-lka nemohla nabýti občanství toho podle § 1 bodu 3 cit. zák. proto, že otec st-lčin podle jejích údajů dne 16. července 1920, t. j. v době, kdy cit. zákon nabyl účinnosti, byl polským státním občanem s domovským právem v obci Z., pol. okres B. v Polsku, a že st-lka tohoto svého otce následuje domovským právem, poněvadž dosud nenabyla samostatně v jiné obci domovské příslušnosti. Podle § 1 bodu 4 cit. zák. nestala se pak čsl. státní občankou, poněvadž toto ustanovení určuje čsl. státní příslušnost u úředníků resp. zřízenců čsl. státu, státních ústavů anebo státních podniků a toto ustanovení se nevztahuje na učitele a učitelky.
Odvolání st-lčino zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů I. instance a připojil, že st-lka nemohla nabýti domovského práva v H. definitivním ustanovením za učitelku na tamní veřejné obecné škole v roce 1919, poněvadž bezprostředně před tím příslušela do obce Z. a stala se státní příslušnicí polskou. O stížnosti na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Podle rozhodnutí zem. úřadu, na jehož důvody se žal. úřad odvolal, a podle rozhodnutí žal. úřadu samotného je na sporu otázka, zda st-lka jest čsl. státní občankou podle ustanovení § 1 bodu 3 anebo 4 úst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb.; proto je také předmětem přezkoumání nss-u pouze zjištění, zda st-lka jest čsl. státní občankou na základě těchto dvou ustanovení.
Pokud se týče ustanovení § 1 bodu 4 cit. zák., vyřkl zem. úřad, že st-lka z tohoto ustanovení nemůže dovozovati svoji státní příslušnost, poněvadž ustanovení to určuje čsl. státní příslušnost úředníků, resp. zřízenců čsl. státu, státních ústavů anebo státních podniků, avšak na učitele a učitelky se nevztahuje. Tento důvod převzal také žal. úřad, dodav k němu, že st-lka ustanovením za definitivní učitelku na obecné škole v H. v roce 1914 nemohla nabyti domovského práva v této obci, poněvadž byla státní příslušnicí polskou. Stížnost nemá stižního bodu proti převzatému důvodu zem. úřadu, že totiž ustanovení ono na učitele se nevztahuje, a nemůže tedy nss již z té příčiny přezkoumati správnost tohoto důvodu (§ 18 zákona o ss). Ale pak také odpadá pro nss povinnost zabývati se vývody, které žal. úřad po této stránce připojil.
Pokud se týče druhého důvodu nař. rozhodnutí, totiž, že st-lka se nestala čsl. státní občankou ani podle § 1 bodu 3, spočívá stanovisko stížnosti na mylném výkladu tohoto předpisu. Tento předpis prohlašuje za státní občany ty bývalé státní občany .... rakouské ...., kteří se narodili na území Čsl. republiky jako děti ... státních občanů rakouských ..., majících tam právo domovské, i když osoby, o něž jde, samy nemají v době, kdy tento zákon vejde v platnost, bydliště nebo domovského práva v republice čsl.
Ze znění tohoto ustanovení jest zřejmo, že slovo »tam« nevztahuje se na (celé) území býv. Rakousko-uherské monarchie, nýbrž že se vztahuje pouze na území Československé republiky. K nabytí čsl. státního občanství podle § 1:3 úst. zák. č. 236/20 nestačí tedy pouhá okolnost, že dotyčná osoba byla dříve státním občanem rakouským a že se narodila na území Čsl. republiky ze státních občanů rakouských, nýbrž je dále třeba, aby šlo o dítě státních občanů rakouských, majících domovské právo na území Československé republiky.
St-lka se sice narodila v Olomouci, tedy na území Čsl. republiky, jako dítě státního občana rakouského; avšak stížnost sama doznává, že otec st-lky měl a má právo domovské v obci bývalého Rakouska, která připadla Polsku, nikoliv v obci čsl. Jest tudíž zřejmo, že st-lka z tohoto ustanovení státní občanství čsl. pro sebe reklamovati nemůže.
Za tohoto stavu věci nemusel se nss ani zabývati výkladem slova »majících«, kterým se judikatura nss-u ostatně již obírala, po té stránce totiž, zda výraz ten míní dobu narození dotyčné osoby anebo dobu účinnosti zákona (viz Boh. A 1915/23 a 9865/32).

Citace:

č. 10334. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr., V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 445-446.