Č. 796.

Zabírání bytů:* Je-li manželka majitelkou domu, ve kterém bydlí se svým manželem, stačí dodání zabíraného nálezu manželce.
(Nález ze dne 5. dubna 1921 č. 3997.)
Věc: Otakar a Ludmila N. na Žižkově (adv. Dr. Fr. Papoušek z Prahy) proti společnému bytovému úřadu v Praze o zabrání bytu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody:
Nejvyšší správní soud rozhoduje o stížnosti manželů N.
musil nejprve zkoumati, zdali odpor proti zabrání bytu byl podán ve lhůtě 8 denní v § 27 zákona z 30. října 1919 č. 592 sb. z. a n. stanovené.
Naříkané rozhodnutí opírá se o skutkovou podstatu, že zabírací výměr z 8. května 1920 č. 7643 doručen byl majitelce domu, stěžovatelce Ludmile N. 17. května 1920 a že odpor podán byl teprve 16. června 1920. Této skutkové podstatě stížnost neodporuje namítajíc pouze, že výměr ten měl býti doručen jak majitelce domu tak nájemníkovi, a sice tomuto do vlastních rukou.
O námitce té uvážil nejvyšší správní soud toto:
Jest nesporno, že majitelkou domu jest Ludmila N., že bytu ve svém domě užívá mocí práva vlastnického a v celém řízení nebylo tvrzeno, že byt má stěžovatel Otakar N. od své manželky najatý. Stěžovatel Otakar N. není tedy ani vlastníkem domu, ani nájemníkem, ani podnájemníkem, nenáleží tedy k osobám, které ve smyslu § 11 zákona bytového jako osoby zúčastněné musí býti o zabrání zvlášť zpraveny.
Bylo tedy příslušným předpisům zákonným úplně vyhověno, když nález zabírací byl doručen jen stěžovatelce a neshledal soud nezákonnosti v tom, že úřad odvolací zkoumaje včasnost odporu, přihlížel toliko ke dni, kdy toto doručení se stalo. Bylo proto námitku v tomto směru vznesenou zamítnouti jako neodůvodněnou, aniž soud pokládal za nezbytno zabývati se otázkou, zdali snad doručení manželce není právně účinným i pro manžela sdílejícího s ní společnou domácnost.

Citace:

č. 796. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 3, s. 423-423.