NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 1

Č. 4659.

Ubytování vojska: Instanční postup upravený § 25, odst. 2 zák. z 13. května 1924 č. 118 Sb. vztahuje se jediné na případ individuelního přídělu bytu; jde-li však o sdělání neb doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, zůstává dosavadní postup instanční (§ 20 zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. resp. § 2 zák. z 31. března 1920 č. 218 Sb.) nedotčen.
(Nález ze dne 30. dubna 1925 č. 6521.)
Věc: Josef F. v Ch. (adv. Dr. Walter z Ústí n. L.) proti zemské správě politické v Praze stran opatření bytu za účelem ubytování vojska.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítnuto uylo odvolání st-lovo podané z výměrů osp-é v Ch. ze 13. a 19. června 1924, jimiž byly v jeho domě v Ch. zabrány 2 byty podle zák. z 11. června 1879 č. 93 ř. z. ve znění zák. ze 13. května 1924 č. 118 Sb. a přiděleny k účelům ubytovacím místnímu vojenskému velitelství v Ch. Tomuto svému rozhodnutí připojila zsp právní poučení, že z něho není ve smyslu § 25, odst. 2 zák. z 13. května 1924 č. 118 Sb. dalšího odvolání.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
Zákon č. 93 ř. z. z r. 1879 ve znění zák. č. 118 z r. 1924, o nějž nař. rozhodnutí jest opřeno, a jenž byl také již v době vydání obou rozhodnutí I. stolice v účinnosti, stanoví v úvodní větě § 25, nemohou-li si vojenští gážisté opatřiti v místech své posádky (služebního přidělení) vhodný byt nájemní smlouvou, jest obec místa posádky (služebního přidělení) povinna jim na žádost místního vojenského úřadu (velitelství) vhodný byt přidělením bytů uvedených ve výkaze o obsazovacím prostoru opatřiti. Jakým způsobem výkaz takový jest sdělati, určuje § 9 nař. z 27. července 1895 č. 119 ř. z., zachovaný v platnosti vlád. nař. z 30. května 1924 č. 119 Sb., jenž podává jeho vzorec a stanoví, že výkaz takto pořízený má býti v obci veřejně vyložen po 8 dní, a že lze podati proti němu stížnost. Teprve pravoplatně zřízený nebo pravoplatně doplněný výkaz jest základem pro příděl bytu (§ 25, odst. 1 cit. zák. č. 118/24 a § 2, odst. 2 prov. nař. č. 119/24). Dle toho rozpadá se řízení směřující k opatření bytů pro vojenské gážisty na dvě stadia: 1) sdělání či doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, 2) příděl bytu určitému gážistovi.
Nař. rozhodnutí vyslovilo, že požaduje byty, o které tu jde, pro voj. velitelství k účelům ubytování vojska. Jeho znění hledě k předchozímu výkladu, nenechává vzejíti pochybnosti o tom, že tu jde o prvé stadium řízení, to jest o předběžné zjištění místností, aby byly pojaty do výkazu o obsazovacím prostoru a nikoli o individuelní příděl bytu, o němž pojednává § 25 zák. č. 118 z r. 1924.
Řízení opravné v záležitostech ubytování vojska dle cit. zák č. 93 z r. 1879 bylo všeobecně upraveno §em 20, jenž v odst. 3. stanoví, že rozhodovati v příčině stížností v záležitostech ubytovacích přísluší politickým úřadům a v poslední stolici min. zeměbrany. Tento předpis doznal během doby dvojí změny: 1) zákonem z 31. března 1920 č. 218 Sb. — § 2 — bylo přikázáno vyřizování polit, admin. věcí týkajících se ubytování vojska mno v dohodě s min. vnitra; 2) pokud jde o příděl bytů uvedených ve výkaze o obsazovacím prostoru vojenským gážistům, omezen pořad instancí zákonem z 13. května 1924 č. 118 Sb. — 25, odst. 2 — tím způsobem, že, když rozhodl pol. úřad I. stolice o přídělu bytu buď k odvolání z rozhodnutí obce nebo sám dle odst. 7 § 25, lze se odvolati k politickému úřadu II. stolice, jenž o věci rozhodne s konečnou platností.
Z těchto zákonných ustanovení se podává, že zkrácení instančního postupu v ten smysl, že rozhodnutí zsp-é jest konečné, nastává toliko v případech, kdy jde o individuelní příděl bytu do výkazu již pojatého, určitému gážistovi, kdežto v ostatních případech, zejména když jde o sestavení neb doplnění výkazu o obsazovrcím prcstoru, zůstává nedotčeno všeobecné ustanovení § 20. zák. č. 93/1879, modifikované zákonem č. 218/1920.
Dle hořejších úvah nejde v daném případě o individuelní příděl bytu, nýbrž o doplnění výkazu o obsazovacím prostoru, není proto pořad instancí správních nař. rozhodnutím vyčerpán, a jest poučení k nař. rozhodnutí připojené, další opravný prostředek vylučující, nesprávné. Strana, řídíc se tímto nesprávným poučením, podala proti rozhodnutí na místě odvolání k mno stížnost přímo k nss.
Proto jest připojení nesprávného poučení o opravných prostředcích kvalifikovati za podstatnou vadu řízení ve. smyslu § 6, odst. 2 zák. o ss.

Citace:

č. 4659. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: 1926, svazek/ročník 7/1, s. 862-863.