NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 920.

Výlučná příslušnost okresního soudu podle § 49, čís. 7 j. n. vztahuje se na spory mezi povozníkem a jeho zákazníkem vůbec bez ohledu na obtížnost a trvání povozníkových úkonů.
Pří nezhojitelné nepříslušnosti procesního soudu prvé stolice odmítne odvolací soud žalobu (§ 478, odstavec prvý c. ř. s.).
(Rozh. ze dne 15. února 1921, R I 111/21.)
Krajský soud rozhodl věcně o žalobě, jíž domáhal se povozník na zákazníku úplaty za dovážení většího množství dřeva z lesa na nádraží. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i řízení jemu předcházevší jako zmatečné. Důvody: Žalobou uplatňuje žalobkyně jako povoznice proti žalovanému jako zákazníku nárok na zaplacení odměny za dovoz dříví jím od ní objednaný. Jde tu tedy o spor naznačený v § 49 odstavec druhý, čís. 7 j. n. Spory takové jsou přikázány bez ohledu na výši sporného předmětu okresním soudům a nesmějí býti přeneseny na soudy sborové ani úmluvou stran (§ 104 j. n.) ani tím, že strana žalovaná opomene učiniti námitku nepříslušnosti soudu (§ 43 j. n.). Stane-li se tak přece a rozhodne-li spor soud sborový, jsou rozsudek i celé jemu předcházející řízení stiženy zmatkem § 477 čís. 3 c. ř. s., k němuž jest dle § 471 čís. 7 c. ř. s. přihlížeti z povinnosti úřední. Výjimečné ustanovení § 45 j. n. nemá tu významu, poněvadž soud prvé stolice dle obsahu spisů svou příslušnost neuznal výslovným rozhodnutím. Bylo tudíž, byť i odvolatel zmatečnosti v § 477 čís. 3 c. ř. s. stanovené nevytýkal, rozsudek i celé jemu předcházející řízení dle §§ 477 a 478 odstavec prvý с. ř. s. zrušiti a žalobu odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Názor stěžovatelův, že má zákon v § 49 čís. 7 j. n. na zřeteli pouze povoznické služby povahy osobní a jednoduché, nemá v tomto ustanovení zákona opory. Zákon v této příčině nerozeznává a sluší proto i přítomný spor ze smlouvy, dle níž se žalobkyně jako majitelka povoznictví zavázala, dříví žalovaným od velkostatku koupené odvésti na stanici, za kterýžto výkon požaduje odměnu v zažalovaném obnose, pokládati za spor mezi povozníkem a zákazníkem ve smyslu § 49 čís. 7 j. n., k jehož rozhodování jest výlučně příslušným soud okresní, byť i naložení a odvezení dříví bylo spojeno v tomto případě s většími obtížemi a vyžadovalo většího času k provedení, než jiné obyčejné výkony povoznické. Nesprávný jest také náhled stěžovatelův, že soud odvolací neměl žalobu odmítnouti a celé řízení zrušiti, nýbrž že měl učiniti opatření, by bylo zavedeno řízení před příslušným soudem. Ustanovení § 475 a 476 c. ř. s., jichž se stěžovatelka dovolává k odůvodnění tohoto svého názoru, mají na zřeteli případ §u 471 čís. 6 c. ř. s., kdežto zde jde o případ §u 471 čís. 7, na který se vztahuje ustanovení §§ 477 a 478 c. ř. s. a bylo proto i řízení rozsudku předcházející správně zrušeno a žaloba odmítnuta.

Citace:

č. 920. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 130-131.